Vysokoškolské studium zpravidla zahrnuje širokou škálu nepříjemných povinností, občas se ale vyskytne také nějaká o poznání milejší záležitost, která má potenciál vám výrazně vylepšit dojem z náročného semestru. Například příležitost účasti na exkurzi po uměleckých památkách, konkrétně do Athén. Kromě možnosti navštívit lokality, kde se formovala moderní lidská společnost, je Řecko pro studenty vhodné ještě z jednoho pohledu – na spoustu míst se dostanete zadarmo!
Koncem dubna jsem si po delší době balil příruční zavazadlo do letadla. Nebyla to lehká práce, neboť za okny bylo přibližně pět stupňů Celsia, a v mé cílové destinaci hlásili teploty kolem pětadvaceti nad nulou. Bylo tedy nabíledni, že si s sebou budu muset vzít pár věcí, které na místě nevyužiju – například zimní bundu. Naštěstí se mi ale podařilo zabalit vše potřebné a mohl jsem vyrazit do Brna. A odtud do Vídně. A odtud do Athén…
První dojmy z hlavního města Řecka byly poměrně rozpačité. Metro bylo značně přelidněné, čtvrť, ve které jsme měli týden přebývat, nepatřila k těm nejkrásnějším, a také náš hotel vypadal poněkud svérázně. Na exkurzi jsme ale vyrazili v dobrém složení a společně jsme si dokázali zpříjemnit i situace, které měli ke komfortu skutečně daleko. Hráli jsme Uno (včetně vlastních vymyšlených pravidel), chodili spolu na večeře a plánovali svůj vlastní nabitý program na předem stanovené volné dny. Začátek exkurze byl ovšem pochopitelně věnovaný těm nejznámějším lokalitám…
Akropole je fajn, a co dál…?
Vrcholek uprostřed města, na němž se nachází pozůstatky chrámu bohyně Athény (tzv. Parthenon), je naprosto neodmyslitelným symbolem nejen Athén, ale i celého Řecka, a právem patří mezi zdejší nejnavštěvovanější památky. Lidí tu během naší návštěvy bylo opravdu hodně, a to ještě nenastala hlavní letní sezóna. Areál je naštěstí dostatečně velký na to, abyste se nemuseli při každém kroku strachovat, že budete umačkáni davem, na schodištích a užších cestách se však „tlačence“ asi nevyhnete. Aktuálně zde probíhají rekonstrukční práce, takže pohled na hlavní atrakci je narušen lešením, jeřáby a další technikou, už jenom pro ten krásný výhled na město a kontakt s prastarou historií se sem rozhodně vyplatí zajít. Pod kopcem je jako „bonus“ vystavěna moderní budova Muzea Akropole, kde lze obdivovat celou řadu antických uměleckých děl, převážně ze sféry sochařství.
Akropole však samozřejmě není jedinou památkou z dob antického Řecka, kterou lze v Athénách navštívit. Nejkrásnější vzpomínku mám spojenou s Filopappovým pahorkem (Philopappos Hill), kam jsme se o půlnoci na vlastní pěst vypravili za účelem obdivování reflektory nasvícené Akropole. Kromě exkluzivního výhledu je zdejším lákadlem také skromný, avšak působivý pozůstatek mauzolea. Významnou archeologickou lokalitou je poté athénská agora – veřejný prostor, v němž se konalo všechno možné, od trhů až po veřejné debaty. Nejvýraznějšími památkami jsou zde dochovaný chrám Héfaisteion a kopie monumentálního sloupořadí, známého pod jménem Attalova stoa. Prohlédnou si zde můžete také pozůstatky vodních hodin či malebný křesťanský kostel Svatých apoštolů. Navštívili jsme také Hadriánovu knihovnu a chrám Dia Olympského, obě lokality mě však spíše zklamaly, oproti předchozím zmíněným toho zde moc k vidění nebylo.
Trochu moderny do toho umírání!
Z mého osobního pohledu mohou být Athéňané opravdu rádi, že byli za dob antiky zásadním kulturním centrem, neboť od té doby zas tak moc významných míst nevybudovali. Archeologická naleziště a kostely jsou sice zajímavé, s ostatními účastníky exkurze jsme ale chtěli navštívit také nějaké další typy turistických cílů, abychom si tu záplavu historie trochu „naředili“.
