Bývalé průmyslové areály se mění na kulturní perly města

Budovy, které ještě před několika lety byly centrem průmyslu, dnes stojí opuštěné. I ty se však mohou stát srdcem kultury, když se dostanou do rukou těm správným vizionářům. Příkladem takové stavby jsou Dolní Vítkovice v hlavním městě Moravskoslezského kraje, v Ostravě, nebo například Automatické mlýny v Pardubicích. Z těch se už přibližně za rok stane multifunkční kulturní komplex, kde si lidé budou moci zajít na večeři, prohlédnout výstavu nebo projít náměstím.

Automatické mlýny v Pardubicích

Automatické mlýny jsou budova, kterou nelze jen tak přehlédnout. Stavba z červených cihel je dílem slavného architekta, představitele československé architektonické moderny, Josefa Gočára. Před více než sto lety – v roce 1909 – ji navrhnul jako stěžejní průmyslovou budovu na výrobu mouky, k čemuž až do nedávna také sloužila. Jednalo se o jednu z jeho úplně prvních zakázek, vznikla tedy v době, kdy ještě Gočár nebylo významné jméno v architektonických kruzích. V dnešních dnech se z mlýnů pomalu, ale jistě stává něco výjimečného. Něco, co náměstek pardubického primátora Jakub Rychtecký popsal slovy: „To, čím jsou Dolní Vítkovice pro Ostravu, tím budou Automatické mlýny pro Pardubice. A možná ještě víc.“

Výhodná investice

Pardubický příběh se začal psát v době, kdy budova mlýnů přestala sloužit svému původnímu účelu a otevíral se prostor pro otázku, co s ní bude dále. Zájem projevily zejména developerské společnosti, a dále také český architekt Lukáš Smetana, který na možnou investici dostal tip od kamaráda, rovněž architekta, Zdeňka Balíka. Smetana budovu v roce 2016 koupil za neuvěřitelných 20 milionů korun. „To byla cena dvou velkých bytů na Vinohradech, a navíc v samém centru Pardubic. Usoudil jsem, že neprodělám,“ vzpomíná Lukáš Smetana. Začal se tak rozvíjet nápad na přestavbu budovy v kulturní centrum, jež bude nabízet nespočet možností pro jeho návštěvníky. Podle Balíka hlavní výhoda stavby spočívá v tom, že ačkoliv sloužila pro praktické účely, je na pohled velmi krásná. Nejvíce pozoruhodná část je oblouk, propojující dva celky. Jde o významné architektonické detaily, které z industriální budovy dělají umělecké dílo.

Smetana se v Pardubicích nenarodil, ale město ho uchvátilo natolik, že se rozhodl s manželkou i dětmi přestěhovat a mezitím studoval historii místa a budovu mlýnů, aby zachoval její jádro během přestavby. Místo toho, aby budově přisoudil jeden význam, dostala významů hned několik. „Muzikanti hledali zkušebnu, výtvarníci ateliér, opravář hausbotů zase dílnu,“ říká Smetana. Rozhodl se tedy s pomocí města vytvořit multifunkční komplex, jenž bude sloužit především kultuře. Místo, kde lidé budou jíst, bydlet, vzdělávat se, navštěvovat divadlo nebo galerii. Místo, které nabídne všemožné využití a stane se mimo jiné taky lákadlem pro české návštěvníky nebo zahraniční turisty.

Přestavba mlýnů

Přestavba se rozdělila na tři části. Hlavní budova historických mlýnů dnes patří Pardubickému kraji a vznikne zde Východočeská galerie Pardubice. Kraj svou část odkoupil od Smetany za 22 milionů. Severní část areálu vlastní samotné město Pardubice. Budují se zde polytechnické dílny s městskou galerií GAMPA pro současné umění. Smetana se rozhodl své části prodat kraji i městu pod podmínkou, že mu zůstane hlavní slovo a vliv nad přestavbou. Současně si ponechal zbytek objektů budovy i volné prostranství, kde vznikne náměstí. Český architekt je tak hlavním vedoucím projektu, a rovněž sám vybírá architekty pro jednotlivé práce. Zmiňovaný Zdeněk Balík dostal za úkol vytvořit celkovou koncepci areálu a je pravou rukou Lukáše Smetany. Východočeskou galerii má pak v rukou Petr Všetečka, městskou galerii a dílny zase Jan Šépka.

Jak už bylo zmíněno, zájem o Automatické mlýny projevily také developerské společnosti, které nakonec v aukci nabídly nižší cenu než Smetana. Kdyby je však přece jen získaly, s největší pravděpodobností by společnosti začaly s mohutnou přestavbou budovy na byty a kanceláře a z bývalých mlýnů by byl jen další bytový komplex. Jedná se o další z mnoha příkladů toho, jak se dá využít na první pohled nevyužitelné.

