Český hokejový fanoušek od roku 2012, kdy Češi naposledy získali medaili na mistrovství světa, neměl moc příležitostí k radosti, spíše mohl jen sedět u televize a smutně popíjet chmelový mok. To se však začalo měnit před dvěma lety, od té doby si české reprezentační týmy připsaly rovnou čtyři medaile. Takto dobré období si pamatuje málokdo, takže se zase do popředí mohla dostat typická česká nátura, že už to půjde samo. Kupodivu, tento český zvyk se tentokrát nestal realitou, díky čemuž přišel na řadu letošní leden, kdy fanoušci mohli odpalovat jedno šampaňské za druhým. Pojďme si shrnout všechny úspěchy českých mládežníků v tomto zázračném měsíci, který se už nemusí opakovat. Kromě toho nás čeká i krátký výlet do minulosti.
Dvacítka vytřepala ze svého kulichu další medaili
Abyste pochopili kompletní příběh, který za sebou česká dvacítka v posledních letech má, vraťme se o rok zpátky. Junioři na mistrovství světa na přelomu let 2022 a 2023 disponovali opravdu zázračným ročníkem, kdy se v jednou týmu sešli hráči jako David Jiříček, Stanislav Svozil, Jirka Kulich a klidně bychom mohli ještě nějakou chvíli pokračovat, protože skoro všechna jména v týmu už tehdy měla velkou váhu. I přes takto silnou soupisku se však od Čechů medaile rozhodně nečekala, protože se jim na tomto turnaji dlouhodobě nedařilo, poslední medaili získali až v roce 2005, kdy za juniory nastupoval třeba Roman Červenka nebo David Krejčí, který už dokonce ukončil profesionální kariéru.
Hned od prvního zápasu v kanadském Halifaxu však bylo všechno jinak. Junioři totiž porazili domácí Kanadu a až od té doby se začalo Čechům věřit. Ti následně prošli základní skupinou bez větších problémů, jediné zavrávorání přišlo proti Švédsku, ale i tak to stačilo k tomu, aby ve čtvrtfinále vyfasovali papírově slabé Švýcarsko. Zemi helvétského kříže nedali čeští mladíci vůbec žádnou šanci a soupeře deklasovali výsledkem 9:1! V tu chvíli bylo jasné, že si jdeme pro medaili.
V semifinále na juniory čekalo Švédsko, což byl jediný soupeř, se kterým prohráli v základní skupině. Senzační vyrovnání však krátce před třetí sirénou zařídil David Jiříček a v následném prodloužení obrat dokonal Jirka Kulich a Robert Záruba tak mohl přijít s další ikonickou hláškou: „Osmnáct let čekání na medaili je u konce, Jiří Kulich vytřepal z bambule další gólovou ránu a Česko bude hrát ve finále!“
V rozhodujícím zápase o zlato se Česku nemohl postavit nikdo jiný než Kanada. I v tomto duelu museli naši hráči dotahovat, a to dokonce dvoubrankové manko. O to se však během jediné minuty postarali Jiří Kulich a Jakub Kos, takže se znovu šlo do prodloužení. Tam byl tentokrát šťastnější soupeř, avšak i přesto byla stříbrná medaile obrovským úspěchem a bylo tedy jasné, že nám rostou další talenty, které si mohou najít cestu až do NHL!
Nyní se přesuneme na přelom roku 2023 a 2024, kdy Češi odjížděli na stejný turnaj s výrazně slabší sestavou, protože řada slibných hráčů už překročila věkový limit dvaceti let, takže se turnaje nemohli zúčastnit. Stále ale zůstalo několik velkých jmen, největším tahounem měl být samozřejmě Jirka Kulich, který už měl za sebou debut v NHL v dresu Buffalo Sabres. Velké věci se čekaly také od Tomáše Hamary, Eduarda Šalého nebo Matyáše Šapovaliva, kteří stále měli v živé paměti zisk stříbrné medaile.
