Hrála národní házenou, basketbal a volejbal, nejvíc se ale proslavila jako diskařka. V dubnu se česká atletika musela smířit se ztrátou Olgy Fikotové-Connolly, olympijské vítězce bylo 91 let. Ve své době to byla nejlepší československá diskařka, kterou láska k tomuto sportu zavedla do Spojených států amerických, které reprezentovala. I po konci sportovní kariéry se nadále věnovala pohybu, věk nebyl překážkou.
Olga Fikotová se narodila 13. listopadu 1932 v Mostu, rodina krátce poté začala žít v Praze, kde její otec František Fikota působil u Hradní stráže prezidenta Masaryka a následně Beneše. Právě otcovo působení se stalo trnem v oku komunistickému režimu a v roce 1951 se stal komunistickým vězněm. To mělo vliv i na Olgu, která chtěla po dokončení studia na Dejvickém gymnáziu pokračovat na medicíně. Kvůli kádrovému profilu jí studium však nebylo umožněno, na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy se dostala až po dvou letech po práci v dílně Výzkumného ústavu těžkého strojírenství s dobrým posudkem. Její celoživotní náplní však byl sport.
Disk jí doporučila Zátopková
Se sportem začala v průběhu 40. let v družstvu Tatran Libiš, kde se projevila jako všestranně nadaná sportovkyně. Hrála basketbal, národní házenou a volejbal. Nejvíc se jí dařilo v basketbalu a díky svým výkonům reprezentovala Československo. Vrcholem této etapy sportovní kariéry byl zisk stříbrné medaile na Mistrovství Evropy žen v basketbalu roku 1954 v Bělehradě. V sezoně 1955/56 v dresu Sparty Praha se stala vicemistryní Československa.
Její dráha diskařky započala v roce 1954, kdy se seznámila se Zdeňkem Čihákem, tehdejším diskařským rekordmanem, a ten ji pozval na trénink Rudé Hvězdy Praha (dnešní Olymp Praha: pozn. red.). Olga zaujala hned při prvním tréninku, kde přehodila 33 metrů a stála před rozhodnutím, zda se pustit do tohoto sportu. V rozhodování Fikotové pomohla Dana Zátopková, tehdejší vynikající oštěpařka. „Tvoje rameno není moc stavěné na oštěp, ale je perfektní na hod diskem,“ řekla jí. Olga se tedy nakonec rozhodla zkusit kariéru diskařky a následně se jí ujal tehdejší šéftrenér atletiky Zbyněk Příhoda. Po roce trénování se v roce 1955 zúčastnila mistroství Československa, které vyhrála stejně jako to následné v roce 1956. Na podzim téhož roku stanovila výkonem 51,80 metrů výkon československý a kvalifikovala se na Letní olympijské hry v Melbourne.
Lásku našla pod pěti kruhy
V Austrálii byla Fikotová hodně vidět a dostala se do povědomí atletického světa. V Melbourne byla ještě lepší než doma, když hodila 53,69 metrů a dokráčela pro olympijské zlato. Zásadní pro ni byla olympiáda nejen ze sportovní stránky, ale i z osobní. Právě zde se potkala s americkým kladivářem Haroldem Connollym a byla z toho láska na první pohled. Utvořili spolu pár, což jí bylo vytknuto po příletu z Austrálie, když dostala za zlato zlaté hodinky. „Soudružko, dali bychom vám i něco většího, ale splnila jste plán jen na padesát procent. Olympiádu jste nám vyhrála, ale pak jste nás zahanbila s tím Američanem,“ vyslechla si od činovníků. O rok později se oba rozhodli mít svatbu, to se ovšem nelíbilo tehdejším představitelům komunistického Československa, v atmosféře studené války nechtěli připustit její sňatek s americkým imperialistou. Vše se nakonec povedlo po přímluvě manželů Zátopkových, kteří jim šli za svědky. Prezident ČSSR Antonín Zápotocký nakonec vše povolil pod podmínkou, že se z obřadu nebude dělat velké haló. Svatby se na Staroměstské radnici skutečně zúčastnila jen desítka lidí, před budou radnice jich ale přišlo popřát novomanželům okolo 30 tisíc lidí.
