Tereza Nvotová, tvůrkyně oceňovaných snímků Špína a Světlonoc, přináší do kin a na Netflix svůj nejtíživější počin. Její psychologické drama Otec, z minulého roku, otevírá fenomén zapomenutého dítěte. Snímek však nefunguje jen jako citový vyděrač. Skrze devět dlouhých záběrů a bezchybné herecké výkony Milana Ondríka a Dominiky Morávkové rozkrývá soudy společnosti a zkouší, jakou zátěž unese skutečná láska. Drama odkrývá krutou pravdu – podobná tragédie může zasáhnout život kohokoliv z nás.
Příběh nás vrhá rovnou do zdánlivé idyly slovenské Nitry. Michal Rehák má na první pohled dokonalý život – krásný dům, milující manželku Zuzku a malou dceru Dominiku. Pod povrchem ale bublá obrovský existenční i pracovní tlak z jeho krachujícího vydavatelství. Běžný ranní shon se záhy mění v absolutní noční můru. Vystresovaný Michal, který má za úkol odvézt dceru Dominiku do školky, na ni zapomene a pod vlivem fatálního zkratu ji nechá celý den v rozpáleném autě. Dominika následky vysokých teplot nepřežije. Snímek však tuto tragédii netají na konec jako laciný zvrat, ale pracuje s ní hned od úvodních minut jako s odrazovým můstkem pro mrazivou sondu do lidské psychiky.
Antická tragédie na plátně
Již od začátku snímek předvádí excelentní herecké výkony. Hlavní roli si bere na bedra Milan Ondrík (známý z hitů MIKI a ČERNÁK), kterého doplňuje Dominika Morávková (manželka Zuzka) či Aňa Geislerová (Michalova bývalá žena). Milan Ondrík je aktuálně pravděpodobně nejoblíbenějším slovenským hercem pro jeho skvělé herecké výkony, což v tomto dramatu suverénně potvrzuje. Perfektně zrcadlí všechny emoce – od ztráty a bolesti, přes vinu až po smíření se s faktem, že zapříčinil smrt vlastní dcery.
Dominika Morávková na sebe zase vzala roli ženy – manželky a matky, která svádí vnitřní boj sama se sebou. Exceluje například v momentě, kdy s od pláče napuchlým obličejem opouští policejní stanici, dává vlastní bolest stranou a dělá manželovi oporu. Morávková skvěle doplňuje Ondríka – jejich společné scény působí neprůstřelně a oba výkony připomínají antickou tragédii.
Zkouška lásky, která u nás zapadla
„Všichni si myslí, že to je film o tragédii. My jsme přesvědčení, že tohle je film o lásce,“ zaznělo z úst spoluautora scénáře Dušana Budzaka na debatě po promítání filmu na festivalu Jeden svět. Zda to však dokáže laické a podobnou tragédií nepolíbené publikum pochopit, zůstává otázkou. Při prvním zhlédnutí divák pravděpodobně zaměří pozornost pouze na samotné neštěstí a Michalovu následnou vinu a bolest. Lásku, o které mluví Budzak, začne laik vnímat pravděpodobně až ke konci.
Přesně toto pojetí rozdělilo publikum. Na Slovensku film boural žebříčky a získal oscarovou nominaci, u nás podle producenta Karla Chvojky spíše zapadl, neboť český divák těžko vnímá fatální selhání jako love story. Nominace na Českého lva filmu navíc unikla jen o milimetry. Ve světě však Otec stále sbírá ocenění za nejlepší režii nebo herecký výkon a momentálně plní i kinosály v Japonsku.
Morální soudy od nejbližších
Tereza Nvotová zkoumá i krutou reakci okolí. Namísto pomocné ruky Michal schytá jen potupná kopnutí. Perfektní příklad představuje jeho dlouholetá kamarádka a kolegyně, která hraje oporu, avšak za zády ho nekompromisně soudí. Sám Michal na vlastní uši slyší její upřímný názor – měl by se prý vzpamatovat, uvědomit si, že Dominiku zabil, a Zuzka by ho za to měla opustit. Svou řeč podtrhuje argumentem, že sama má dvě děti a nikdy je v autě nezapomněla.