Cesta základní skupinou tentokrát nebyla tak povedená, kvůli čemuž se Češi v rámci vyřazovacích bojů museli s Kanadou utkat rovnou ve čtvrtfinále. Jasným favoritem byla země javorového listu, kdybyste na ní před zápasech vsadili libovolnou částku, příliš byste nezbohatli. V tomto zápase se zrodil hodně nečekaný hrdina, byl to Jakub Štancl. Ten nejprve poslal Česko do vedení, které sice až do konce nevydrželo, ale pouhých jedenáct sekund před koncem se znovu prosadil díky šťastné teči od brusle Olivera Bonka, kanadského obránce s českými kořeny. Kanada už nemohla zareagovat, a tak se z tohoto turnaje pakovala už ve čtvrtfinále. Česko se tak dostalo podruhé v řadě do semifinále, a to teprve počtvrté v historii.
V semifinále stál v cestě opět velmi těžký protivník, jak už bývá na těchto turnajích zvykem. Švédsko si tentokrát postup do finále pohlídalo, a to když rozhodlo ve třetí třetině třemi góly bez české odpovědi. Češi tak pro změnu zamířili do boje o bronzovou medaili, kdy vyfasovali dalšího severského soka, kterým bylo Finsko. S tímto týmem se naposledy utkali na mistrovství světa v roce 2022, takže nešlo dobře odhadnout, kdo obsadí poslední místo na stupni vítězů.
V polovině zápasu si ale všichni hokejoví experti už mohli udělat jasný obrázek. Suomi totiž drželo vedení 5:2, a i když Česko do přestávky snížilo, stejně to neodradilo Kaspera Halttunena od provokace a vysmívání, což si určitě moc dobře pamatuje každý fanoušek, který zápas sledoval. Jak se ale říká, karma si najde každého a Halttunenovi poslala do ksichtu tzv. pravý hák.
Čeští junioři v bronz věřili a po snížení z hokejky Kulicha to bylo už jen o jeden gól. Finové však následně zavřeli své pásmo a těsný náskok drželi ještě dvě minuty před koncem a nic nenasvědčovalo k dramatu. Jako blesk z čistého nebe však udeřil Ondra Becher a bylo vyrovnáno. Když o pouhých patnáct sekund později proplulo do sítě nahození Tomáše Hamary, Češi najednou vedli a všichni na stadionu tomu odmítali věřit. Když pak do prázdné finské sítě spadly dva puky, všem spadla čelist. Česko během padesáti vteřin nasázelo čtyři fíky a mohlo oslavovat druhou medaili v řadě, tentokrát s odstínem bronzové.
Snad nejhůře to snášel Kasper Halttunen, který svých provokací okamžitě začal litovat a když pak bezvládně seděl na ledové ploše s výrazem neuvěřitelného zklamání, nejeden český hokejový fanoušek utrousil vtipnou poznámku. Dvacítka tak druhý rok v řadě mohla slavit, takže 5. ledna 2024 si Česká republika připsala první medaili roku. Jirka Kulich navíc už ve svých devatenácti letech vstoupil mezi hokejovou smetánku.
Rodák z Kadaně totiž překonal všechny české legendy, které kdy na tomto turnaji hráli. Kulich během tří šampionátů nasbíral neuvěřitelných 29 bodů, čímž se stal nejproduktivnějším Čechem na mistrovství světa do 20 let, s patnácti góly kraluje i střelcům, se čtrnácti asistencemi je také nejlepším nahrávačem. Každý český fanoušek tak s nadšením může čekat na další úspěchy tohoto hráče, který má teprve celou kariéru před sebou.
