Žena na svém místě. Takto se dá popsat fyzioterapeutka, spoluzakladatelka fyzioterapeutického centra KINISI a maminka na mateřské dovolené Lenka Augustínová. Její práce je zároveň její vášní. A jde to vidět. Při našem rozhovoru sršela neskutečnou energií, kterou předává nejen svým klientům, ale i sledovatelům na Instagramu pod účtem @kinisi_fyzioterapie. Díky Lence se můžete dozvědět, jak správně cvičit či správně dýchat a nahlédnete do světa fyzioterapie velmi zajímavým způsobem. Povídaly jsme si o její praxi, zkušenostech, pohybových stereotypech i o barefootech.
Jste spoluzakladatelkou centra KINISI, jaký se za tím skrývá příběh?
Hned po škole jsem pracovala na klinice celostní medicíny, pak jsem měla svou soukromou praxi v Bratislavě. Vyhovovalo mi pracovat sama na sebe, protože jsem tak mohla být ve své práci kreativní a v terapii pacientů se rozhodovat podle sebe. V Praze, během kurzu, jsem poznala svého přítele, který je taky fyzioterapeut. Rok jsem za ním dojížděla do Prahy, a pak se naskytla možnost prostorů pro vlastní centrum, a tak jsme to zkusili. Už fungujeme přes tři roky.
Jak dlouho působíte jako fyzioterapeutka a chtěla jste to dělat vždy?
Už odmalička jsem se věnovala sportu. Plavala jsem na vrcholové úrovni. Stále jsme museli makat a trénovat, protahovat se a až později v průběhu studia fyzioterapie jsem zjistila, že to nebylo vždy ideální. Absolvovala jsem sportovní gymnázium a vysokou školu jsem si vybírala podle přijímaček, bavily mě přírodní vědy. Hlásila jsem se i na medicínu, ale zvolila jsem fyzioterapii, aniž bych více zkoumala, o co vlastně jde. Zjistila jsem to až během studia a jsem moc ráda, protože mě to baví a naplňuje. Nejvíc mi dalo magisterské studium v Olomouci a zabývám se fyzioterapií včetně studia už přes dvanáct let.
Máte nějakou specializaci?
Fyzioterapeuti se mohou specializovat například na oblast poúrazové fyzioterapie, dechové fyzioterapie nebo gynekologické fyzioterapie, ale stále musí na pacienta nahlížet jako na celek. Nelze se zaměřovat pouze na místo bolesti, protože pravá příčina obvykle bývá jinde. Poslední dobou se více zaměřuji na ženskou fyzioterapii. Pracuji se ženami, které chtějí otěhotnět, jsou těhotné a ženami po porodu.
Jaké jsou nejčastější problémy lidí, kteří vás vyhledávají?
Lidé chodí hlavně s bolestí zad, krku, ramen a kolen. Dále spolupracujeme se sportovci a lidmi, kteří chtějí správně cvičit nebo jen zlepšit držení těla.
Je nejčastějším důvodem bolestí zad sedavé zaměstnání?
Je to jedno s druhým, není to jedna konkrétní věc, ale jedná se o důležitý faktor. Problém je statická poloha, ve které člověk tráví osm hodin. Je jedno, jaká by ta pozice byla. Dalším problémem je, že lidé přijdou domů a zase sedí. Do práce i z ní jedou autem a opět sedí. Je to takto u většiny lidí. Při bolesti zad je důležité nejen odstranit bolest, ale změnit stereotypy.
Za jak dlouho člověk změní své stereotypy, když dodrží vaše doporučení?
Je to velmi individuální. Každý máme jinou vrozenou predispozici k vnímání vlastního těla. My už většinou během prvních terapií zjistíme, jestli se člověk učí rychle nebo není až tak motoricky zdatný, ale nemůže za to. U sportovců to bývá mnohem rychlejší než u člověka, který nikdy necvičil. Všeobecně se říká, že to mozek dokáže zautomatizovat minimálně za tři měsíce.
Doporučujete cvičení každý den?
To závisí na pacientovi a jeho životním stylu. Někdo cvičí každý den, někdo obden a někdo čtyřikrát denně. Samozřejmě čím častěji se cvičí, tím je změna rychlejší.