Přesně v tento moment se dostáváme k jádru věci. Spoluautor scénáře Budzak zažil tento případ na vlastní kůži – s osudným otcem se dlouze přátelil a napsal o něm knihu. S Nvotovou se však ihned shodli, že nechtějí natočit pouhou adaptaci. „Ta krutá pravda zní, že všichni tady sedíme a myslíme si, jak se nás ten příběh netýká. Ale nemyslete si, že se vám to stát nemůže,“ upozornil Budzak. Lidem totiž vnitřní hlásek vždy našeptává, že jim by se podobný zkrat vyhnul. Své o tom ví americký novinář Gene Weingarten, který za sérii rozhovorů s takto postiženými rodiči získal Pulitzerovu cenu. Jeho článek hraje roli i ve filmu a jasně dokazuje, že stres oklame mozek kohokoliv.
Kamera jako hladový sup
Perfektní herecké výkony a syrové emoce přenášejí tvůrci na plátno naprosto famózně. Snímek tvoří pouhých devět dlouhých záběrů, díky kterým divák proniká do bezprostřední blízkosti hlavního hrdiny a prožívá s ním idylické ráno, tragédii, bolest i soudní proces. Kamera kolem Michala krouží jako hladový sup. Spousta záběrů pracuje s bezprostřední blízkostí Michalova obličeje či s jeho odrazy v kachličkách na toaletách. Kamera diváka uvádí do Michalovy reality a ukazuje scény, které dlouze přecházejí z pohledu na něj až přes celý dům k Zuzce – divák se v podstatě stává neviditelným protagonistou.
Sleduje však i falešnou kamarádku a média, která do čerstvých ran sypou sůl. Pro maximální autenticitu tvůrci dokonce zakomponovali reálnou reportáž televize JOJ. Producent Chvojka potvrdil, že štáb složitě dohledával původní aktéry kvůli souhlasům s uveřejněním. Televizní záznam totiž vyprávěl právě o onom otci, jenž inspiroval Budzakovu knihu. Právě tato scéna jasně ukazuje, že nátlak médií, který Michal zažíval, má oporu v reálném životě.
Může se to stát i vám
Jak Budzak sdělil, tvůrcům šlo o co nejuniverzálnější příběh, který nezatěžují kulturní odlišnosti – ty by totiž zahraniční publikum nemuselo pochopit. Ve skutečnosti tak nevidíme jen jeden konkrétní případ. Jde o příběhy z minulosti, přítomnosti a pravděpodobně i budoucnosti. O to mrazivěji pak celý snímek působí – tohle se může stát každému.
Snímek Otec tak představuje jeden z nejlepších filmů roku 2025. Nabízí nadčasovou filmařinu a herecké výkony na hranici antické tragédie. Ocení ho všichni, kteří nad věcmi přemýšlí a umí si přiznat, že nikdo nedisponuje bezchybností. Když totiž do hry vstupuje dětský život, jen málokdo se zvládne zaměřit na hluboký koncept lásky, která hory přenáší. Film ocení i milovníci kinematografie, neboť přináší úplně jiný koncept. Česko-slovenská scéna je zvyklá vydávat spíše komedie s odlehčenou tématikou. Podle toho pak také vypadá samotný vzhled filmů – spousta střihů či předabovaní herci. To ale nehrozí v případě tohoto psychologického dramatu, které dokazuje, že i v našich poměrech umí filmaři stvořit kinematografický skvost.
Autorka: Tereza Hubáčková
Editorka: Soňa Lichtenbergová
Program festivalu Jeden svět vás může zaujmout i snímkem Mailin.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: otec_film (Instagram), famu_prague_official (Instagram)