Kromě toho se můžeme těšit i další světový šampionát do dvaceti let, který letos v prosinci započne v kanadské Ottawě. Čeští hokejisté tam budou moci opět psát historii, protože juniorům se ještě nikdy nepovedlo získal tři medaile v řadě. Vzhledem k tomu, že jsme se konečně naučili vyhrávat, je překonání rekordu rozhodně reálné. Až se tedy příští rok budete cpát cukrovím a užívat si vánoční pohodu, nezapomeňte si kromě pohádek naladit také české juniory.
Snažte se, kluci! Mladé hokejistky už vám šlapou na paty
Ženskému hokeji u nás v posledních letech strmě roste popularita, o což se postarala zejména ženská reprezentace. Ta si totiž během dvou let připsala dvě bronzové medaile, takže je nyní třetí nejlepší reprezentaci světa pro Kanadě a USA, tyto dvě země však bude hodně těžké překonat. Kromě seniorského mistrovství světa se také každoročně pořádá světový šampionát hokejistek do osmnácti let, i v této kategorii vládne Kanada a USA, protože žádný jiný tým tento turnaj ještě nevyhrál. A Češky byly letos k ukončení nadvlády neskutečně blízko.
Vrcholový turnaj pro mladé hokejistky se tentokrát konal ve švýcarském Zugu a české hráčky sem rozhodně nepřijížděly s vidinou medaile. To se bohužel naplňovalo i v základní skupině, kdy sice nejprve sehrály vyrovnaný zápas s Finskem, který body nepřinesl, následně však schytaly obrovský debakl od Kanady. Posledním soupeřem bylo Německo, které už sice hokejistky porazily, ale ve čtvrtfinále se tak musely utkat se Švédskem, které obhajovalo stříbrnou medaili.
Zápas začínal v 10 hodin a v Čechách o něj nebyl skoro žádný zájem, protože nikdo nepočítal s tím, že by Češky mohly Švédkám nějakým způsobem zatopit. Tento měsíc ale platilo to, že když se něco čekalo, stal se úplný opak. Mladé hokejistky se tak do toho pořádně obuly, nejvíce se však dařilo Adéle Šapovalivové, která Švédsko položila dvěma góly, a nakonec z toho byla výhra 4:2. Jen tak mimochodem, přijde vám toto jméno povědomé? Není to náhoda, Adéla je totiž sestra Matyáše Šapovaliva, který měl nemalý podíl na dvou medailích dvacítky. Jak se tedy říká, oba mají hokej v genech.
Už výhra nad Švédskem byla senzace, tento soupeř se však svou silou nemohl rovnat následujícímu protivníkovi, kterým byla Kanada, která Češky ve skupině vyklepla 8:1. Tentokrát ale bylo všechno jinak. Češky se totiž ujaly vedení zásluhou Šapovalivové, což jim neuvěřitelně pomohlo, protože favorizované Kanaďanky ve zbytku zápasu už nepustily do vedení. Ty se zmohly pouze na vyrovnání, ve třetí periodě pak vítěznou branku vstřelila Klaudie Slavíčková a výhru podtrhla Anežka Čabelová. Tím pádem Češky v této kategorii poprvé v historii zdolaly zemi javorového listu, navíc bylo jasné, že hokejistky do osmnácti let si připíšou teprve třetí medaili.
Bohužel na takových akcí platí nepsané pravidlo, že pokud zdoláte jeden těžký tým, hned vás čeká ještě složitější oponent. Ve finále samozřejmě čekaly mladé hokejistky z USA, které bohužel našim holkám nedaly vůbec žádnou šanci, takže na první výhru proti Američankám si budou ještě muset počkat.
Stříbrná medaile ze 14. ledna 2024 je ale i přesto mimořádným úspěchem, který bude velmi těžké zopakovat. Kanada a USA jsou stále na míle vzdálené a většinou se ve finále utkají právě tyto dva celky. Pro Češky je tedy velkou ctí, že nahradily Kanadu a mohly si na krk pověsit alespoň stříbro. Skvělá zprávou také je, že máme další nadějné hráčky pro ženskou reprezentaci, která se pomalu ale jistě začíná vyrovnávat zámořským velmocím.