Dolní Vítkovice Ostrava

Ještě větší pozornosti se v České republice dostává Dolním Vítkovicím. Téměř celé devatenácté a dvacáté století byl tento pozoruhodný areál spjat s těžbou uhlí a výrobou surového železa. Průmysl, jako stěžejní sektor v Ostravě, zanechal svůj dopad a město je dodnes neodmyslitelně spjato s pojmem „ocelové srdce republiky“. Vítkovické železárny vznikly v roce 1828 a postupem času se z nich stal největší strojírenský podnik v celé republice, unikátní svou polohou v blízkosti centra města. Komplex má ale spletitou historii. Železárny prošly několika fázemi zestátnění, privatizace, ekonomického růstu i velkých finančních problémů.

Hlavní výjimečnost Dolních Vítkovic tkvěla v multifunkčnosti, kterou areál představoval. V jeho rámci byly vystavěny jak Vítkovické železárny, tak důl Hlubina a koksovna. Na žádném jiném místě nenajdete pohromadě celou tuto proceduru od těžby uhlí přes úpravnu a výrobu koksu až k výrobě surového železa. Kromě toho byly mezi jednotlivými částmi vystavěny dopravní mosty, či pásové dopravníky, které umožnily spojení mezi jednotlivými částmi výroby.

Postupná proměna

Vlivem několika událostí na konci dvacátého století, jako byla například Sametové revoluce nebo rostoucí vliv ekologie ve společnosti, se v roce 1998 kompletně ukončila výroba – stalo se tak po 162 letech. V roce 2002 byla lokalita prohlášena národní kulturní památkou a o šest let později zařazena do Evropského kulturního dědictví. Není divu, že Dolní Vítkovice zůstávají pýchou místních obyvatel, a proto vznikla myšlenka zachovat průmyslové dědictví pro příští generace a vybudovat Dolní oblast Vítkovic (DOV). Na projekt byla městu poskytnuta neuvěřitelná půlmiliardová dotace od Evropské unie a České republiky. V tomto případě se však jednalo o trefu do černého. Rozsáhlý komplex už více než deset let nabízí jedinečné vzdělávací, kulturní a společenské centrum s mezinárodním přesahem pro všechny generace a je hlavní atrakcí, kam musí každý návštěvník Ostravy povinně zamířit.

„Bylo nutné zachovat tu obrovskou energii, která je v Dolních Vítkovicích zhmotněná. A současně jsem měl pocit, že by neměl vzniknout skanzen – nostalgický pomník posledního hutníka,“ říká o začátcích přestavby předseda dozorčí rady spolku DOV Jan Světlík, který projekt dostal na starost. „Bylo potřeba najít novou náplň historických objektů.“

Přední osobností projektu DOV byl Josef Pleskot. Jakožto uznávaný český architekt se postaral o realizaci multifunkční auly Gong, Světa techniky a v neposlední řadě i Bolt Tower. Město si Pleskot – jak sám přiznává – zamiloval. „Ostrava má svůj charakter, genius loci,“ říká. Jako první se architekt zaměřil na přestavbu plynojemu, dnešní Multifunkční auly Gong. Slovo multifunkční je pro Gong příhodné, jelikož skutečně má nemálo účelů. V prostorách se pořádají mezinárodní konference, kongresy, workshopy, ale také třeba plesy. To vše zásluhou precizního prostorového řešení, ale také špičkovou audiovizuální technikou. Přestavba plynojemu začala v roce 2010 a oficiální otevření proběhlo v roce 2012.

Vůbec nejoblíbenější částí DOV je Svět techniky, rovněž vystavěn podle návrhů Josefa Pleskota. Dělí se na dvě části, Malý svět techniky a Velký svět techniky. Malý svět se nachází v budově bývalé VI. energetické ústředny a odhaluje historii technického pokroku od průmyslové revoluce po současnost. Velký svět pak skrývá čtyři stálé expozice – Dětský svět, Svět vědy a objevů, Svět civilizace a Svět přírody. Obě části jsou pověstné tím, že jsou především interaktivní, a proto jsou velmi oblíbeným místem nejen pro školy, ale na své si přijdou i starší návštěvníci.

Bolt tower také stojí za zmínku, jelikož se jedná o nástavbu Vysoké pece číslo jedna a vizuálně nejzajímavější částí DOV. Věž s vyhlídkovou střešní terasou dokonce skrývá kavárnu s mimořádný výhledem na Vítkovice. Bolt tower byla dokončena v roce 2015 a své jméno dostala na počest jamajského sportovce Usaina Bolta, pravidelného návštěvníka Ostravy.

Jak je vidět, bývalým průmyslovým areálům, v minulosti situovaným na okrajích města, pro obyvatele ne příliš významným, se dostává zasloužené pozornosti. Stále více hlasů se proto ozývá pro jejich nové využití a je pozoruhodné sledovat, jak se z kdysi opuštěných budov právem stává skutečná pýcha města.

Autor: Tereza Bartusková


Česko je plné architektonických pokladů. Přečtete si třeba o unikátním klášteře postaveném na vodě, který po nedávné rekonstrukci opět otevřel dveře návštěvníkům.


Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.


Zdroj: respekt.cz, earch.cz, pardubice.rozhlas.cz, dolnivitkovice.cz, reflex.cz, moravskoslezsky.denik.cz, wikipedie.cz, msstavby.cz, informuji.cz, Dolní Vítkovice dnes (Petr Pavliňák)
Foto: pardubice.rozhlas.cz, implus.cz, dolnivitkovice.cz