Zlínský „Král obuvi” by dnes oslavil 147. narozeniny

Spolu se svými sourozenci vytvořil největší podnik na výrobu obuvi ve 20. století v tehdejším Československu. Svou značku proslavil téměř po celém světě. Postavil ve Zlíně nemocnici, kino, a poté jeho firma postavila ve své době nejvyšší betonovou budovu střední Evropy. Kdyby byl tento zlínský rodák jménem Tomáš Baťa ještě naživu, dožil by se právě dnes svých 147. narozenin.

Mohl by tak sledovat, jak se pod vládou komunistů jeho město přejmenovává na Gottwaldov a na vrchol jeho mrakodrapu je postavena rudá hvězda. Mohl by sledovat, jak se jeho značka rozrůstá, a poté se ztrácí do zapomnění. Především by ale viděl, jak se po sametové revoluci jeho město postupně rozrůstá do krásy, a taky to, že i po jednom a půl století na něj lidé vzpomínají jako na vzor, jako na jednoho z nejlepších podnikatelů a jako na toho, bez kterého by Zlín nikdy nebyl takový, jaký je.

Tomáš se narodil jako třetí dítě do zlínské ševcovské rodiny 3. dubna 1876. Už odmala se zajímal o otcovu práci a byl to očividný talent nejen na šití bot, ale také na podnikání a jejich prodej. Již ve svých 14 letech odešel z domova se všemi ševcovskými vědomostmi se učit do Prostějova, jak funguje firma. Později v roce 1894 se se svými dvěma sourozenci rozhodl založit obuvnickou živnost ve Zlíně odděleně od svého otce. V začátcích jejich podnikání měli pouhých 10 zaměstnanců, které platili fixní týdenní mzdou, což bylo na tehdejší dobu velmi netradiční a dalo by se říci, že průkopnické.

Roku 1900 už měla firma svou první tovární budovu a zaměstnávala 120 zaměstnanců. Roku 1905 se Tomáš Baťa rozhodl jet na cestu do Ameriky, kde se v mnohém nechal inspirovat. Podnik prosperoval a začal vznikat rozsáhlý komplex továrních budov areál zvaný Svit. Později se počet zaměstnanců logicky zvyšoval a bylo potřeba tvrdě pracující ševce s jejich rodinami někde ubytovat. Tak začali roku 1912 vznikat pro Zlín dnes typické cihlové baťovské domky, které i po více než 100 letech stále stojí a ve čtvrtích Podvesná, Zálešná, Lesní čtvrť, Díly a Nad Ovčírnou tvoří ikonické zlínské panorama. Během první světové války se firmě dařilo především proto, že dostala v roce 1914 zakázku od rakousko-uherské armády na výrobu 50 000 vojenských bot, tzv. bagančat. Po válce vyráběla firma až 6 000 párů bot denně, a jelikož si suroviny na výrobu a pro zaměstnance začala vyrábět sama, hodně tím ušetřila na nákladech. Poté začala otevírat vlastní prodejny nejen ve Zlíně, ale po celém státě: v Praze, v Liberci, ve Vídni, v Plzni a dalších městech.

Ve dvacátých letech minulého století přežila firma výrobní a finanční krizi, po které se se svými levnými botami stala bezkonkurenční a čtyři písmena BAŤA se staly všudypřítomným symbolem odvážného a úspěšného podnikání. Roku 1923 se stal Tomáš Baťa starostou Zlína a na konci roku 1925 už měla firma okolo 5 200 zaměstnanců a v budovách Svitu se začala provozovat po americkém vzoru pásová výroba. V této době se při prodeji začala uplatňovat dnes již dobře známá tzv. baťovská cena čili např. 999,–⁠ místo 1000,–⁠ , což se jeví opticky levnější a po Baťově vzoru je dnes využívána již prakticky ve všech odvětvích obchodu. 

V 30. letech firma BAŤA prosperovala lépe než kdy dříve. Zaměstnanců bylo už přes 30 000 a továrny a prodejny se už dávno nedržely pouze ve Zlíně, ale vyráběly a prodávaly Baťovu obuv téměř po celém světě. Prodejen bylo skoro 2 500 po celém světě a společnost působila v 60 zemích světa na 4 kontinentech. Kdo ví, kde by se tato čísla zastavila, kdyby Tomáš Baťa 12. července roku 1932 tragicky nezemřel na palubě svého letadla Junkers F 13 během letu do Švýcarska. 

Firma Baťa byla po Tomášově smrti šokována a vedení podniku se později ujal jeho syn Tomáš Jan Baťa. Ten přesunul část podniku do Kanady a v roce 1939 tam sám emigroval. Po druhé světové válce byl podnik nejen ve Zlíně, ale v celé východní evropě znárodněn a ovlivněn komunistickým budovatelským ideálem a dále se nerozrůstal. Značka byla sice stále velmi populární a díky své kanadské části i světová, ale po roce 1989 už nikdy nedosáhla své meziválečné slávy. Budovy areálu Svit byly postupně rozprodány soukromníkům a boty už se ve Zlíně nevyrábí. Zbyla jen spousta budov a jeden legendární a inspirativní příběh o šikovném ševci a geniálním obchodníkovi, který se nebál jít si za svými sny. 

Nakonec si dovolím zmínit jednu zajímavost v podobě málo známého příběhu, kterému se na Zlínsku neřekne jinak než příběh „O zabitém ševci”. Ten vypráví o události, která se odehrála, ještě než se Tomáš Baťa vůbec narodil, a která změnila Zlín mnohem více, než si lidé v tehdejší době dokázali vůbec představit.

Autor: Lukáš Jakubíček


O botech typu barefoot jste již určitě slyšeli, jejich popularita totiž stále narůstá. Proč je tento typ v mnohém lepší než klasická obuv? To a více se můžete dočíst v rozhovoru s fyzioterapeutkou Lenkou Augustínovou.


Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.


Zdroj: www.bata.cz/historie-spolecnosti, cs.wikipedia.org/wiki/Tomáš_Baťa
Foto: www.utb.cz, https://cs.wikipedia.org/wiki/Dejiny_koncernu_Bata,  cs.wikipedia.org/wiki/Tomáš_Baťa

Příspěvek vytvořen 10

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek
Dobrý Zprávy