Ani medaile z olympiády není pro české mladíky žádný problém
Šťastný čtyřlístek se nám sice z medailí poskládat nepodařilo, českému hokeji se alespoň podařilo sestavit tři mušketýry. Poslední cenný kov se připsala chlapecká reprezentace do šestnácti let, která ho nemohla vybojovat na mistrovství světa, protože v této kategorii se takový turnaj nepořádá. Stačit musí Olympijské hry mládeže, které samozřejmě také mají vysokou prestiž. Česká reprezentace se na nich navíc představila vůbec poprvé a hned je z toho stříbro!
Do jihokorejského Gangwonu odcestovala poměrně neznámá jména, protože se přece jen jedná o velmi mladé hokejisty, kteří ještě neměli tolik šancí se proslavit, navíc většina z nich si připsala první start na větším mezinárodním turnaji. Každému fanouškovi se však musela rozsvítit žárovička u Václava Nedorosta, což je syn slavného tatínka, bývalého hokejisty, který si zahrál i v NHL.
Češi zvládli skupinu na jedničku s hvězdičkou, kromě Slovenska si navíc vyšlápli i na elitní Američany, které zdolali po nájezdech. Díky tomu šli rovnou do semifinále, kde se utkali s houževnatými Finy. Tam zářil zejména Šimon Bělohorský, který se na výhře 3:1 podílel gólem a asistencí. Čeští mladíci tak bez ztráty kytičky dokráčeli až do finále, kde se znovu měli postavit Spojeným státům americkým.
Povedenému měsíci už chyběla jen zlatá medaile, avšak ta prozatím českým mládežníkům není souzena. Další překvapení na úkor USA už Česko nevymyslelo a po porážce 0:4 jim do očí vyhrkly slzy. Následující den se už ale ze slz smutku staly slzy radosti, protože hráči přece jen dokázali něco, co se ještě nikomu z Čech předtím nepovedlo. Zázračný měsíc byl 31. ledna 2024 kompletní a všichni lidé, kteří se v Česku podílejí na hokeji, dostali obrovskou motivaci k tomu, aby se i nadále snažili.
Dvě stříbra a jeden bronz? To tady dlouho nebylo
Sečteno podrženo, český hokej na prvních třech mezinárodních turnajích v roce 2024 získal tři medaile, což by nikoho ani ve snu nenapadlo. Snad můžeme říct, že se nejednalo jen o šťastné náhody, ale opravdu se projevuje změna přístupu k tréninku u mladých hokejistů. České trenéry však čeká ještě pořádný kus cesty, protože jsme zaspali dobu a mezitím se do popředí vyšvihly státy USA, Kanada, Švédsko a Finsko, protože ve všech těchto zemích se myslí zejména na mladé hokejisty.
Hokej u nás je opravdu potřeba podporovat, protože je to zdroj národní hrdosti. Snad tedy tyto úspěchy poslouží k tomu, abychom se nadále snažili a nenastane tak efekt bumerangu, který český hokej na vlastní kůži pocítil na začátku tisíciletí a jeho výsledky se bohužel dostavily v roce 2013 a trvaly dlouhých devět let. To ukáže až čas. Každopádně, oči všech fanoušků už se pomalu začínají upínat na domácí mistrovství světa seniorů, které začíná v květnu. Snad se zadaří i tam, protože jestli ano, český hokej by znovu dokázal, že s ním musí každý počítat, ať už se jedná o jakoukoliv kategorii.
Autor: Lukáš Mihal
Líbil se vám článek? Doporučujeme i ten o českých hokejistech na Švédských hokejových hrách, nebo shrnutí finále amerického Super Bowlu.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: livesport.cz, onlajny.cz, hokej.cz, eliteprospects.com, iihf.com
Foto: Český hokej, IIHF, Olympics
