Léto je neodmyslitelně spojené s dovolenou, na které si krásně odpočinete od všeho, co vás za celý ten rok potkalo. Ať už letošní dovolenou trávíte v Chorvatsku, u Mácháče nebo se jen vyvalujete doma na zahradě, nezapomeňte si vzít něco ke čtení. Sluníčko a dobrá kniha jsou základem pro kvalitní odpočinek. Dnes jsem si vybrala pět knih, o kterých bych vám ráda něco pověděla.
Petra Dvořáková – Vrány
(Host, 2020)
Novela Vrány spatřila světlo světa na začátku letošního roku. A (nejen) mezi knižními blogery se stala hitem. Útlá knížečka vypráví příběh dvanáctileté Báry, jež objevuje svůj výtvarný talent. Současně se však setkává s nepochopením u svých blízkých a jejím jediným „obdivovatelem“ je nově nastoupivší učitel angličtiny.
Na této knize jsem nejvíce ocenila styl vypravování. Petra Dvořáková píše celou knihu právě z pohledu Báry, tudíž je nám svět představen skrze stále tak trochu naivní oči dvanáctileté dívky, která mnohé věci ještě nechápe. Současně se objevuje několik pasáží vyprávěných z pohledu Bářiny matky, což čtenáři předkládá dokonalý protiklad a kontrast mezi těmito dvěma zornými úhly.
Neočekávejte veselé téma. Připravte se, že vás kniha vezme za srdce, vtáhne vás do svého světa a vy si budete přát jediné – obejmout tu malou, a především nepochopenou dívku.
Ve větvích starého jilmu se usadila vrána. Na jaře se chystá poprvé přivábit samečka. Ve velkém domě naproti stromu stojí v okně dívka s krátkými vlasy. Pozoruje černou vránu. Tiskne čelo na chladné sklo. V dolním okně se právě rozsvítilo světlo. U stolu sedí děvče s dlouhými vlasy, muž a žena. Dívka s krátkými vlasy stále pozoruje vránu. Skoro se zdá, že vrána rozumí tomu, co vidí. Korálkovým okem pečlivě sleduje lidské hnízdo. Spoléhá na své instinkty.
Radka Třeštíková – Foukneš do pěny
(Motto, 2020)
Foukneš do pěny se stále dá nazývat žhavou novinkou. A ačkoli mám k Radce Třeštíkové spíše odmítavý postoj a ačkoli čtenářské recenze po vydání této knihy nejsou dvakrát pozitivní, svým způsobem to stojí za přečtení.
Sledujeme příběh Vladěny, která se jednoho dne sebrala, vzala manželovo auto a odjela „na konec světa“. Během své cesty se nejen setkává s různými lidmi, ale současně vzpomíná, díky čemuž se čtenář dozvídá o jejím nelehkém soužití s vlastní matkou a o dceři, která se jí odcizila.
Je nutné zdůraznit, že se jedná o experiment. Dílo je značně fragmentované, prolíná se v něm často realita se snem, přítomnost s minulostí. Autorka si hraje s jazykem. Současně jsou jednotlivé scény popisovány mnohdy naturalisticky.
Opět bych ráda upozornila, abyste neočekávali veselé čtení. Příběh je protkán melancholií, depresí a pocitem bezmoci a zoufalství. Za sebe mohu říci, že jsem si k hlavní hrdince nevybudovala žádný vztah, naopak mě její charakter dosti obtěžoval. Současně mě ale po dočtení oslovila celková myšlenka knihy, tedy že každý tak nějak potřebujeme dojet na konec světa.
„To jste mi měla říct, že máte astma, tyhle věci já musím vědět. Cítíte se dobře?“
„Výborně,“ odseknu a pak se zatnu, protože se blíží další kontrakce.
„Uvolněte se a dýchejte.“
Znovu očima vyhledám Josefa. „Jdi jí říct, ať si ten dort strčí někam.“
„Nebuď zbytečně hysterická, se s tím chuděra pekla.“
Dominik Landsman, Zuzana Hubeňáková – Deníček moderního páru
(Ikar, 2016)
Aneb ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
Mnoho z vás asi někdy slyšelo o knize (popř. internetovém hitu) Deníček moderního fotra. Já bych vám proto ráda doporučila prequel, tedy Deníček moderního páru. Jedná se o příběh vyprávěný paralelně dvěma postavami – Jindřichem a Natašou. Sledujeme jejich seznámení, několik prvních (ne)vydařených schůzek, až se dostaneme ke společnému bydlení.
