Univerzitní hokej je na vzestupu, spojení sportu a školy funguje

Zatímco v Americe je sport běžnou součástí vysokoškolského vzdělání, v Česku tomu tak až dosud nebylo. To se ale změnilo letos v létě, když sportovním prostředím proběhla zásadní zpráva o vzniku univerzitní hokejové soutěže. Její představitelé mluví o velkém potenciálu do budoucna, ačkoli je tento projekt tuzemským průkopníkem.

Logo ULLH

Již dva měsíce se hraje Univerzitní liga ledního hokeje (ULLH), která vznikla letos v srpnu. Přestože již dříve existovala podobná soutěž (Evropská univerzitní hokejová liga), nově vytvořený projekt je prvním, který má podporu hokejového svazu. „Z pohledu hráčů je to dobrá možnost prodloužení kariéry, ale zároveň velká příležitost, aby se vzdělávali a nesázeli vše jen na hokejovou kartu,“ prohlásil jeden ze zakladatelů Ondřej Šebek. Osm týmů ULLH reprezentuje třináct tuzemských vysokých škol. Soutěž asi nejlépe charakterizuje motto ‚Jedna cesta, dva cíle‘. Kromě sportu je totiž hlavním cílem kvalitní vzdělání. Nejlepší tým pak dostane Pohár Jana Palacha, na počest studenta, který se upálil na protest proti sovětské okupaci v roce 1969.

ULLH má za sebou již polovinu sezony a je tedy čas na první hodnocení. „Soutěž letos hrají jen české univerzity a musím říct, že se velmi zvedla úroveň všech týmů,“ myslí si kapitán Univerzity Palackého Dominik Hajšman. Liga je podle něj vyrovnanější, než bývala EUHL, dalším rozdílem je pak vyšší prestiž. „Změnil se celkový pohled na univerzitní sport, kdy předešlé dva roky tento projekt nikdo nebral moc vážně. S příchodem ULLH se to změnilo a lidé nás více respektují,“ dodává student práv Hajšman. O pravdivosti jeho slov svědčí i starty desítek hráčů z druhé ligy, Jan Kalus z Masarykovy univerzity má dokonce odehraných několik zápasů ve Frýdku-Místku v Chance lize.

Zápas ULLH mezi BO Ostrava a HC UP Olomouc

„Domnívám se, že soutěž začala ve správnou chvíli. A také si myslím, že hokej je z mnoha důvodů tím správným sportem, aby se stal univerzitním v českých podmínkách,“ řekl rektor České zemědělské univerzity Petr Sklenička. Projekt má velkou podporu nejen ze strany univerzit, ale i od marketingového partnera českého hokeje společnosti BPA. „Na půdě svazu jsme se mnohokrát bavili o školním prostředí, protože sport na všech školách chybí. ULLH bereme jako obrovský krok vpřed,“ prohlásil šéf Českého hokeje Tomáš Král.

Hráči už tak nestojí před volbou, zda budou pokračovat se sportem nebo se studiem, ačkoli mnoho z nich by rádo zvládalo obojí. Oproti tomu v USA a Kanadě již více než sto let funguje sportovní asociace NCAA, která sdružuje více než 1000 univerzit. „Je to úplně nepředstavitelné, mají zde podmínky jako v NHL,“ potvrzuje Jáchym Kondelík, českobudějovický odchovanec působící za mořem na University of Connecticut. Ani v Americe ale není vše růžové. „Nebyla to sranda, vstávali jsme v šest, abychom šli ještě před školou do posilovny. Po snídani jsme měli výuku. Následoval oběd a po něm zase výuka, trénink a domácí úkoly,“ popisuje své zkušenosti ze zámoří bývalý hokejista a student Robert Sovík. „Člověk na VŠ otestuje sám sebe, jestli na to má, taky potká úplně jiné lidi a rozšíří si obzory,“ přitakává člen české reprezentace Lukáš Radil, který zvládl skloubit profesionální sport a vzdělání na pardubické univerzitě, kde získal titul inženýra.

Bývalý hráč akademiků Plzeň Vilém Franěk

Zatímco však stipendia pro hráče na amerických školách šplhají až k milionu korun, v Česku bude něco podobného ještě dlouho utopií. Do milionů jdou spíše náklady jednotlivých týmů. Popularita sportu na univerzitách ale stoupá, což dokazuje návštěvnost jednotlivých zápasů. V listopadu na derby mezi Vysokou školou báňskou a Ostravskou univerzitou dorazilo 8250 diváků, což je nový rekord univerzitního sportu. Dalším důkazem je povedený 9. ročník Hokejové bitvy, turnaje, který se konal v pražské Tipsport areně. Na jeho zápasy celkem přišlo také přes osm tisíc lidí.

Přestože pro hráče je pořád těžké zvládat a stíhat všechny tréninky a zápasy, jejich cesta dává smysl. „Díky sportu jsem také získal sebevědomí, naučil jsem se time management a prohrávat. Když sportovec prohraje, spadne na zadek, ale není to pro něj konec světa. Zvedne se, i když mu to třeba chvíli potrvá, a půjde dál, a pak ty dveře prorazí,“ uzavírá Sovík.

Autor: Dominik Dubovči

Zdroje: isport.blesk.cz, sport.ceskatelevize.cz, hokej.cz, sport.cz, studenta.cz, univerzitnihokej.cz, sport.aktualne.cz

Foto: HC UP Olomouc, Tomáš Liška, Jiří Šimeček – Akademici Plzeň

Příspěvek vytvořen 665

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek
Dobrý Zprávy