Jdu jenom v košili, ty v kabátku, tak jsme si zazpívali hned zpočátku a jdeme na to, čím obohatil naše životy a proč ho tak milujeme.
Písničkář Jaromír Nohavica, doma v Ostravě jenom Jarek, je díky svým jednoduchým, zábavným textům a melodické hudbě (taktéž je ale autorem textů hlubších a básničtějších) známý i v těch nejmenších vesničkách naší republiky. K dětským vzpomínkám snad každého Čecha patří zpívání u táboráku písniček Kozel, Grónská země, Tři čuníci nebo třeba Ladovská zima. I když se jedná o folkový žánr, jeho písně nejsou určené pouze pro děti.
Další skladby ale obsahují také politický podtext, skrytá tajemství, životní zkušenosti a příběhy, vzpomínky, nebo se v nás jednoduše snaží probudit a živit naše sny a poukazuje na to, jak důležité je žít s pozitivní myslí a vychutnávat si veškeré krásy světa všemi dostupnými smysly.
Jarek Nohavica vydal nespočet alb (se všemi reedicemi a záznamy z koncertů ve formátu alba 29). Prvním albem byl Darmoděj – s velmi známou, stejnojmennou písní – vydaný v roce 1988, účastnil se mnoha festivalů, dobročinných akcí a nyní také stále aktivně vystupuje na koncertech několikrát do měsíce. Pokud bychom u někoho chtěli poukázat na multitalent, byl by to rozhodně Jarek. Hraje na více hudebních nástrojů, nejčastěji své písně ale doprovází kytarou nebo heligonkou (tahací harmonika).
Také textaří a překládá libreta Mozartových oper do češtiny. Sám se podílel na tvorbě několika českých filmů, dokumentárních filmů nebo televizních pořadů. Je rovněž autorem knihy Chtěl jsem si zazpívat. Jeho velký přínos v nespočtu kategorií byl oceněn řadou cen jako Český Anděl nebo Cenou Sazky a Divadelních novin.
Každý dělá v životě chyby, některé jsou odpustitelnější, než ty druhé. Nohavicova „kauza“, kde se mluví o krátké spolupráci s STB však nejspíš nikdy nebude uzavřená a pravdu se nedozvíme. Sám se ke krátké spolupráci přiznává a my bychom neradi, aby na něj bylo nahlíženo jen v souvislosti s tímhle. Prezidentem Zemanem byl nyní navrhnut na státní vyznamenání, což může být vnímáno jako další kontroverze. My ale nebudeme řešit politiku, nýbrž umění, a z téhle stránky si ho Jarek určitě zaslouží. A ruku na srdce – člověku, který nás již dlouho zásobuje uměním tak kvalitním a mnohé z nás pravidelně hladí na duši se takové věci odpustit nejen dají, ale snad i musí. Když se zaměříme na to dobré a to, co všechno nám daný člověk do života přinesl, není na místě odpustit a dopřát mu náležité pocty za všechnu tu dobře odvedenou práci? To není řečnická otázka, odpověď je ano.
Autor: Alice Dušková
