Sotva odstartovaly letní prázdniny, mně už zase začala lákat myšlenka někam vyrazit. Poslední dobou jsem se hodně toulal po Balkánu a východní Evropě, ať už to byla Severní Makedonie, Kosovo nebo Moldavsko. První země, která nejspíš mnoho z vás napadne při pojmu Balkán, je Řecko. A tam jsem nikdy nebyl. Letenky za pár stovek, sbalený batoh a po boku brácha, kterého se mi těsně před začátkem jeho školních prázdnin podařilo unést ze školy, ve které stejně nic moc nedělali. Ideální stav pro další zajímavý výlet, na který vás prostřednictvím nového deníčku vezmu.
I tentokrát odlétáme z Vídně, která se pro mě stala nejlepším „českým“ letištěm. Ať už letíte kamkoliv, je téměř zaručené, že tady budete mít letenky levnější než například z Prahy, dostupnost je navíc pro velkou část republiky stejná, nebo dokonce lepší než do Ruzyně. I proto říkám vídeňskému Schwechatu „české“ letiště – počet Čechů, kteří odsud létají je značný, a jak říkám, většinou se to opravdu vyplatí.
Náš let do Athén odletěl na čas a s malým předstihem po dvou a půl hodinách přistáváme v hlavním městě Helénské republiky. První zážitek se odehrává rovnou na letišti, kde pomáháme s kufry milému anglicky mluvícímu pánovi, ze kterého se vyklubal Slovák. O pár minut později pak sedáme do metra, kde na sedačce vedle sedí milá, opět anglicky mluvící, slečna. Ta je pro změnu z karibské ostrovní zemičky Turks and Caicos a také je neuvěřitelnou shodou náhod fanynkou Formule 1 jako já, téměř hodinu dlouhou cestu metrem do centra Athén z letiště tak trávíme diskuzí o závodech a pilotech F1. Občas mě zaráží, jak vtipná setkání vám osud umí přichystat. Hodinová cesta mezi letištěm a městem jinak není zrovna nejpříjemnější, ale moc na výběr nemáte. Autobusy jedou podobně dlouhou dobu, a pokud chcete být v Athénách po příletu opravdu rychle, budete muset sáhnout hlouběji do kapsy a zaplatit si taxi.
Přiletěli jsme v noci, takže z metra míříme rovnou do krásného pokoje jen pár minut od centra a jdeme spát. Zítra je náš první celý den v Řecku a čeká nás cesta do Meteory.
Meteora je skupina velmi zvláštních skalních útvarů starých miliony let. Na jejich vrcholcích naleznete křesťanské kláštery, které vybudovali věřící prchající před Osmany. Další kláštery přibývaly i později a nyní zde naleznete šest klášterů na špičkách skal patřících do seznamu světového dědictví UNESCO. Ráno tedy vyzvedáváme auto z půjčovny a vyrážíme na asi čtyři hodiny dlouhou jízdu po dálnici na sever Řecka.
Než se ale z města na dálnici dostanete, musíte se proplést ulicemi Athén. Hlavní město Řecka je totiž jen součástí megalopole mnoha dalších velkých měst v okolí. Doprava je zde poměrně silná a průjezd směrem k dálnici nám tak velmi usnadnila vychytralá google navigace, která nám ukázala rychlou cestu vedlejšími uličkami. Na dálnici jsme pak už bez problému svištěli. Co bylo velmi zarážející, byla prázdnota na dálnici po celých čtyři sta kilometrů cesty, jen zřídka jsme potkali auto. Od usínání za volantem mě tak držela hlavně plechovka energeťáku a poměrně časté zastávky na mýtné bráně.
Po poledni už přijíždíme na místo a odhalují se nám skály jako z jiného světa. Po celou dobu, co v Meteoře jste, jen přemýšlíte, jak je vůbec možné, že někdo zvládl postavit tak rozlehlé kláštery na tak nedostupném místě. Každý klášter má něco jako svůj posvátný den, kdy do něj nesmí vstupovat turisté. Jeden z nich jsme tedy museli vynechat, ale zbylé jsme si obešli a byl to opravdu krásný zážitek. Každý klášter nabízí výhledy na ty ostatní a o krásné pohledy tak není nouze. Jediné, na co musíte být připravení, je výšlap schodů ke každému z nich. Atmosféra je zde opravdu úžasná a měli jsme asi i štěstí, že na začátku sezóny tu zkrátka není tolik turistů, a tak jsme se nikde nemačkali.
Pod skalami se rozprostírá město Kalabaka 
Jeden z klášterů na skalách 
Skalní útvary Meteory jsou svými tvary zcela jedinečné. 
Klášter Varlaam je můj nejoblíbenější, nezapomeňte, že tohle vše se nachází na vrcholku skály. 
Naše auto pro výlet na Meteoru 
Výhledy na skály z druhé strany 
Klášter sv. Charalambose a město Kalabaka pod ním
Nádhernou scenérii po pár hodinách opouštíme. V ten samý den se totiž vracíme zpět do Athén. Po cestě nás jen na chvíli zdrželo stádo ovcí, ale ovčáčtí psi je zkušeně usměrnili zpátky na pastviny. Pod skalami se ještě zastavujeme v taverně na večeři a já zjišťuji, že taverny budou mou oblíbenou částí tohoto výletu. Jídlo je zde moc dobré, za zmínku stojí hlavně suvlaki, pečené maso a zelenina na špízu, které jsem si dal právě tady u Meteory. Řecká kuchyně má opravdu mnoho co nabídnout.
Po cestě k Meteoře jsme si všimli vesničky zvané Thermopylae, a tak jsme se po cestě zpátky zajeli podívat, jestli jsou to opravdu ty Thermopyly, které známe z hodin dějepisu. A byly. Neplánovaně jsme se tak ocitli přímo na historickém bojišti asi nejepičtější bitvy řeckých dějin. Vystoupili jsme dokonce i na malý kopeček, kde král Leonidas se svými muži do poslední chvíle odolával přesile perské armády. Na to, jak významné místo to je, tady však kromě památníku a malého muzea nic není, člověk by čekal obří sochy a velké pomníky, celé místo ale působí velmi nenápadným dojmem.
Večer uleháme plní zážitků a chystáme nohy na další den – je načase prozkoumat samotné Athény.
Autor: Jakub Jílek
Redaktor Kuba vám také v jednom z předchozích článků doporučil dva pomocníky, kteří by vám vaše letní plány na cestování mohli zpříjemnit.
Foto: Jakub Jílek
Ovčí stádo mělo pochopitelně přednost. 
Památník bitvy u Thermopyl
