Ole Einar Bjørndalen, ikona biatlonového sportu, se rozhodl definitivně ukončit kariéru. Jakkoli je tato událost pro biatlonového fanouška smutná, je vzhledem k jeho těžko zopakovatelným úspěchům dobré ji na Dobrých Zprávách zmínit. A kdyby pro nikoho jiného, je Björndalenovo rozhodnutí určitě dobrou zprávou pro jeho soupeře.
Věk se sice zastavit nedá, a Ole ve svých čtyřiačtyřiceti letech už určitě nebyl pro biatlonové startovní pole takovou hrozbou jako v nedávné historii, ale své poslední zlato na mistrovství světa získal v rakouském Hochfilzenu ještě v roce 2017 jako čerstvý třiačtyřicátník. V takovém věku už sportují jen držáci jako Jaromír Jágr, Josef Váňa, princ Hubertus von Hohenlohe a nemnoho dalších.
Ole Einar Bjørndalen se narodil v norském Drammenu 27. ledna 1974. První biatlonové úspěchy slavil na juniorském mistrovství světa v Ruhpoldingu v roce 1993, kde získal tři z možných čtyř zlatých medailí. Mimochodem, v roce 1993 ještě současný biatlonový fenomén Francouz Martin Fourcade ani nechodil do školy a druhý muž letošního světového poháru Nor Johannes Thingnes Bø se zrovna chystal narodit.
Na mistrovství světa dospělých získal Bjørndalen své první medaile v roce 1997 v Osrblie, a to stříbrnou ve štafetovém závodě a bronzovou v závodě stíhacím. Celkem na mistrovstvích světa vybojoval 20 zlatých, 14 stříbrných a 11 bronzových medailí.
Na olympijských hrách startoval poprvé v roce 1994 v domácím Lillehammeru, kde se ale medailově neprosadil. Na následujících pěti olympijských hrách se radoval z 8 zlatých, 4 stříbrných a jedné bronzové. Ziskem dvou zlatých medailí v Soči v roce 2014 překonal dosavadního rekordmana, svého krajana, běžce na lyžích Bjørna Dæhlieho. V Pchjongčchangu ale i Bjørndalena trumfnula další krajanka Marit Björgenová, která má nyní z běhu na lyžích 15 cenných kovů a je s nimi nejúspěšnější sportovkyní zimních olympijských her vůbec.
Bjørndalen se stal ve své kariéře šestkrát celkovým vítězem světového poháru, zaznamenal v něm 79 individuálních triumfů a 29x zvítězil s norskou štafetou. Navíc dokázal v roce 2006 ve švédském Gällivare vyhrát jeden individuální závod světového poháru v běhu na lyžích.
Ole Einar Bjørndalen patřil mezi průkopníky biatlonu. Když začal nakukovat do světového poháru dospělých, měl biatlon pouze tři disciplíny. Během celé kariéry se pak držel slibu, že nebude pít alkohol. A směs sebekázně, vůle a talentu ho přivedla na samotný biatlonový vrchol.
Již na mistrovství světa v Hochfilzenu 2005 plánoval: „Kariéru si možná natáhnu až do her ve Vancouveru 2010. Pak s tímhle bláznivým životem skončím a začnu se mnohem víc věnovat rodině.“ Jeho nejen biatlonový život se však ubíral úplně jiným směrem. V roce 2012 se rozvedl s manželkou Nathalií Santerovou a závodil dál. Končit chtěl i po olympiádě v Soči 2014. Jenže zde získal dvě zlata a za dva roky se měl světový šampionát konat na jeho domácí půdě v norském Oslu. A úspěch by byl důstojným rozloučením s bohatou kariérou. Na cestu za touto další metou si Bjørndalen dokonce pořídil obytný kamion bratru za dvacet miliónů. Deset metrů dlouhého, čtyři metry vysokého a třiadvacet tun vážícího obra. Kromě kuchyně, šesti míst na spaní a koupelny zde byl také běžecký pás pro kolečkové lyže, různé posilovací stroje a také laserová střelecká položka. Najal tři řidiče, kteří s ním měli objet všechny štace světového poháru.
Do cesty se mu však postavil nečekaný soupeř v podobě bakteriální infekce, kvůli které nemohl šest týdnů trénovat. Bjørndalen se obával, že o domácí mistrovství světa přijde. Nakonec infekci porazil a v testovacím závodě v Oslu skončil na třetí příčce za bratry Bøovými. Na samotném šampionátu pak získal ve dvaačtyřiceti letech čtyři medaile a z ukončení kariéry zase nebylo nic. Vždyť další olympiáda už měla být za pouhé dva roky!
V roce 2016 se Ole Einar Bjørndalen podruhé oženil s běloruskou biatlonistkou Darjou Domračevovou. Do obsáhlé kroniky Björndalenových úspěchů pak byla připsána další kapitola, když si tito biatlonoví manželé prožili na mistrovství světa v Hochfilzenu svůj medailový sen. Běloruska, která se v lednu vrátila po dvaadvacetiměsíční pauze zaviněné mononukleózou a čtyři měsíce po porodu dcery Xenie, dojela ve stíhačce druhá. Ole Einar byl o pár hodin později třetí, čímž do své rekordní sbírky přidal už 45. medaili z MS.
Na své sedmé olympijské hry do Pchjongčchangu se už však Bjørndalen neprobojoval. V norském biatlonovém žebříčku skončil sedmý, tedy první pod pomyslnou nominační čarou. Na vině klesající výkonnosti byly samozřejmě přibývající roky, ale také narůstající potíže s nepravidelným srdečním rytmem. A s takovými problémy si neporadil ani biatlonový fanatik Björndalenova ražení.
Na olympiádu se však přece jen podíval, a to v pro něj netradiční roli. Kromě role fanouška své ženy, zde totiž působil také jako trenérský asistent běloruské reprezentace a byl tak svědkem stříbrného výkonu Darji Domračevové v závodě s hromadným startem, a hlavně senzačního zlata běloruské štafety.
Malorážku tak Ole Einar pověsil definitivně na hřebík až nyní. „Končím kariéru,“ řekl očividně dojatý, „Radost z biatlonu a motivace jsou pořád tady, to dobře víte, rád bych ještě pár let pokračoval, ale tohle byla poslední sezóna,“ dodal. Björndalen se teď chce více věnovat rodině a o dalších plánech nemluví. Za svého možného nástupce ho však v minulosti označil současný předseda Mezinárodní biatlonové unie IBU Anders Besseberg.
Dvaasedmdesátiletý Nor, který je hlavou světového biatlonu od roku 1992, v březnu oznámil, že na zářijovém kongresu už nebude usilovat o znovuzvolení.
Takže, Ole, díky za spoustu krásných fanouškovských zážitků, a věříme, že jsi biatlonovému světu neřekl sbohem, ale jenom na shledanou.
Autpr: Ivan Rillich
