Parta kluků ze Šumperka v poslední době objíždí pódia tuzemských klubů i předních hudebních festivalů. Kombinace příjemného rock-popu, textového hračičkářství a nevšedních vícehlasů lahodí uším stále většího počtu fanoušků. V rámci právě probíhajícího turné se zastaví i v olomouckém S-klubu, kde mimo jiné představí své nejčerstvější singly.
Příběh naděje tuzemské hudební scény, formace Trocha klidu, se začal psát už před devíti lety, když se přátelství dvou mladých kluků přetavilo ve společný muzikantský projekt. Frontman Daniel Holý a kytarista Michal Juřička tehdy nacházeli inspiraci v zákoutích Šumperka, kam oba chodili na gymnázium. Po maturitě přesídlili do Olomouce, zatímco Michal zůstal věrný muzice a vystudoval zpěv a klasickou kytaru na místní konzervatoři, Daniel se dal na právničinu. Kapela se zanedlouho rozrostla o další dva členy – bubeníka Aloise Pospíšila a baskytaristu Matěje Korgera. Jak říkají, společně dělají „z lidí lidi“.
V poslední době jste opravdoví nezmaři – turné je v plném proudu, vydáváte jeden singl za druhým, zdá se, že se vám daří. Z čeho čerpáte energii, co vás dobíjí?
Dan: Dobíjí nás společný cíl, velké přátelství, které pojí naši kapelu a samozřejmě láska k hudbě, protože hudba je to, co dělá z lidí lidi.
Co se turné týče, zatím jste zvládli dvě zastávky – koncerty v Šumperku a v Brně, jak se vám hrálo?
Matěj: Hrálo se nám naprosto skvěle, dostavilo se obrovské množství lidí, což mě osobně velmi překvapilo. V Šumperku i v Brně, což není naše domovské město, bylo vážně plno a rád bych za to chtěl všem, kteří dorazili, moc poděkovat. Maximálně jsem si to užil, bylo to skvělé. Těšte se na další věci.
Zanedlouho vás čeká koncert v olomouckém S-klubu, můžete naše čtenáře na něco nalákat? Kolik košilí bude dole, ať víme, zda to bude stát za to?
Matěj: Na S-klub se obrovsky těšíme a jelikož mi jedna známá přislíbila, že nám hodí na pódium podprsenku, dá se očekávat, že to nebude jediný kus oblečení, který skončí na zemi.
Michal: Chtěl bych říct, že tam nebudeme jenom my, ale i Tomáš Boček a kluci z kapely Brixtn a Byt číslo 4. Od nás mohou posluchači očekávat našlapanou show a mohou se těšit na naše nové songy – Tak ahoj, Pozdravy z Pluta a třeba i na moji Srnečku.
Vaše album Tiramisu nedávno oslavilo 2 roky, plánujete mu pořídit sourozence? Jaké máte plány pro nadcházející půlrok?
Dan: Tenhle rok bychom chtěli dát dohromady další desku, protože jak již bylo řečeno, vyšlo nám několik nových singlů a pracujeme na dalších. Nedávno jsme dotočili další videoklip a pokud všechno půjde hladce, vyjde ještě v průběhu dubna. Do podzimu bychom mohli vypustit do světa i nové album.
Kdo z vás je tak závislý na rumu a kávě, že pojmenoval album Tiramisu?
Matěj: Já rozhodně ne, to bych o tom musel něco vědět. Nejdůležitější ale je, že jsme závislí na hudbě.
Michal: Název pochází z písničky Poprvé.
Tematicky se často dotýkáte běžných lidských témat jako je láska, ať už šťastná, vášnivá či tragická, některé skladby se však vymykají. Třeba song Fábie Pistácie… vážně jste tak skromní kluci a „jediný co chcete je Fábie Pistácie“?
Michal: Chceme pistáciovou Fábii a kromě toho i hodně lásky. Musím říct, že přestože je to song napsaný z recese, tak má v poslední době velkou sledovanost a lidem se zřejmě vážně líbí, až mě to překvapuje.