Musí si většina klientů přetvořit dýchací návyky, nebo je mají správné?
Rozhodně máme více lidí, kteří se musí učit dýchat nanovo. Je to nejzákladnější stereotyp, a proto je tak důležité správně dýchat.
Jak často by měl člověk fyzioterapeuta navštěvovat?
Záleží, s čím člověk přijde. Když má akutní bolest, tak nás může navštívit i třikrát během týdne. Třeba u blokády žebra se doporučuje přijít na kontrolu už po 48 hodinách. Když přijde někdo, kdo nemá potíže, chce jen správně cvičit nebo má občasné bolesti spodních zad, může docházet podle potřeby. Zacvičený člověk už se nám pak chodí ukázat například jednou za měsíc.
V jakém věku a jakými aktivitami si tvoříme pohybové vady?
Teď už bohužel v mnohem mladším věku než v minulosti. Je to vlivem mobilních telefonů a tabletů. Děti se k nim dostávají velmi brzy. Sedí zkrouceně, hlavu mají v předklonu dlouhou dobu a to není pro jejich tělo přirozené. Následně ve školním věku trávíme hodně času sezením v lavici a pokud nemáme dostatek všestranného pohybu, může se to začít projevovat změnami v držení a zatížení těla. Dalším faktorem také bývá jednostranná sportovní zátěž.
Dá se pracovat se skoliózou, aby se vrátila páteř do co nejzákladnější polohy?
Záleží, o jakou formu skoliózy se jedná. V některých případech bývá nezbytná i operační léčba. Skoliotické držení těla a některé formy skoliózy se dají ovlivnit a kompenzovat konzervativními přístupy jako fyzioterapií, cvičením, tejpingem, korzetováním a podobně.
Pomůže baňkování, tejpování a akupunktura od bolesti bez cvičení?
Pomoct určitě může, ale často jde pouze o odstranění příznaků, a ne o léčbu skutečných obtíží.
Spolupracuje ergoterapie a fyzioterapie?
Ano, ergoterapie se využívá například v neurologické fyzioterapii, třeba u lidí s cévní mozkovou příhodou, kdy se člověk musí znovu naučit základní pohyby k sebe obsluhování.
Je rozdíl mezi fyzioterapií a rehabilitacemi?
Pokud vím, tak žádný. Fyzioterapie je akorát novější pojem.
Proč mají lidé lepší zkušenost se soukromým fyzioterapeutem než s rehabilitacemi hrazenými pojišťovnou?
V soukromém centru, jako je naše, si můžeme terapii nastavovat, jak uznáme za vhodné. U nás terapie trvá 50 minut, a to se dá mnoho věcí stihnout. V zařízeních, kde spolupracují s pojišťovnami, trvá terapie maximálně půl hodiny. Mně osobně by to nevyhovovalo, a právě ten čas může ubírat na kvalitě. Vstupní vyšetření máme nastaveno na 80 minut, právě proto, abychom o klientovi zjistili co nejvíce a provedli veškerá vyšetření. Na to potřebujete klid a čas.
Vytvořili jste cvičební program na doma, pro koho je určen?
Jedná se o měsíční domácí fyzioplán a je to produkt pro lidi, kteří si chtějí zacvičit zdravě. Sestavili jsme 72 cviků zaměřených na celé tělo, s nimiž se člověk naučí se základní držení těla, napřímení zad, aktivování břicha a dýchání. Zvládne to každý.
Chystáte další aplikace a programy?
Nově vytváříme program cvičení pro ženy na doma. Bude zaměřen na cvičení v těhotenství a cvičení pro ženy s funkční sterilitou. Dále nabízíme našim klientům možnost mít cviky, které cvičí v rámci terapie přímo ve svém telefonu se všemi nezbytnými informacemi. Nechybí video, hlasový pokyn, podrobný popis provedení, nejčastější chyby, doporučené počty opakování a délky výdrže.
Na Instagramu boříte představy o správném posilování. Kde je ten problém, že se celosvětově cvičí špatně? Mají osobní trenéři nedostatečné vzdělání?
