Ve třetím pokračování naší pravidelné rubriky Příběhy odvahy vzpomeneme hrdinný čin obyvatel malé obce Horní Bříza. Jejíž občané na konci druhé světové války pomohli téměř 3000 vězňů z transportu smrti. Ústřední postavou byl přednosta železniční stanice Antonín Pavlíček, který pomoc pro vězně zorganizoval a vyjednal s velitelem transportu smrti.
Druhá světová válka, nejstrašnější konflikt v dějinách, pomalu končí a hitlerovskému Německu začaly dějiny odpočítávat poslední dny hrůzné existence – válečná mašinérie namířená proti židovskému obyvatelstvu však jede na plné obrátky. Celou Českou republikou v té době projíždějí a procházejí transporty smrti. Jeden takový zastaví i v Horní Bříze nedaleko Plzně vlastně čistou náhodou. Hlavní tratě jsou bombardované a rozbité, a tak musí souprava jet po těch lokálních.
Ihned po zastavení vlaku si přednosta stanice Antonín Pavlíček všimne, že část pětačtyřicetivagónového transportu nemá střechu, a že se v těch vozech nacházejí hlavně ženy. Drážní zaměstnanec začne okamžitě jednat a nabídne veliteli transportu kryté vagóny, které stojí na vedlejší odstavné koleji. Německý důstojník souhlasí a v noci je část vězňů přesunuta do krytých vagónů. Ve vesnici se mezitím šíří zpráva o odstaveném transportu a k pomoci se začínají přidávat další obyvatelé v čele s hrdinným přednostou stanice, který organizuje rozsáhlou potravinovou pomoc. Do akce se nakonec zapojují téměř všichni obyvatelé Horní Břízy. Pekaři, řezníci, mlynáři a hospodští z celého okolí připravují potraviny a teplou stravu pro vězně. Strava je předávána od časných ranních hodin, a nakonec je rozdáno přes 5000 porcí chleba, vajec, uzenin a buchet. Pekařům se dokonce podaří do některých bochníků zapéct vzkazy se sdělením, že bude již brzy konec války.
Během dvou dnů, které transport v Horní Bříze stál, byli místními obyvateli objeveny i tři maminky, které se zrovna nacházely v šestinedělí. Zásluhou dam Benešové, Krahulíkové a Rothové byla těmto ženám dodána výbavička pro jejich miminka.
Takto na odvážný čin vzpomínala žena z transportu:
„Celá obec nás pohostila, uvařili nám bramborovou polévku, prostě pravou českou bramboračku a k ní jsme dostali chleba, který jsme ani dojetím nemohli sníst,“ vypověděla jedna z přeživších transportu Elena Kelermanová.
Autor: Jan Meichsner
Přečtěte si předchozí článek ze seriálu Příběhy odvahy o odvážném četníkovi Františkovi Žornovi.
