CZestování: Jedna z perel jižních Čech aneb v Českých Budějovicích by chtěl žít každý

Lukáš Kuřík 3. 9. 2020

V Českých Budějovicích by chtěl žít každý – tak zní už skoro legendární věta z Cimrnanovy divadelní hry Záskok. Ať už máte na pravdivost této věty, podobně jako aktéři zmiňované hry, pohled jakýkoli, pokusím se vám představit metropoli jižních Čech co nejvěrněji – jak jsem ji za několik let poznal – a rád bych vás přesvědčil o tom, že kromě Hluboké nad Vltavou, Třeboně a Česko-japonského Krumlova určitě stojí za navštívení i České Budějovice. A to nejen o letošních prázdninách.


Humanoidi, Lannova třída

Pokud do Budějovic přicestujete vlakem nebo autobusem, určitě stojí zato vypravit se do centra města raději po svých než cestovat MHD. Pěšky tam budete za pár minut, navíc na vás čeká první příjemná procházka. Své poznávání města můžete začít v rušné Lannově třídě, která je takovým budějovickým Václavákem. Za minulého režimu nesla název Maršála Malinovského, nikdo z místních ji však ani tehdy neřekl jinak než „Lanovka.“ Táhne se od vlakového nádraží, které by se mimochodem již brzy mělo dočkat zasloužené rekonstrukce, až téměř do historického centra. Najdete tu také řadu kaváren a restaurací, kde se můžete občerstvit a nerušeně posedět, ale pokud vás tlačí čas, potěší vás „Hladové Vokno“ s jídlem na cestu.

Všudypřítomný ruch a spěch znázorňuje i socha skupiny lidí na cestě do práce s názvem Humanoidi. Autor je zachytil ve velmi dynamickém momentě s vlajícími vlasy i oblečením a pohledem upřeným kupředu. Tuto maketu najdete na samém konci ulice, poblíž Senovážného náměstí, které byste při podrobnější prohlídce města také neměli vynechat. V krásné budově tu sídlí Jihočeské muzeum, které celému prostoru vévodí. Známé muzeum koněspřežky, jež město v minulosti tak proslavila, se však nachází poněkud stranou od centra, poblíž hokejového stadionu, kde můžeme najít i místní „drahokam“, tedy firmu Koh-i-noor. Tužky s tímto popiskem znají jistě všichni.

Jihočeské muzeum

Po cestě ze Senovážného náměstí do samotného centra města, tedy na náměstí Přemysla Otakara II., mineme třeba budovu Jihočeské filharmonie. Její sídlo, bývalý kostel sv. Anny, je bohužel toto léto v rekonstrukci. Za normálních okolností je ve stejné budově otevřená i výborná kavárna.

Po příchodu na samotné náměstí, ikonický symbol města, který se za normálních okolností jenom hemží turisty nejrůznějších národností, nemůžete zapomenout na selfíčko se Samsonovou kašnou a radnicí. V jejích třech věžičkách je umístěna zvonkohra, která každou celou hodinu spustí ze svého repertoáru tři krátké skladby. Nejčastěji tu můžete slýchat K Budějicům cesta, Ej, lásko, lásko nebo Ódu na radost. Právě pohled na toto sídlo městské samosprávy spolu se sluchovým vjemem si většina z nás při slově České Budějovice vybaví jako první.

Černá věž a katedrála sv. Mikuláše

Ale pokud toužíte po jiných fotogenických panoramatech a nemáte strach z výšek, obraťte svůj zrak o 180 stupňů od radnice. Černá věž je pro vás řešení. Za vstupenku nezaplatíte padesát, ani třicet, ale pouhých pětadvacet korun, což se za následný výhled opravdu vyplatí. Dlouhou cestu po 227 schodech vzhůru vám může zpříjemnit sedm zvonů zavěšených ve věži. Jeden z nich, Budvar, nese název místního pivovaru, ale o něm ještě bude řeč. Výhled z vrchu vám nabídne pořádný kus jihočeské krajiny. Uvidíte zámek na Hluboké i Temelín. Na druhé straně se vypíná pohoří Šumavy v čele s horou Kleť a Novohradské hory. Město odtud samozřejmě budete mít jako na dlani a lidé se budou po náměstí hemžit jako mravenci.

