Zdeněk Jirotka, otec nesmrtelného sarkastika

Nikola Sedmáková 12. 4. 2021

Spisovatel, fejetonista, autor soudniček, ale i rozhlasových hříček. Pro většinu lidí je však znám jako autor humoristických textů. Řeč je o Zdeňku Jirotkovi, otci proslulé, nesmrtelné a sarkasmem oplývající postavy sluhy Saturnina ze stejnojmenného románu. Sám Zdeněk Jirotka nás sice přesně před osmnácti lety navždy opustil, jeho humor však nadále zůstává a baví další generace.

Jirotka se narodil v lednu roku 1911 ve Slezské Ostravě, kde nedochodil gymnázium ani nedokončil učební obor. Maturoval až o několik let později na průmyslové škole v Hradci Králové, kam odešel po rozvodu rodičů se svým otcem. Po studiu sloužil v armádě jako důstojník pěchoty a následně jako stavební dozor. Krátce za protektorátu pracoval na ministerstvu veřejných věcí, od roku 1942 se však už naplno věnoval spisovatelské dráze. Působil jako redaktor v několika periodikách, například v humoristickém Dikobrazu či Lidových novinách, ale také v Československém rozhlasu. Jeho poslední prací bylo místo zástupce šéfredaktora časopisu Dikobraz, kde vydržel až do svého důchodu.

Zdeněk Jirotka měl oblibu v anglickém humoru, který ho inspiroval v jeho literární tvorbě, ale i v ostrovním literárním světě celkově. Humor se stal klíčovým pro jeho texty, pověstný vtip románu Saturnin však žádný z jeho dalších výplodů nepřekonal. Byl ovšem puntičkář a v jednom z rozhovorů prozradil, že se mu těžce píše, jelikož chce mít své texty precizní. To lze soudit už ze samotné výstavby a stylu jeho nejslavnějšího románu.

Saturnin vyšel v roce 1942, a přestože bylo v té době naše území uzavřeno v protektorátu, příběh sarkastického sluhy a jeho pána si mezi čtenáři získal své místo. Humoristická díla byla jedním ze žánrů (vedle románů historických a literatury pro děti a mládež), které zajišťovaly autorům relativně svobodu. Dalo by se tedy říct, že se Jirotka trefil do správného místa na trhu.

„Ačkoliv nemám rád všechna ta přirovnání a podobenství, kterými doktor Vlach proplétá své temperamentní řeči, uznávám, že na tom názorném příkladu s kavárnou, člověkem a mísou koblih něco je. Lze na něm aspoň přibližně ukázat, jakým člověkem je Saturnin.

Doktor Vlach si totiž rozdělil lidi podle toho, jak se chovají v poloprázdné kavárně, mají-li před sebou mísu koblih. Představte si luxusní kavárnu za nedělního odpoledne. Venku je krásný den a hostů v kavárně je málo. Už jste se nasnídali, přečetli jste všechny noviny a teď jste se pohodlně opřeli v měkkém boxu a zamyšleně se díváte na mísu koblih. Nuda se pomalu rozlézá do všech koutů kavárny.“

Mezi jeho další díla, ne však tak oblíbená u široké veřejnosti jako výše zmíněný fejetonistický román, řadíme román Muž se psem, povídkový soubor Pravidla se změnila či Profesor biologie na žebříku. Byl autorem mnoha rozhlasových her a hříček, které si u posluchačů získaly oblibu. Díky tomu je Jirotka označován za nejlepšího tuzemského rozhlasového humoristu.

Letos v lednu by tento humorem oplývající spisovatel oslavil své 110. narozeniny. V posledních několika letech došlo k pokusu o jakési znovuzrození jeho nejslavnějšího díla, nicméně vzkříšená verze Saturnin se vrací (a nově také Saturnin zasahuje) z pera Miroslava Macka nikdy nedosáhne takových kvalit jako původní předloha.

Vzpomínku na Zdeňka Jirotku zakončeme jeho citátem, jenž nejen dokáže skvěle popsat podstatu autorova literárního života, ale také našeho webu: „Nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života.“

Autor: Nikola Sedmáková


Pokud se vám Saturnin líbil a hledáte nějakou podobně laděnou knihu, se kterou byste si ukrátili čas, podívejte se na tipy naší redaktorky Lýdie, která vám několik dalších humoristických knih doporučí.


Foto: iDnes.cz, ČBDB, mladoboleslavsko.eu