Médií dnes je, že by je člověk nespočítal. Když necháme stranou ta tradiční, dlouhodobě zakořeněná v lidských myslích a více či méně objektivně informující o všem, existuje také nespočet jiných, specializovanějších. Mohou to být týdeníky fotbalových klubů, zahrádkářské časopisy nebo dnes tak populární youtubeři. Svět, a především sociální sítě médiím přejí a díky tomu rostou jako houby po dešti.

A právě kvůli tomu je také čím dál tím víc potřeba rozlišovat, co má smysl číst, odkud brát informace a čemu vlastně věřit.

​Největší dopad má ale bez diskuzí bulvár. Žijeme ve svobodné společnosti a zaplaťpánbů za to, že si každý může psát, co chce.

Bulvární plátky neřeší žádné spletitější problémy a bez skrupulí píší, co budou podle jejich úsudku lidi nejraději číst. Málokdy se v nich dočtete nějakou doopravdy relevantní informaci, ale převážně senzaci psanou kvůli čtenosti, která se málokdy potýká s pravdou.

Až potud žádný problém, je to jejich svobodná volba a především právo.

​Problém nastává tehdy, když si jejich čtenáři nečtou polopravdivé zprávy pro rozptýlení, ale všemu bezmezně věří a utvrzují se ve svých názorech. Tento způsob novinařiny poté přerůstá v určitou výchovu skupiny a lidé kvůli neustálým špatným zprávám ztrácejí víru ve svět a žijí v přesvědčení, že je vlastně všechno zkažené, prorostlé korupcí a každý z nás je zlý až do morku kostí.

​Z psychologického hlediska je mezi optimistickým a pesimistickým viděním světa ještě jeden důležitý pohled, a to je takzvaný meliorismus.

​To je způsob založený na přijímání jak dobrého, tak špatného, avšak s přesvědčením, že i přes horší stránky života se svět neustále, po maličkých krůčcích, zlepšuje. S tím může každý svobodně nesouhlasit, což je úžasné a nikdy nebudeme svůj pohled nikomu vnucovat.

Vezměte si třeba fakt, že to není tak dávno, co ještě fungovalo otroctví spojené s nelidským zacházením nebo skutečnost, že ženy nemohly volit. Nepopíráme, že se to zlepšilo všude. Dnes je stále spousta zemí, kde jsou lidé v podstatě otroci. Je jich ale méně.

​Jsme si vědomi, že bude náš přístup pro někoho nestravitelný. Přehnaně optimistický přístup není zdravý, stejně tak jako ten pesimistický.

Odmítáme vidění světa jako zkaženého místa, které každý den posouváme vstříc záhubě. Ale stejně tak odmítáme vidění přes „růžové brýle“, kde se všichni mají rádi a tancují polonazí na rozkvetlé louce.

​Svět není dokonalý a úplně dokonalý nikdy nebude, protože všichni vnímáme dokonalost jinak.

A právě to, že není dokonalý, dává prostor pro zlepšování. Kdyby dnes fungovalo všechno tak, jak má, nikdy bychom se nedopracovali lepších výsledků a usnuli bychom na vavřínech. Důkazy, že je něco špatně, nám lidem dávají prostor se zlepšit. A zlepšit svět.

Berte nás proto, prosím, jako důkaz, že se věci zlepšují.

A co hlavně – že zlepšit je je možné a třeba vás i inspirovat, abyste se do zlepšování světa sami zapojili.

Milí čtenáři, potěšující, a třeba i inspirativní čtení vám přejí všichni z týmu Dobrých Zpráv.