Dobrý tipy na filmy, které by neměly zapadnout: Ztraceno v překladu

Lýdie Hájovská 23. 1. 2021

Možná jste už během karantény viděli všechny díly oblíbeného seriálu, možná hledáte jinou zábavu než deskovky a možná jen přemýšlíte, jaký film si pustit dnes večer. Pro všechny případy je tady další díl nepravidelného seriálu o oceněných filmech. V dnešní části se podíváme na film Ztraceno v překladu (Lost in Translation) z roku 2003.

Jsem zmatená. Bude to časem lehčí?

On letí do Tokia na natáčení reklamy, ona doprovází manžela za prací fotografa. Setkání zdánlivě odlišných lidí v cizím městě může ale přerůst v křehkou lovestory. Bob (Bill Murray) je slavný americký padesátník ubytovaný ve stejném hotelu jako mladá Charlotte (Scarlett Johansson). Kromě hotelu je spojuje také nespavost, nuda a nemožnost se v Japonsku dorozumět.

Už při jejich prvním kontaktu může divák cítit zvláštní pocit setkání dvou spřízněných duší. Ve volných chvílích, kterých mají nespočet, tráví čas společně, ať už jídlem, na večírcích či „jen“ konverzací. Pár společně strávených dní a vzájemná blízkost jim zkrátka pomáhá překlenout až existenciální pocit osamělosti v přeplněném městě. Mají na sebe jen několik dní, přesto můžeme pozorovat něco intenzivního, co se úplně nedá nazvat vztahem zařaditelným do běžných tabulek. Bezpochyby je to lovestory, ale v tajemné, křehké, a hlavně jiné formě, než na jakou jsme jako diváci zvyklí.

Pravdou je, že když jsem snímek viděla poprvé, musela jsem jej po prvních třiceti minutách vypnout. Nejspíš jsem nebyla v optimální náladě, ale možná za to mohla má očekávání ve spojení s pomalým rozjezdem filmu. Než se dá Bob s Charlotte do řeči, uběhne doba, ve které je divákovi spíše představována situace okolo hlavních aktérů. V tu dobu má možnost poznat hrdiny snímku a jejich myšlenky – možná i detailněji než později, když skutečně promluví. Aby si všímal detailů, které naznačují důležitost pozdějšího setkání Boba s Charlotte, musí divák pozorně a nerušeně vnímat začátek, na jehož základě jej pak snímek dokáže vtáhnout do děje. Pokud ale zrovna nemáte hloubavou náladu, nechte si film na jindy.

Není to beznadějný…

Krátkou, ale přesto velmi zajímavou, pro mě byla vsuvka v podobě setkání Charlotte a zpěvačky Kelly (Anna Faris). Kelly je kamarádkou Charlottina manžela a krátce se všichni tři střetnou v hotelovém baru, kde Kelly zpívá. Rozhovor, kterého se Charlotte spíše účastní jako divák než plnohodnotný diskutující, odhaluje v plném rozsahu rozdílnost osobností obou žen.

Snímek určitě nedoporučuji divákům, kteří očekávají od Billa Murrayho pokaždé humor, ani těm, kteří zrovna neholdují filmům, kde se více mlčí, než mluví. Pokud ale máte (třeba jen trochu) náladu na snímek, u kterého čekáte, jak tohle může skončit, a nad kterým budete ještě chvíli po zhlédnutí přemýšlet, mohlo by vás Ztraceno v překladu zaujmout a nadchnout.

Drama bylo nominováno na Cenách Akademie v kategoriích Nejlepší film, Herec v hlavní roli, Režie a Původní scénář. Právě za scénář si režisérka a zároveň scénáristka Sofia Coppola odnesla jedinou sošku Oscara. Na Zlatých glóbech už byl snímek úspěšnější, z pěti nominací proměnil tři – za Nejlepší film, Nejlepšího herce a opět za scénář. Z britských cen BAFTA si tvůrci snímku odnesli ceny za Nejlepší střih, Nejlepší herec v hlavní roli pro Billa Murrayho a za Nejlepší herečku v hlavní roli pro Scarlett Johansson.

Autor: Lýdie Hájovská


Pokud máte rádi filmy se Scarlett Johansson, neměl by vám uniknout snímek Manželská historie.


Foto: ceskatelevize.cz