Spalující žár na bledé kůži
ve vzduchu jde cítit slaná voda
slyším lámající se vlny různých moří
Je to vůbec možný?
Nebo nad mraky si letět
skoro jako v nebíčku
uvědomovat si nekonečné krásy světa
zapomenout všechny bolesti, jako kdyby se jen dotkly špičky malíčku
Jestli vůbec někdo tuší..
Stalo se věcí plno, jsme jenom lidi
důležité je odpouštět si (a to i sami sobě)
snáz žít se nám bude v harmonii
Pro klid v duši..
A když jsme nešťastní, máme pocit, že nevíme, jak dál, vzpomeňme si, že není věčný žádný žal, pokaždé nám něco drží hlavu nad vodou..
..někdy nový cíl, někdy teplý slunce svit, jindy modré oči, ve kterých je šedý třpyt
Zamysleme se…
No a není nám hnedle líp?
Autor: Alice Dušková