K Otakarovu náměstí si dovolím poznamenat ještě jednu zajímavost. Město i místní žijí hokejem. To jste v minulých letech mohli nejlépe poznat na jaře, kdy liga vrcholí a místní tým se snaží postoupit do nejvyšší soutěže, což se mu letos povedlo. V minulých letech se během této fanouškovské horečky oblékal do dresu Motoru nejen každý správný fanda, ale stalo se, že ho navlékla i socha Samsona v kašně na náměstí. Velmi rád bych vědět, jak tam tehdy vylezli…

Pivovar Budvar

Jak už jsem zmínil výše, v Budějovicích si přijdou na své i milovníci piva. Jeho výroba je s městem neodmyslitelně spojena po dlouhé roky a místní zlatavý mok mu vydobyl slávu nejen u nás. Řeč je především o Budvaru, který se pyšní přídomkem „národní pivovar“. Ti zvědavější, kterým by nestačilo pouze posedět u dobře vychlazeného půllitru v nějaké z místních hospod, mohou nakouknout přímo do výroby, kde si celý proces vzniku piva podrobně prohlédnou. Pivovar všechny prohlídky samozřejmě spojuje i s malou ochutnávkou. Budova pivovaru se však nachází pořádný kus cesty od centra, takže k cestě k němu využijte městské dopravy. Abychom mohli pivní kapitolu uzavřít, je nutné zmínit, že se ve městě nachází pivovar Samson a několik minipivovarů.

A co nějaké aktivnější trávení dovolené? V letních měsících nás počasí táhne z rozpáleného města především k vodě. Budějovické koupaliště je od centra coby kamenem dohodil. Stačí pouze projít uličku za radnicí, přejít most přes slepé rameno Malše a jste na Sokolském ostrově. Vedle plaveckého stadionu najdete i několik hřišť, a pokud si chcete jen tak zaběhat, v nedalekém parku Stromovka určitě nebudete s tímto nápadem jediní. Plavecký stadion ale přes léto určitě není zrovna poklidným místem, proto když preferujete ticho a klid u vody, odvážnější z vás může osvěžit přímo i již zmiňovaná řeka Malše, která se ve městě stéká s Vltavou.

Soutok Vltavy a Malše

A když už jsme u sportu, určitě vřele doporučuji strávit aktivní dovolenou v Budějovicích a okolí v sedle kola, cyklostezek je tu spoustu, po městě i mimo něj. Skvělou volbou je třeba cesta do Hluboké nad Vltavou podél Vltavy, ale to už by bylo na samostatný článek…

Bílá věž na Piaristickém náměstí

Po hezky stráveném dni ve městě musí vyhládnout snad každému. Navíc kdo by v horkém létě neocenil osvěžení dobře vychlazeným půllitrem nebo by odmítl siestu ve stínu u kávy? Pokud vám nevadí o trochu více si připlatit, nemusíte restauraci hledat dlouho. Náměstí Přemysla Otakara II. je jimi doslova lemováno. Moje tipy se ale nacházejí až ve vedlejších ulicích, s náměstím bohužel takovou osobní zkušenost nemám. V Piaristické ulici, která ústí do rohu náměstí, najdete skvělou indickou restauraci, jejíž návštěvy určitě nebudete litovat. Zmiňovaná ulice vás dovede na stejnojmenné Piaristické náměstí u klášterního kostela Panny Marie. Zde můžete usazeni pod slunečníkem nerušeně obdivovat krásu gotického chrámu nebo přilehlé Solnice. Na pořádný a dobrý oběd doporučuji zajít například do Budweisu, kde najdete i tradiční české speciality. Restaurace se nachází v bývalém mlýně u slepého ramene řeky Malše. Budějovického piva, jak by mohl název napovídat, se tu ale nedočkáte. Na něj láká podnik Masné krámy, který sídlí v krásné budově s renesančními prvky, a architekti by ji podle půdorysu mohli dokonce označit termínem bazilika. V sousedství této honosné stavby se skrývá nenápadná hospoda U Tří sedláků, kde vám, snad jako jediní ve městě, nabídnou pivo do litrového „tupláku“.

Největší město v Jihočeském kraji si vás po vaší návštěvě určitě získá svou krásou. Na jedné straně tu z historických památek dýchá dávná minulost, na té druhé se s ní kloubí o nic horší živá a svěží přítomnost. A pokud nestihnete navštívit České Budějovice toto léto, nezoufejte, město má co nabídnout v každém ročním období, takže určitě nebudete zklamáni.

Autor: Lukáš Kuřík


Když už budete v Jihočeském kraji, nezapomeňte navštívit Rožmberk nad Vltavou, do kterého vás srdečně zve naše redaktorka Magda.


Foto: Lukáš Kuřík