Díky cestování jsem zjistil, že k životu vlastně potřebuji jen vodu a jídlo, říká nadšený cestovatel Petr Kontner

Dobrý Zprávy

Rodák ze Znojma Petr Kontner se života doopravdy nebojí. Ve svých 17 letech se odhodlal brigádně pracovat na řeckém ostrově a od té doby ho vášeň k cizím zemím neopustila.  Procestoval už přes 30 států a svůj život zasvětil poznávání krás svět. Co nám ještě Petr o sobě prozradil? Čtěte dál.

Kde se momentálně nacházíš a co děláš?

Momentálně žiji a cestuji v mém autě (obyčejný starý kombík). Navštěvuji různá místa a také mé přátelé, které mám po Evropě. Teď jsem ale na týden v Česku, kde trávím čas s rodinou, přáteli a zároveň se připravuji na svoji další cestu do Dánska, kde se nechám převézt i s mojí postelí na kolečkách na Island. Tam budu přes léto žít a pracovat, abych si našetřil na další cesty.

Kdy k tobě přišel takový ten první impuls, že ses sbalil a odjel do zahraničí? A kam jsi poprvé jel sám?

Když jsem studoval na střední, dostal jsem nabídku pracovat v zahraničí. To mi bylo 17 let. Řekl jsem si, proč to nezkusit. Rozhodl jsem se postavit svému strachu z neznáma a šel jsem do toho. Jel jsem pracovat na Krétu, kde jsem strávil skoro půl roku. Ve škole jsem to pak domluvil s ředitelem, abych mohl mít delší prázdniny. Měl jsem štěstí, protože jsem studoval hotelnictví a ve škole mi to uznali jako praxi.

Jaký druh práce jsi vykonával v zahraničí?

Za těch devět let cestování a pracování v zahraničí jsem vystřídal spoustu prací. Často jsem pracoval v pohostinství nebo zemědělství. Také jsem si zkusil práci na lodi, kde jsem pracoval v etážovém servisu, abych si našetřil další peníze na cesty. Beru, co přijde, protože když přijedete do cizí země, tak si nemůžete moc vybírat.

Studenti často po střední škole nemají páru co dělat. Často tak zvolí nějaký obor na vysoké škole, který potom studují a v průběhu studia zjistí, že je to nebaví. Jaký máš názor na studium takových lidí?

Tohle často bývá záludný problém, protože po střední, když člověk začne cestovat, tak si potom těžko zvyká být na jednom místě delší dobu. Já už to nedokážu. Měním místa, kde žiji zpravidla každé tři měsíce. Pokud člověk neví, co chce dělat, je dobré začít cestovat nebo se odstěhovat do ciziny. Často se stává, že se člověk najde na cestě. Pak většinou zjistí, že kdyby studoval, co zamýšlel, že by to stejně k životu ani nepotřeboval  nebo  to doopravdy nechtěl dělat. Často nám společnost a systém, ve kterém žijeme, vnucuje to, co chce a chce, abychom to chtěli taky. Záleží, jakým směrem se chce ten člověk vydat. Já jsem si zvolil život nomáda.

Když jsi dokončil střední školu, věděl jsi co se svým životem? Měl jsi nějakou vizi?

Vlastně už na střední jsem věděl, že v tom cestování chci pokračovat. Věděl jsem, že moje další cesta bude někam daleko, a tak jsem vyrazil žít svůj život na Nový Zéland. Cestování mi změnilo kompletně můj život a dalo mi smysl mého života. Zážitky, které jsem zažil. Věci, které jsem se naučil.  Ty jsou mým motorem.

Můžeš říct, že díky cestování ses lépe osobnostněji poznal a zjistil třeba i to, co chceš?

Dřív jsem se hodně hledal. Hodně jsem v sobě tápal. Nebyl jsem obecně moc šťastný. Díky tomu, že jsem se potuloval po všech různých místech a byl sám se sebou a lépe se poznával, tak jsem se začal mít víc rád. Nejenom sebe, ale vlastně všechny a všechno. Zjistil jsem, že nechci nic z toho materiálního světa. Zjistil jsem, že mi stačí jídlo a voda.

V jaké zemi by sis dokázal představit svůj život?

Je těžké na tuhle otázku odpovědět. Spousta zemí, které jsem navštívil, byly rájem na Zemi, ale svůj život si představuji všude.

Kde se ti zatím nejvíce líbilo a proč?

Oblíbená místa, které mám z pohledu klidu a pohody, jsou v jihovýchodní Asii. Nejlepší balanc pro život jsem našel na Novém Zélandu. Za nejkrásnější zemi Evropy považuji Slovinsko pro jeho přírodu a lidi. Doporučuji obzvlášť pro milovníky auto-stopu.

Máš nějaký zážitek z cest, na který nikdy nezapomeneš?

Mám spoustu zážitků, které mi lidé mají problém uvěřit. Například, když jsem žil v Dominikánské republice v džungli s překupníky drog, kteří převáželi kokain a marihuanu z Kolumbie. Když jsem žil na Novém Zélandu s mexickým teroristou, který se ukrýval před mexickou vládou. Když jsem seděl v Kapském Městě v ilegálním baru uprostřed slamu a místní mi slušně vyhrožovali smrtí. Je toho více, co bych tu mohl vyjmenovat.

