Místo důchodu slouží olomoucký lékař lidem bez domova

Kateřina Studená

V roce 2007, když bylo olomouckému praktickému lékaři a skautovi Liboru Kvapilovi sedmdesát let, končil jako praktický lékař a odcházel do důchodu. Naskytla se mu ale zajímavá šance. Byl osloven, zda by se v rámci Charity Olomouc nechtěl podílet na otevření úplně první ordinace v Česku pro lidi bez domova. A jako správný skaut šanci pomoci druhým samozřejmě neodmítl.

V pražské organizaci Naděje už v té době existovala pohotovostní služba pro bezdomovce, ta se ale soustředila jen na akutní případy a neposkytovala lidem v nouzi klasické služby praktického lékaře. „Bral jsem to jako výzvu k práci, kterou zde do té doby nikdo nedělal. Sociální problematika pacientů mne vždy zajímala, patří to ostatně k mé práci,“ říká doktor Kvapil. „Ze začátku byly potíže se smlouvami s pojišťovnami. Řada prací se nedá pro pojišťovnu vykázat. Ale o to se starala Charita a mě nechali ordinovat. Mnoho práce v zařizování padlo na sestru,“ popisuje složité začátky.

Přimět lidi z ulice, aby za lékařem pravidelně docházeli, ale nebylo vůbec jednoduché. Stejně tak byla problematická dlouhodobá léčba, zvláště pak pravidelná péče u některých chorob, které jde s životem na ulici obtížně skloubit. „Vždy je smutné, když víte, jak pomoci, ale nepodaří se pacienta přimět ke spolupráci. Některé nemoci se k jejich způsobu života nehodí, například cukrovka. Protože jak zajistit aplikaci inzulinu a pravidelnou stravu odpovídající vhodné dietě?“ popisuje pan Kvapil.

Původní plán byl, že pomůže ordinaci rozjet jen prvních pár měsíců – olomouckému lékaři totiž bylo přes sedmdesát let a chodil na náročné směny pět dní v týdnu. Dnes je panu Kvapilovi 83 let a stále ještě příležitostně ordinuje. „V ordinaci ale figuruji už jen jako nouzový zástup, když doktorka Zedníková, která je tam nastálo, nemůže nebo čerpá nějaké volno,“ vysvětluje.

A nejenže pan doktor Kvapil stále ordinuje pro lidi bez domova, ale navíc ještě zaskakuje za praktika ve Fakultní nemocnici Olomouc – a vlastně i občas učí, loni třeba zastupoval na Lékařské fakultě při vedení semináře.  I se svým nabitým pracovním programem je pan doktor Kvapil stále zapáleným skautem, ke kterému se přidal už v roce 1945. Mladé skauty jako instruktor učí nejen myšlenkám hnutí, ale samozřejmě i zdravovědě. „Skauting je způsob života. Člověku to ovlivní život, pořadí hodnot, volbu přátel. Určitě se tak stalo i v mém případě,“ říká doktor Kvapil. A nám rozhodně nezbývá než souhlasit…

Čeští lékaři jsou nevyčerpatelnou studnicí inspirativních příběhů. Už jste četli o Světluši Zázvorové, která při okupaci zachránila životy stovkám lidí?

Foto: olomouc.charita.cz, jels.skauting.cz, olomouc.rozhlas.cz