Vyrazili jsme tedy prozkoumávat moderní a současné umění. Jako dobrý výchozí bod nám posloužila řecká národní galerie (známá také jako Alexandros Soutsos Museum), která nabízí tři patra plná děl místních výtvarníků, převážně z období od 19. století do současnosti. Bonusem je pak rozsáhlé podzemní podlaží se sezónní výstavou. Další institucí, která nám představila novější umělecká díla, bylo National Museum of Contemporary Art, kde jsme strávili opravdu hodně času. Podobně jako v národní galerii, také zde byla během naší návštěvy hned čtyři patra věnovaná výstavním projektům, a každý jsme si tu našli několik exponátů, které nás zaujaly (totéž samozřejmě platí i o exponátech, které nás příliš nenadchly, či dokonce urazily). Jídlo jsme si vyřešili v krásně vypadajícím prostoru The Food Hall, který se nachází hned přes ulici.
Vyvrcholením naší athénské moderní tour byl rozsáhlý areál Stavros Niarchos Park, v němž se nachází hned několik institucí ukrytých doslova pod jednou (zelenou) střechou. Kromě několika kaváren, nádherné vyhlídkové terasy, vodního kanálu a rozlehlých zahrad se v komplexu nachází také národní knihovna a národní opera. Za architektonickým návrhem stojí Renzo Piano, jenž postavil například proslulé pařížské Centre Pompidou či londýnský mrakodrap The Shard. Stavros Niarchos, podle kterého je areál pojmenovaný, byl slavný řecký loďař. Právě jeho nadace stavbu věnovala celému řeckému lidu. Slavnostní otevření proběhlo roku 2016 a místo se od té doby těší velkému zájmu nejen místních, ale také turistů.
Plavba na návštěvu města duchů
Přístav Pireus, ke kterému je to od parku Stavrose Niarchose co by kamenem dohodil, je největším přístavem v celém Řecku, což z něj činí skutečně významný dopravní uzel. My jsme jeho služeb využili k cestě na ostrov Aegina (v češtině známý také jako Aigina). Přepravu zde nabízí hned několik společností, plavba trvá od pětatřiceti minut do hodiny a půl. Podle zvolené firmy se odvíjí cena jízdenek – zpáteční vás vyjdou na 18-33 €, pokud se rozhodnete jet tam a zpět dvěma odlišnými společnostmi, připravte si přibližně 12-19 € na jednu jízdu. Studenti, kteří se prokáží kartičkou ISIC, mají z jízdného poloviční slevu.
Město Aegina nabízí příjemné posezení v mnoha restauracích na pobřeží, za procházku stojí ale také postranní uličky, kterými můžete dojít například ke krásným kostelům Nanebevzetí Panny Marie (Church Isodia Theotokou) a sv. Mikuláše (Church of Agios Nikolaos Sterianou), do kterých můžete i nahlédnout. Alespoň zvenčí pak můžete obdivovat aktuálně rekonstruovanou Markellovu věž, v níž býval kdysi uchováván řecký zlatý poklad. Ještě zajímavější je ovšem možnost autobusové přepravy k poutnímu místu Agios Nektarios. Lístek stojí 2 € za osobu a lze jej zakoupit v budce na poměrně nenápadném autobusovém nádraží, odkud autobusy několikrát za den vyjíždějí.
Toto poutní místo nás okouzlilo ohromným kruhovým svatostánkem. Ten byl sice zevnitř vyplněn lešením (v duchu zlidovělého hesla z našich dálnic „musíme to opravit“), i tak v nás ale zanechal silný dojem, stejně jako přilehlé schodiště vedoucí k dodnes fungujícímu ženskému klášteru, které nádherně doplňovaly ostrůvky fialově kvetoucích keřů.