Lidé si často myslí, že cestování je drahá záležitost, a že musí mít na kontě dostatečně dost financí. Jak to ve skutečnosti je?

Peníze jsou pro cestování samozřejmě nezbytné. Jde to i bez nich, ale k tomu dospěje jen málo lidí. Co je ale možné, tak snížit denní náklady na život na minimum. Je důležité se hodně uskromnit. Díky tomuto skromnému životu si ho prodlužujete. Máte víc volného času a můžete ho trávit, jak chcete. Proto pracuji jen okolo čtyř měsíců v roce. Zbytek žiji skromně a jsem na cestách.

Máš nějaké tipy na levné cestování?

Spaní ve stanu, auto-stop nebo pěší chůze či kolo jsou nezbytností. Pro ty skromnější je tady dumpster-diving (pozn. lovení jídla z kontejnerů). Pokud chce člověk levně cestovat, ale nechce si tolik ubírat ze svých životních standardů, tak doporučuji jižní a jihovýchodní Asii, kde v těch nejlevnějších ubytovnách a stravovnách zaplatíte pár desítek korun.

Myslíš si, že je stále výhodné jezdit s cestovními kancelářemi nebo raději vyjet na vlastní pěst?

Záleží, o které cílové skupině se bavíme. Pro starší generace bez angličtiny, je cestovní kancelář vhodná, aby o ně bylo postaráno. Pro mladší generace bych rozhodně doporučoval, aby si vše zařídili sami, ať už z pohledu finančního tak zážitkového. Pro mě je každá cesta  dobrodružství. Ne každý po tom touží, ale je dobré si uvědomit, že organizované a zprostředkované zájezdy ubírají na zážitcích a neposouvají tolik člověka dál. Myslím si, že je dobré, aby se lidé o sebe v zahraničí naučili postarat.

Spousta studentů by o prázdninách ráda vycestovala někam do zahraničí za prací. Často ale nevědí kam nebo na koho se obrátit. Většina agentur chce poplatky a mají určité podmínky. Je možné najít si práci sám?

Když si člověk dokáže najít práci sám, tak je to ideální stav. Takový úkol se může zdát pro začínající cestovatele obtížný. Je ale dobré, že ty možnosti tady jsou. Stačí jen správně navést a dobře se poradit. S trochou času stráveného na internetu si člověk snadno najde práci v zahraničí… Pokud člověk touží po jistotách, tak je lepší se obrátit na agenturu, ale pozor na ně. Stává se, že agentury bývají podvodné, takže doporučuji využívat známých a ověřených agentur. Většina prací přes léto jsou buď v pohostinství, nebo zemědělství, a bývá to dřina.

Jaké jsou nejvhodnější destinace pro práci v zahraničí?

Osobně mám rád Velkou Británii, Island a jižní evropské země. Evropská Unie nás opravňuje jednoduše cestovat a pracovat v zahraničí bez zbytečných vyřizovacích procedur. V Anglii, Skotsku a na Islandu jsem byl spokojený s prací na hotelech. Na Novém Zélandu jsem se hodně věnoval zemědělství. Většinou člověk dělá tu nejpodřadnější práci, pokud si to nezařídí jinak. Mně to takhle ale vyhovuje.

Co se týče dlouhodobé nebo krátkodobé práce v zahraničí, kde je podle tebe nejlepší platové ohodnocení?

Nejlepší platové ohodnocení je na Islandu. Island má hodně nakopnutou ekonomiku a vysoký životní standard. Nejvíc práce je v pohostinství, protože přes léto na Island přiletí velké množství turistů a Island je řídce obydlená země, takže to funguje na symbiotické bázi.

Je možné vyjet na letní brigádu jen na měsíc?

Je to možné, ale okruh prací se tak výrazně snižuje. Většinou vás musí prvně zaučit, než jim budete co platní, takže zaměstnavatelé preferují minimálně dva měsíce. Něco jiného je zemědělství. Pokud si člověk dokáže něco o tom zjistit. Kde je jaká sezóna a jakého ovoce nebo zeleniny, tak je tam samozřejmě možnost. Jde jen o to, najít kontakt a v pravý čas se domluvit na budoucí spolupráci. Nebo jak jsem to dělal na Novém Zélandu. Jezdit od farmy na farmu a ptát se rovnou farmářů.

Co bys poradil všem, kteří by rádi cestovali, ale brzdí je strach a nemají dostatek odvahy.

Poradil bych, aby se postavili svému strachu, sebrali odvahu a přijmuli ten svět takový, jaký je a začali mu víc věřit a hlavně věřit sami sobě, protože dokážeme mnohem víc, než si myslíme. Naše možnosti jsou neomezené a naše mysl nám v tom nesmí bránit. Otevřete své duše a srdce a nechte se unášet životem. La Vida Son Dos Días (pozn. Život jsou dva dny).

Kde se vidíš za pár let?

Za pár let se vidím jako člověk, který má celý svůj život sbalený na zádech a toulá se světem. Objevuje neobjevené, poznává nepoznané a chápe nepochopené. Můj životní cíl je mít co nejméně věcí, ale zato mít co nejvíce srdcí. Srdcí od lidí, kteří se nebojí milovat.

Autorka: Nela Kadlečíková
Foto: Petr Kontner