V Praze ve studentském kampusu Hybernská sídlí velice zajímavá a užitečná instituce – Knihovna věcí. O tom, k čemu je dobrá a jak funguje, se dozvíte v dnešním rozhovoru s Rebekou, která v této neobyčejné knihovně pracuje.
Jaký je princip Library of Things neboli Knihovny věcí?
Fungujeme jako normální knihovna, akorát že místo knížek půjčujeme věci. Ta idea je taková, že lidi, kteří potřebují jednou za rok využít nějakej specifickej předmět, kterej úplně nepotřebujou mít doma, si ho nemusí kupovat. Mohou si ho jen půjčit a potom zase vrátit. Je to ale i proto, že když delší dobu přemýšlíte nad koupí třeba krosny nebo stanu, chcete si vyzkoušet, jaká značka vám bude sedět. Často k nám chodí mladí lidé z kolejí nebo studenti Erasmu, kterým se nevyplatí kupovat si vrtačku nebo mít vlastní projektor. Tak si to právě můžou půjčit u nás.
Takže to má širší ekologický rozměr…
Ano, reálně je ten dopad srovnatelnej s tím, že si lidi berou vlastní kelímek do kavárny. Myslím si, že globálně to význam úplně nemá, ale lokálně určitě jo. My všichni totiž máme doma spoustu zbytečností, který vlastně doopravdy nevyužíváme. V lepším případě tu určitou věc vytáhneme jednou za rok, v horším se nám válí v garáži a nikdo ji nevyužije. A je to blbost. Prostě jsme zahlcený krámama.
Jak dlouhá je výpůjční doba předmětů ve vaší knihovně?
V základu je to na týden. Můžete si však něco půjčit na kratší dobu nebo i na dva měsíce. Vždycky záleží na domluvě.
Jak dlouho už tento projekt funguje?
Už to bude přes dva roky.
A byla jsi i u začátku?
Úplně ne, nezakládala jsem to. Tým, co to zakládal, se inspiroval nějakým videem na Facebooku (smích), kde byla jiná knihovna věcí, a hrozně se jim to líbilo. Pak se dali dohromady s lidma, který zakládali tohle místo, kampus Hybernská, a zrovna si to sedlo v pravej čas na pravým místě.
Je takových knihoven na světě víc?
Na světě jo. Ta inspirace vychází právě ze zahraničí, kde to funguje hrozně dobře. Dokonce jsme tady měli před měsícem návštěvu z bruselský knihovny věcí. Na světě je jich asi přes osmdesát. Často je to, jako u nás, spojený i s děláním workshopů.
Je nějaká věc, která v domácnostech často nebývá, a tak je o ni u vás veliký zájem? Nebo si lidé půjčují tak nějak všechno stejně?
U nás byla dlouhodobě nejpůjčovanější vrtačka. To je taková hezká věc, že jednotlivý země mají docela typický nejpůjčovanější předměty. Třeba na Slovensku to byl šicí stroj, v Anglii čistič koberců…
V Anglii chodí po bytě v botách.
…no přesně tak. A u nás to prostě byla vrtačka. My jsme ty kutilové. Potom jsme ale dostali projektor a ten se stal jednoznačně nejpůjčovanějším.
Máte v nabídce i podle tebe nějak zvláštní nebo bizarní předmět? Nebo půjčujete pouze užitečné předměty?
Máme pekárnu na chleba, což mi přijde skvělý, ale moc se nepůjčujou. Je to trochu bizarní.
Co tě nejvíc baví na Library of Things? Je to třeba ekologičtější nakládání s věcmi nebo snad ten nápad jako takový?
Mně se na tom nejvíc líbí, že to spojuje lidi. Jednak to samozřejmě láká lidi s podobnou mentalitou nebo nastavením a taky to zapadá do koncepce celýho toho prostoru kampusu Hybernská, kterej už teď je takovým hlavním „re-use centrem“ tady v Praze. Taky je to ta idea, že by se nemělo kupovat tolik nových věcí, ale spíš využívat těch stávajících. Pracujeme s odpadem jako se zdrojem. Takže jsme spojený i s Institutem cirkulární ekonomiky, kterej tady sídlí a řeší právě tohle využívání odpadů. My jako Knihovna věcí kromě půjčování pořádáme i swapy. Máme tady první veřejný záchody v Praze, který jsou splachovaný dešťovou vodou.
Takže jako Knihovna věcí nejste samostatná jednotka, ale fungujete v symbióze s dalšími podobně nastavenými institucemi v rámci kampusu Hybernská.
Přesně tak. Vlastně se to takhle celý propojuje a vymýšlí se další a další způsoby, jak být víc ekologický.
Foto: Magdaléna Kramperová, libraryofthings.cz
