Dobrá, dobrá, bohové, nesmrtelní hrdinové a kyklopové jsou velice zajímavým tématem, ale byla by chyba považovat antiku jen za dobu plnou mýtů. Homér se od ostatních přeci jen odlišuje, a to hlavně tím, že se podobá spíše hrdinům ze svých eposů, než jiným autorům – totiž tím, že o něm nevíme skoro nic. Antika ale fakt není jen Homér, o čemž se brzy na vlastní tógu přesvědčíme (čti: na vlastní kůži). Vítej podruhé v antice, čtenáři!
A hned takhle na začátek si neodpustím jeden z Hésiodových pokladů. Hésiodos je totiž prvním autorem, kterého dnes přijde na přetřes.
Takže: Máte zlost na své děti? Připadají vám nevychované? Ničeho si neváží? Nic jim není svaté? Nikoho nerespektují? Takoví jste nebyli? Svět spěje do záhuby? Bla bla bla bla bla? Nedělejte si vrásky, s*alo to už Hésioda:
„Ztratil jsem všechny naděje, pokud jde o budoucnost naší země, když dnešní mládež převezme do svých rukou kormidlo řízení. Je to mládež nedisciplovaná, drzá, nesnesitelná…“
A to již nějakých 2600 let nazpět! Kdyby měl pravdu, dnes bychom tu už nebyli. A nejen proto, že mládež jeho doby nebyla o nic zkaženější než ta dnešní. Pokud si vezmeme, že jedna generace je třeba 25 let, ať se to lépe počítá, vyjde nám, že už nějakých 104 generací rodičů upozorňuje, že je nadcházející generace ta nejhorší a nejzkaženější. To jsou ale věci. A pořád jsme tady!
Abych ale k Hésiodovi nebyl nespravedlivý a nepředstavoval ho kvůli jednomu názoru jako zapšklého páprdu, představím vám konečně něco z jeho díla. V kontrastu s Homérem, který se věnoval „vznešeným“ tématům (třeba válce, haha), se Hésiodos soustředí spíše na témata, která zná z osobního života. Žije sice přibližně ve stejné době, snad se mohl s Homérem i potkat, ale je nám o něm známo podstatně víc.
Byl rolníkem, který neměl život vůbec lehký, a o takových také psal. Ve svém nejslavnějším díle, Práce a dny, vypráví mimo jiné o tom, jak jeho bratr zkorumpoval soudce, aby ho po otcově smrti připravil o dědictví, které mu náleželo, ale díky usilovné práci soud vyhrál a všechno dopadlo dobře. Je to vůbec první báseň v evropské literatuře, kde básník mluví sám o sobě.
Čtenář, který čte Práce a dny dnes, se nejspíše neubrání pocitu, že byl Hésiodos prvním socialistou na světě. Ano, je pravda, že je jedním z prvních velkých kritiků třídní společnosti, které známe, mnohé pasáže z knihy tak i trochu znějí
„… práce není hanba, hanba je nepracovat…
a jistě by si v lecčems s takovým Karlem Marxem notoval, nezapomínejme však v tomto srovnání na dvě důležité věci.
Tou první je, že s takovou myšlenkou přišel v úplně jiné době, a to v době, kdy je ještě běžné třeba takové otroctví. Řecko se dělí na bohaté (aristokraty), střední a nižší třídu (kam patří různí menší farmáři apod.) a otroky, kteří nejsou často ani bráni jako lidé a jejich život a smrt je čistě v rukách jejich aristokratických pánů.
Druhou důležitou věcí je Hésiodovo nabádání k poctivé práci jakožto cestě k osobní svobodě i s vírou v bohy (kterých vyznávali víc – polyteismus). A víra v cosi nedokázaného, čistě myšlenkového, jako je bůh nebo bohové, už není Marxův šálek kávy.
Z práce svých rukou má stáda ovec a blahobyt člověk;
kdo si hledí díla, je o mnoho milejší bohům,
milejší lidem;
vždyť těm je náramně protivný lenoch.
Z dalších jeho prací můžeme zmínit Zrození Bohů, které má o něco duchovnější tématiku. Hésiodos zde popisuje vznik světa způsobem spíše biblickým (jen co se týče způsobu, jde přeci jen o jinou víru) a zmiňuje příchod bohů na svět a jejich sváry i boje. Toto dílo má velký význam pro badatele, neboť je nejstarším o řecké mytologii vůbec.
Hésiodos je v hodinách literatury často opomíjený velikán, což je také důvod, proč mu byl věnován celý jeden díl. Antická řecká literatura jich ale obsahuje tolik, že již nebude možné věnovat se každému takto dopodrobna, protože bychom se z antiky dostali tak za tři roky. Stejně jako jsem u Homéra apeloval na čtenáře, aby nepodceňoval úlohu jeho eposů ve vývoji světové literatury, chtěl bych i u Hésioda zdůraznit jeho důležitost.
A protože jsou Homér a Hesiodos téměř nebo úplně současníci, přesuneme se příště o pár set let dále, k dalším antickým velikánům. A protože nejdůležitějším ‚oborem‘ literatury, který antika darovala světu, je drama, budou to právě největší řečtí dramatici, které zdrbeme.
A ještě jedna důležitá věc! Z důvodu nedostatku humoru v tomto článku vám nabídnu alespoň jeden kvalitní vtip z doby antické:
Otec přivedl syna k filosofu Aristippovi, aby ho vyučil vědám. Když ale otec uslyšel, kolik peněz filosof za vyučování žádá, vykřikl: „Tolik? Za to bych si mohl koupit osla!“ „Tak si ho kup,“ vyzval ho filosof „a budeš mít dva.“
– z knihy antického humoru Na Veselé Struně
Τα λέμε σύντομα! (řec. Brzy na shledanou!)
Autor: Jan Rillich
Foto: Wikimedia commons
