Poslední lednovou sobotu zaplavila šumperské divadlo vlna návštěvníků očekávajících uvedení nové divadelní hry s názvem Šumperák (is not dead). Mezigenerační komedie, která nás uvedla do bývalého Československa, byla již několik dní před premiérou vyprodána. Inscenaci o socialistickém architektonickém skvostu, tedy o domu typu „V“, sepsal šumperskému divadelnímu souboru přímo na míru autor Tomáš Syrovátka.
Rodinná komedie odehrávající se v kulisách legendárního šumperáku. I tak jde popsat nově uvedená inscenace, kde se Hary, otec hlavního hrdiny Richarda, na popud své manželky Květušky rozhodne rodině svépomocí postavit vlastní dům. V době socialistického Československa žádná sranda. Proto si vyberou šumperák s podtitulkem rychle a levně. Ovšem pro někoho se tento typ domu může zdát jako nevkusná krabice od bot. Tentýž názor sdílí také syn hlavní dvojice Richard, budoucí architekt a kritik všech Vaňkových domů (Josef Vaněk byl šumperský architekt, který tento legendární dům navrhl; pozn. red.).
Celé představení se tak nese v duchu rodinných strastí, doplněných vtipnými replikami odkazujícími na dobu před více než šedesáti lety. Dobu, kdy kachličky byly krajně nedostatkové zboží a musely se tajně převážet přes hranice. Hary, v podání ostříleného šumperského herce Petra Komínka, zápasí s nelibostí svého syna a nevděkem vlastní manželky. I tak je na své vlastnoručně postavené dílo patřičně hrdý a radí se stavbou šumperáku i všem okolo sebe. Rozhodne se proto v pořadí druhý dům postavit i novým sousedům, kteří ve hře ztvárňují milostné drama a zatahují tak diváky do kulis druhého šumperáku, na chlup stejného. Autor tady vtipně poukazuje na fakt, že domy stavěné v tomto stylu se dělaly podle jednoho plánu, jednoho architekta, a tudíž je takových v České republice přes pět tisíc.
Richard – v podání Ondřeje Krále – zprvu neoceňuje nadšení pro dům svých rodičů a označuje stavbu šumperáka za dinosaura. Ovšem po všech romantických zápletkách můžeme vidět, že se jeho postava časem nejvíce vyvíjí a nakonec sám zjišťuje, že šumperák má své kouzlo. Dalšími dějově velmi výraznými postavami byly Simona a Jana. Dvojroli zde ztvárnila mladá herečka Ladislava Jančíková, která přechody mezi charaktery dvou sester zvládala dle mého názoru na jedničku.
Naopak za ne příliš výraznou postavu, která ovšem stála v pozadí všech zvratů s tyčinkami v ruce, můžeme označit tetu Richarda v podání Hany Vonzino. Tu přebíjí starostlivá sestra, manželka a matka v jedné osobě. Květuška v podání Olgy Kaštické svůj mateřský pud nikterak nezastírá a dostává tak svého syna do svízelných situací, jež postupně gradují.
Obrazy jsou doplněné o hudební vsuvky podkreslující atmosféru představení. Celá dějová linka je utvořena tak, aby divák neztratil ani na chvíli svou pozornost a hra postupně nabírá na své dynamičnosti. Osobně bych vyzdvihla poetický balkon, na který se některé z postav odebíraly, když byl jejich čas v představení naplněn. Celkový dojem byl pro mě více než kladný a věřím, že se divadelní hra o zábavu postará všem věkovým kategorií a také patriotům šumperáku.
Ten je ve hře vykreslen jako symbol socialistické architektury. Popisuje také dobu, kdy byl o jeho plány obrovský zájem a do Šumperku se sjížděli lidé ze všech koutů republiky, aby se mohli poradit právě s architektem Vaňkem. Dům typický svými kulatými průduchy má tak nyní i své divadelní zpracování v podobě vztahové komedie a díky své originalitě bude mít na půdě šumperského divadla jistě velkou návštěvnost.
Autor: Veronika Turková
Pokud hledáte další divadelní inspiraci, zkuste třeba olomoucké představení Otisky, které zrecenzovala i jedna z našich redaktorek.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: divadlosumperk.cz