Odtud je to jen asi kilometr pěšky k dalšímu působivému památkovému areálu, jímž je bývalé hlavní město ostrova – Paleochora. Dle legend ve městě bývalo 365 kostelů, aby se mohli věřící modlit každý den v roce pod jinou střechou. Toto číslo je podle archeologických průzkumů silně nadsazené, vybavenost kostely zde však rozhodně byla nadstandardní – dnes se odhaduje, že zde mohlo stávat až sedmdesát svatostánků, do dnešních dob se jich dochovalo něco přes třicet. Všechny si je můžete prohlédnout na jednom jediném kopci, odkud budete mít exkluzivní výhled na řeckou ostrovní krajinu. Většina kostelíků je nepřístupná, do některých (třeba do toho na úplném vrcholku) ale můžete nahlédnout.
Svérázný kostelík jen kousek od pláže
Jestli mi při cestování něco spolehlivě udělá radost, je to objevování míst, která sice nejsou turisticky příliš navštěvovaná, ale mají natolik silnou specifickou auru, že se na ně i tak vyplatí vypravit. Kaple svatého Mikuláše je naprosto typickým příkladem takového místa. Přišli jsme sem, pobyli zhruba hodinu, a za tu dobu jsme kromě dvojice koček nepotkali živou duši. Oproti návalům turistů v centru města to byla velice vítaná změna.
Jak už je z neobvyklé architektury kaple na první pohled patrné, stavba nevznikala pod rukama zkušeného architekta, ale zasloužil se o ní amatérský nadšenec. Mezi místními se vypráví o rybáři a malíři jménem Nikos Xenos, jenž během dlouhých desetiletí na lodi převážel materiál na těžko přístupnou část poloostrova Lemos, aby zde postavil kapli zasvěcenou patronovi námořníků a cestovatelů. Svůj cíl nakonec úspěšně naplnil, církev však oficiální vysvěcení kaple nikdy neschválila, a tak je význam stavby spíše symbolický. Z mého pohledu se však jedná o nejkouzelnější místo celé naší athénské exkurze, neboť se zde nádherně snoubí lidská tvořivost, malebná středomořská příroda a klid.
Pokud se sem budete chtít vypravit, nejjednodušší nám připadala cesta autobusem na zastávku Laimos a následná přibližně půlhodinová pěší túra na jižní cíp poloostrova. Několik zastávek se nachází ještě o něco blíže, nicméně sem už se musí z centra Athén minimálně jednou přestupovat, což jsme, vzhledem k ne zcela spolehlivým jízdním řádům autobusů, nechtěli riskovat. Kromě kapličky se v oblasti nacházejí krásné pláže, ať už si vyberete placenou Vouliagmeni Beach, nebo volně přístupnou Kavouri Beach, chybu určitě neuděláte. Druhá jmenovaná pláž nabízí hned dvě zajímavé atrakce – na ostrůvku, kam se dá z pláže pohodlně dobrouzdat, se nacházejí rozvaliny blíže neurčené stavby (na Google mapách označované jako „bunkr“), nedalekému zalesněnému kopci zase vévodí památník padlým vojákům.
Jsi student? Tak platit nemusíš!
Pokud je vám dvacet pět let a méně a patříte mezi občany EU, Athény jsou naprosto ideální destinací pro low cost poznávací dovolenou. Vstupy na všechny zásadní památky totiž máte zcela zdarma – týká se to v podstatě všech výše zmíněných lokací, od Akropole po Mykény. Ve většině případů byla sleva poskytována na základě prokázání věku, k čemuž nám stačil platný občanský průkaz nebo pas, na několika málo místech však mají vstup zdarma podmíněný studentským průkazem (typicky ISIC) – například v National Museum of Contemporary Art. Athény jsou tak doopravdy student-friendly městem, pokud se chcete trochu vzdělat v evropské kultuře. Nevím, zda to se vstupy takto funguje v Řecku celoplošně, nicméně obdobný režim z mé zkušenosti existuje také například v Soluni (řecky Thessaloniki). Tak se nebojte a vyrazte za poznáním!
Autor: Michal Beredzas
Rádi cestujete, ale Řecko vás neláká? Tak vyrazte po Česku! Zveme vás třeba na cykloprojížďku po Českém ráji. Dočtete se o ní v článku redaktora Dominika.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroje: radynacestu.cz, radiozurnal.rozhlas.cz, cyclegreece.com
Foto: Michal Beredzas