Chyba bude v metodice kurzů a školení, kterými tito trenéři prochází. Nevím, z čeho čerpají. My jsme na škole vycházeli z vývojové kineziologie. Jedná se o pohyby a polohy miminka od narození do dvou let. To nazýváme principy fyziologického pohybu, ty i já ukazuji na Instagramu. Není to nic nového, ale asi se to ukazuje málo. Hodně lidí mi píše, že jsou to pro ně nové informace. Ale mám ve svém okolí i hodně kvalitních trenérů, kteří tyto principy se svými klienty uplatňují.
Jak dlouho už působíte na Instagramu?
Už téměř rok a půl. Když měl malý dva měsíce a přes den spal, tak jsem začala vymýšlet obsah. Měla jsem spoustu nápadů a postupně je zpracovávala. První jsem oslovila Lily Marvanovou se spoluprací. Chodila k nám před porodem, během těhotenství i teď po něm. U ní je vidět skvělý pokrok. Teď jsem natočila videa s Luckou Gránovou (A Cup of Style) na Youtube o cvičení v těhotenství. Hodně informací sdílíme i na Facebooku. Moc mě to baví a vidím v tom velký smysl.
Mohou se v budoucnu objevit problémy po špatném cvičení?
Mohou, ale nemusí. Máme fitnessku, která cvičila nesprávně a neměla potíže. Její tělo je nastaveno tak, že to vydrží. Druhá fitnesska má po roce trénování velké bolesti, které ji nutí přestat. Musí pak systematicky změnit způsob tréninku. Záleží, jak je stavěné tělo.
Je jóga zdravým cvičením?
Sama jógu cvičím a je důležité, jakým způsobem se cvičí. Své znalosti se snažím promítat do všech pozic. Ve správném provedení je tělu prospěšná, ideálně když jste pod kvalitním vedením instruktora. Mnoho ásan ale pro tělo přirozených není a jogíni se do nich dostávají, ale to už je pak o filozofii.
Člověku, který chce zpevnit své tělo byste doporučila fyzioterapeuta, nebo osobního trenéra?
Pokud se jedná o kvalitního trenéra, který má základy fyziologického pohybu, tak může jít klidně k němu. Jestli si ale člověk není jistý, tak bych doporučila pár návštěv fyzioterapeuta. Naučí se základy a pak je uplatní v posilovně. Výhoda fyzioterapeuta je, že si klienta vysvleče do spodního prádla při vstupním vyšetření a vidí, jak tělo funguje pod oblečením, to v posilovně nejde.
Je cvičení s vlastní váhou zdravější?
Cvičením s vlastní váhou se většinou začíná, jde nám o správné provedení cviků. Pak postupně člověk může váhu přidávat. Ale není to o vysokých váhách, i s nižšími dobře posílíme, co potřebujeme.
Je možné předejít v těhotenství diastáze cvičením?
Diastáza vzniká fyziologicky u každého těhotenství, rozestup svalů se utvoří vždy. Po šestinedělí už se ale pomalu dostává do normálního stavu. Některé ženy mají větší rozestup, to je možné sledovat už během těhotenství. Pokročilejší fázi diastáze se dá zabránit cvičením a změnou pohybových návyků. Je velmi důležité na diastáze pracovat, nejlépe už před těhotenstvím.
Jste příznivec barefoot obuvi?
Mám velmi kladný názor, sama teď hledám vhodné pro sebe. Klienti, které jsem měla a změnili pevnou obuv za barefoot, tak měli výrazné zlepšení svých příznaků. Pro někoho, kdo má neaktivní chodidlo a je zvyklý na pevnou obuv, to může být šok přejít na barefoot. Je důležité přejít pomalu a opatrně. Nejideálnější je chodit co nejvíc naboso. U některých lidí, kteří mají vady na chodidlech, je důležitější naopak podpořit klenbu, například vložkami do bot. Záleží tedy na okolnostech.
Jak je to s botami u dětí?
První bota by měla být barefootového charakteru. Zároveň se doporučují, až dítě chodí stabilně 2–4 měsíce. Myslí se tím samostatná chůze, kdy se pohybuje v prostoru a dokáže změnit směr. Sami teď syna necháváme co nejvíc naboso.
Autor: Adéla Sobotíková
Foto: Instagram kinisi_fyzioterapie, mall.cz