Dan: Nápad na písničku Fábie Pistácie vznikl na základě facebookové skupiny Pistáciové fábie, kde lidé „loví“ právě Fábie v barvě pistáciově zelené. To nás velmi zaujalo. Písničku jsem pak napsal během dvou hodin.
Můžete charakterizovat váš styl pro ty, kteří o vás ještě neslyšeli?
Dan: Snažíme se především psát písničky tak, aby si je naši fanoušci rádi zpívali, aby jim dělaly dobře na duši, ať už se cítí dobře nebo ne. Žánrově spadáme do kolonky rock/pop, někteří tvrdí, že spíše pop/rock. Podle mě by bylo nejlepší to nějak striktně nekategorizovat, protože my se někdy přiblížíme i metalu nebo trapu. Zkrátka si pod Trochou klidu představte kytary, radost, lásku a táborák.
Máte i nějaké sólové projekty nebo jste věrní kapelní sestavě?
Matěj: Michal nedávno nahrál jednu sólovou věc, jmenuje se Srnečka, ale jinak všichni tvoříme primárně v rámci kapely.
Dan: Já čas od času přidám sólovou skladbu na Instagram, ale to není žádná oficiální nahrávka. Kapele jsem věrný.
Michal: Já bych nechtěl, aby mé nápady zůstaly ležet v šuplíku, a kromě toho chci, aby i můj hlas byl slyšet. Jedná se o takové niternější osobní písničky a myslím si, že takové by v kapele nemusely fungovat. Mě muzika neskutečně baví a tohle je pro mě způsob, jak se naplno realizovat, kapelu ale rozhodně nehodlám opustit.
Srnečka je melancholická balada s až filozofickým přesahem. Můžeš rozvést o čem je?
Michal: To napsal sám život. Srnečka je dvojsečná záležitost, kdy se člověk snaží chránit svého milovaného, ale zároveň je tím, kdo mu nejvíce ubližuje. 
V poslední době jste vydali spoustu featů. S jakými muzikanty se vám podařilo navázat spolupráci?
Dan: Začali jsme s Naty Hrychovou, kterou jsme znali už z dob její dětské slávy, občas jsme ji dokonce poslouchali v autě. Naty s námi spolupracovala na písničce Buďme si blíž. Následně jsme se seznámili s Jakubem Děkanem, s nímž jsme dělali na singlu Díky hudbě. Ten nás pak propojil s rapperem Refewem, který nám nahrál sloku do jednoho z našich nejnovějších počinů – Pozdravy z Pluta. Samozřejmě nemůžu zapomenout na Michala Horáka, s tím jsme pracovali na písničce o přátelství, jmenuje se Síť záchranná.
K Síti záchranné jste mimochodem nahráli skvostný videoklip. Dle mého názoru je někde na pomezí Švejka a Peaky Blinders. Jaké bylo natáčení, jak se vám spolupracovalo?
Michal: Vražedné, strávili jsme tři dny v neskutečné zimě a nakonec jsme skončili zahrabaní v písku po dobu asi 45 minut. Bylo to intenzivní.
Dan: Přesně tak, ať už jsme natáčeli venku, ve sklepě nebo po krk zahrabaní v písku, klepali jsme se zimou. Naštěstí nás ale zahříval společný humor, s Michalem Horákem jsme si vyloženě sedli.
Michal: Stejně jako s režisérem Vláďou Špičkou, se kterým jsme spolupracovali už v minulosti na videoklipech k singlům jako Šoumou, Ježíšku nebo Had. Ten kluk je prostě bláznivý megaloman, nebojí se ničeho, při natáčení klipu k Šoumou jsme například měli i živého koně a takové zvíře má samozřejmě své potřeby, takže jsme po něm během natáčení uklízeli.
Matěj: S Vláďou je to vždycky utrpení a na konci natáčení si říkám, že tohle už nikdy nehodlám podstoupit. Když pak ale vidím ten konečný výsledek, uvědomím si, že tohle mělo sakra smysl a říkám si jo, díky Vláďo, díky Supraphonu, díky vám.