Nový život v USA a strasti v Československu
Manželé Connolly se přestěhovali do Bostonu, hlavního města amerického státu Massachusetts. Fikotová-Connolly chtěla nadále reprezentovat Československo, ale to jí tehdejší komunistický režim neumožnil. Ten ignoroval její přání nadále závodit za rodnou vlast a jako pomstu za sňatek s Američanem si dokonce vymyslel, že nabídku reprezentovat odmítla. Nezávodila tak na Mistrovství světa 1958 a úplně poslední kapkou pro Fikotovou byl dopis z Československého olympijského výboru, že nelze prokázat její trénink v domácích podmínkách, a proto na příští olympiádě 1960 v Římě nemůže Československo reprezentovat.
V té době už přivedla na svět prvního syna Marka a aby mohla dál sportovat, 1.7. 1960 přijala občanství USA. Do Říma se tak podívala pod hlavičkou zámořské země a poprvé po odchodu z Československa se setkala se svými teď již bývalými kolegy. Ti s ní nechtěli mluvit, protože i jim bylo řečeno, že odmítla reprezentovat ČSSR. Pár let na to vše bylo vysvětleno a urovnáno. V Římě Olga skončila na sedmém místě s výkonem 50,94 metrů. Startovala i na LOH 1964 v Tokiu, kde byla na 12. místě, v Mexiku 1968 obsadila 6. místo a derniéru si odbyla v roce 1972 v Mnichově, kde se jí dostalo velké pocty. Fikotová se na německé olympiádě stala vůbec první neamerickou sportovkyní, která byla zvolena vlajkonoškou.
Aktivní i po konci kariéry a cena Českého klubu fair play
Fikotová následně ukončila aktivní kariéru a užívala si život se čtyřmi dětmi. Kromě již zmíněného Marka přivedla na svět ještě syna Jamese a dcery Merju a Ninu. I její potomci se dali na sportovní dráhu, nejúspěšnější byl James, který získal stříbro v desetiboji na Univerziádě v roce 1987. Mark se věnoval basketbalu a boxu, Mejra byla profesionální volejbalistkou a později trenérkou volejbalu a Nina se věnovala gymnastice. Manželství s Haroldem dlouho nevydrželo a v roce 1975 se rozvedli. Olga však o svém bývalém manželi vždycky mluvila s úctou a vzpomínala na společný čas jen v dobrém. Bývalá diskařka se angažovala v sociální oblasti a ekologii, pomáhala chudým lidem a emigrantům.
Po rozvodu se Fikotová usadila v Kalifornii a vychovala tam své děti. Do České republiky se vrátila až v roce 2006. Do Prahy přijela na pozvání Českého olympijského výboru a po dlouhých letech se setkala s Danou Zátopkovou. I přes dlouhé odloučení od Česka mluvila plynule česky. O dva roky později dostala hlavní cenu Českého klubu fair play, která se uděluje za hru fair play a čestné chování na sportovišti. Na pulty českých knihkupectví se v roce 2007 dostala její kniha s názvem Kruhy osudu, v originále The Rings of Destiny, kterou již napsala v 60. letech 20. století. Vypráví příběh velké sportovkyně, ale i neobyčejný příběh její lásky a sňatku s Haroldem Connollym a přináší také její zajímavé postřehy a názory na život v socialistickém Československu i v USA, na sport a v neposlední řadě i na ekologii.
Co se týče aktivního pohybu a sportování, věnovala se mu až do svých posledních chvil. Specializovala se na holistická fitness studia a trénink. Jako certifikovaná cvičební terapeutka vyučovala wellness program na kalifornské univerzitě v Irvine až do roku 2017. V Las Vegas trénovala fitness/wellness v EOS Fitness Club i v YMCA, pomáhala zvláště lidem po úrazech a seniorům. Sama byla zastánkyní toho, že stáří neznamená konec pohybu a pohybovým aktivitám. „Je přece nesmysl, aby člověk po sedmdesátce ztratil zájem o život a zahodil se do šrotu. Jsme stavěni na život do sto dvaceti!“ prohlásila bývalá atletka. Olga Fikotová-Connolly nás opustila v pátek 12. dubna 2024. Byla poslední žijící americkou olympijskou vítězkou z Melbourne 1956.
Autor: Petr Martínek
Zajímá vás i jiný sport? Přečtěte si o Adamu Ondrovi.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: atletika.cz, olympijskytym.cz, novinky.cz, ctsport.cz, wikipedia.com, cesky-radio.cz
Foto: ctsport.cz, aha.cz, atletika.cz