V čem je háček? Každý to vidí úplně jinak. A v tom je právě ta dokonalá komika.
U téhle knihy jsem se opravdu hodně nasmála. Nepopírám, že se nedají některé scény předvídat, ani že nejsou mnohé situace vyvedeny do extrému, myslím si ale, že takové zcela oddechové čtení potřebujeme občas všichni. Nechte se proto pohltit absurdními situacemi takového běžného moderního páru a relaxujte. Třeba v tom i sebe a svého partnera uvidíte.
Byl jsem singl a byl jsem na to patřičně pyšný. Připadal jsem si moderně. Přece si nebudu kazit život nějakým vztahem. Vztahy jsou totiž jeden velký kompromis. Musíte dbát na potřeby toho druhého a podobně. To nebylo nic pro mě. Byl jsem volný jako pták. Neměl jsem žádné závazky, mohl jsem si dělat, co jsem chtěl, mít celou velkou postel jenom pro sebe (a navíc jsem v ní mohl jíst), ponocovat a prostě si žít ten svůj sen.
Martin Selner – Autismus & Chardonnay
(Paseka, 2017 a 2019)
O projektu homesharing, který má pomoci dětem s autismem a jejich rodinám, jsme již dříve psali. Naše redaktorka Terka tehdy oslovila i samotného Martina Selnera. Já bych vám velice ráda doporučila jeho dvě útlá dílka nesoucí název Autismus & Chardonnay.
Martin Selner začal své zkušenosti s prací s autistickými dětmi sdílet na stejnojmenném blogu. Ten se dočkal i knižního vydání v roce 2017 a druhý díl v roce 2019. V knihách tedy najdete jeho osobní zážitky a příběhy, které čtenáři přiblíží každodenní život autistů. Popisované příběhy jsou humorné, současně však autismus příliš nezlehčují a stravitelnou formou čtenáře poučují.
Pokud se tedy nechcete jen u čtení uvolnit, ale také se trochu poučit a dozvědět se něco nového, doporučuji sáhnout po těchto knihách.
Autismus je sexy – tedy pokud ho zrovna nemáte. Kdybyste měli sestavit žebříček atraktivity různých postižení, autismus by byl díky Rain Manovi zcela jistě v čele. Všichni si myslí, že když jím trpíte, musíte mít zákonitě nějakou zvláštní schopnost – nějaký dar. Ale nemusíte. Můžete být prostě jen postižení. Máte problémy se sociální interakcí, komunikací a vymýšlíte si stupidní rituály. Žádná věda v tom není.
Tošikazu Kawaguči – Než vystydne káva, Než pravda vyjde najevo
(Kniha Zlín, 2019 a 2020)
Předešlé čtyři knihy byly z pera českých spisovatelů a spisovatelek. Nyní se však přesuneme o několik tisíc kilometrů dál, konkrétně do Japonska. V loňském roce se na pultech českých knihkupectví objevila, pod záštitou Knihy Zlín, kniha Než vystydne káva.
Ano, mí drazí milovníci kávy, tohle je přesně pro vás!
Obě knihy na sebe volně navazují a spojuje je rovněž téma. Ocitáme se v kavárně kdesi v Tokiu. Nenechte se však zmást, není to jen tak obyčejná kavárna – můžete se v ní vrátit do minulosti. I to však má svá pravidla. Každá kniha obsahuje čtyři povídky, jež se vzájemně prolínají a jistým způsobem na sebe navazují. Zákazníci do kavárny přicházejí, aby se vyrovnali s něčím, co v minulosti prožili, nebo prožít nestihli. Vše je obklopeno poklidnou atmosférou, vůní kávy a milými lidmi – Dánové by to popsali slovem hygge.
Recenzi na knihu Než pravda vyjde najevo čtete ZDE.
Kavárna, ve které spolu hovořili, je v suterénu, a tak nemá žádná okna. Jediné osvětlení poskytuje šest stíněných svítidel visících ze stropu a jedno nástěnné poblíž vchodu, a celý interiér tak má neustále sépiový nádech. Bez hodin tu není možné určit denní dobu.
Na stěně visí troje velké starožitné hodiny. Každé z nich však ukazují jiný čas. Je v tom záměr nebo prostě nefungují dobře? To ti, kdo navštíví kavárnu poprvé, nevědí. Nezbude jim nic jiného, než se podívat na vlastní hodinky.
Autor: Nikola Sedmáková
Inspirovat se můžete také z loňských letních čtecích tipů, které najdete v tomto článku.
Foto: Nikola Sedmáková, pexels.com, motto.cz, knizniklub.cz