Náš zatím nejbarevnější, nejztřeštěnější a nejúspěšnější klip. Kostýmy z Barrandova, kůň Kryštof, pět kilo marshmallows a tuna make-upu.
Kdybyste si mohli vybrat jakéhokoli muzikanta*ku, žijícího či ne, se nímž byste mohli strávit session ve studiu, kdo by to byl?
Matěj: Marko Elefteriadis alias Ektor.
Dan: Já bych si přál Liama Gallaghera z bývalých Oasis.
Michal: Johna Mayera, prosím.
Jde slyšet, že si rádi hrajete s češtinou, některá neotřelá slovní spojení ve vašich textech jsou opravdu nápaditá. Kde berete inspiraci na sousloví typu: “operace páteře kajakáře” nebo “tvá díra… na ponožce…pojďme se zašít místo ní”?
Michal: Pamatuji si, že jsem jel kdysi ze školního výletu a u toho poslouchal rádio, kde tuhle formulaci použil jeden moderátor. Zrovna v té době jsme s Danem začínali skládat první písničky a já jsem si uvědomil, že lze češtinu využít jako zajímavý nástroj. Začal jsem si v textech hrát se slovy, která se kolem mě objevovala.
Dan: Přesně tak. Díra na ponožce to je v podstatě projev naší mladické rozpustilosti, chtěli jsme prostě trochu zaškádlit.
Michal: To sice ano, ale vzniklo to díky díře na ponožce mé kamarádky, k níž jsem měl tehdy hodně blízko. Měla ponožku propálenou od cigarety, proto vznikl song Internety, cigarety, hlavně tvoje rety.
Dan: Máš pravdu, už jsem toho tolik zapomněl.
Živíte se čistě jen muzikou nebo máte i jiná povolání?
Michal: Kapela nás rozhodně neuživí (smích), každý z nás má nějakou jinou práci. Svým způsobem se však hudbou živím, učím totiž na ZUŠ. Všechno, co vyděláme muzikou do ní zase vrátíme. V poslední době jsme si ale přilepšili, začali jsme si každý brát pět set až tisíc korun za koncert, což už něco znamená.
Dan: Já se živím primárně jako asistent poslance, občas ale píšu písničky s jinými interprety a snažím se prodávat naše hudební nápady, zpívá to sice někdo jiný, ale to mi nevadí.
Rodiště kapely Trocha klidu je Šumperk, nemýlím-li se. Dalším úspěšným šumperským rodákem je herec, režisér a moderátor Ondřej Sokol, který o Šumperku natočil celovečerní film. Možná by si Šumperk zasloužil taky písničku, jaký k němu máte vztah?
Dan: Ondřeje Sokola jsem obdivoval od dětství, přál jsem si ho potkat a říct mu: „Ondro, ty jsi to dokázal, vyškrábal ses ze Šumperka.“ Do jisté míry se mi to díky bývalé přítelkyni, herečce, splnilo – jednou mi dokonce Ondra spravoval kšandy. Šumperk zbožňujeme, ale v posledních letech nám přirostla k srdci taky Olomouc. Na pořadu dne je z mé strany spíše píseň pro Olomouc, chtěl bych vzdát hold studentskému životu.
Vzpomínáte si na to, kdy jste si poprvé řekli, že chcete dělat muziku?
Matěj: Pamatuju si, že mě hodně ovlivnilo, když jsem poprvé slyšel naživo kapelu Koblížci.
Dan: Jo, na koncertě Koblížků jsem si řekl, že bych chtěl být jako oni a mít kapelu. Nedlouho poté vznikla Trocha klidu.
Michal: Na mě takhle zapůsobila další šumperská kapela, O5 a Radeček. Když na koncertě všichni zpívali jejich hit Praha, říkal jsem si, že tohle musíme jednou dokázat.
Autor: Simona Stejskalová
Kde se vzal Den piana? To se dozvíte v tomto textu. Věděli jste, že kapela Linkin Park slaví letos s albem Meteora dvacáté narozeniny? Také si můžete přečíst reportáž z koncertu Lewise Capaldiho.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Marek Klenotič, Matěj Zicháček
