Příběhy odvahy: Nevyprávěné hrdinství českého četníka

Jan Meichsner

V první díle našeho projektu Příběhy odvahy jsme vyprávěli příběh odvážného skauta Jana Janků. Nyní se v našem společném putování podíváme víc do časů druhé světové války. Konkrétně na její konec, který na vlastní kůži zažil i hrdinný český četník František Žorna. Jeho dosud nevyprávěný příběh hrdinství vám přinášíme právě teď.

Konec války, západní Čechy. V oblastí Plzně-Karlova vzniká koncentrační tábor s názvem Karlov I a doplňuje tak již existující zařízení s názvem Karlov II. První jmenované zařízení vzniklo v březnu roku 1945 a byli zde drženi muži a chlapci, kteří porušili svou pracovní povinnost. Tábor však neměl dlouhého trvání a koncem dubna již zmíněného roku 1945 z důvodů nedostatečného počtu strážných a častých náletů zanikl. Táborem prošlo okolo 300 osob a byl tvořen jednou budovou.

Nedaleko mužského lágru se však nacházel mnohem větší komplex s názvem Karlov II. Ten vznikl už na podzim roku 1943.  V sedmi vězeňských barácích bylo drženo přes 400 žen ve věku od 16 do 55 let. Ty zde byly umisťovány buď za porušení pracovní morálky a kázně nebo za útěk z totálního nasazení v Německu. Podmínky v táboře byly velmi přísné, vězněné ženy musely odevzdat veškeré oblečení a nosit staré vojenské uniformy. Německé dozorkyně pak používaly velmi brutálních metod k dosažení poslušnosti internovaných. Ženy a dívky navíc musely odvádět velmi náročnou práci v plzeňských továrnách.

Je však velmi nezbytné dodat, že mezi dozorce patřili i penzionovaní čeští četníci. Jedním z nich byl i František Žorna, který byl narozen 10. 9. 1899 a byl zařazen jako příslušník strážného oddílu pracovně-výchovného tábora Plzeň-Karlov. V dobách válečných hrůz a svého nasazení v komplexu Karlov II. si ale dokázal český četník zachovat lidství a začal internovaným ženám pomáhat jak jen to šlo. Nosil potraviny a mléko, předával dopisy a korespondenci rodinám, snažil se ženám ulehčovat velmi těžkou práci. Dokladem statečnosti Františka Žorny byl i dopis s osobním poděkování od vězněné Marie Muškové.

Plzeň 3/8/1945

Vážený pane Žorno!

                Nyní, kdy jsem se trochu zotavila po pobytu v kárném táboře na Karlově a jdu znovu do práce, musím Vám poděkovati za veškerou Vaši laskavost, kterou jste mně a mým spolutrpícím prokazoval. Nezapomenu Vám nikdy, jak jste nám z vlastních prostředků opatřoval jídlo, práci nám všemožně ulehčoval a často mé matce umožnil, aby mohla se mnou mluvit, přinésti mi jídlo, a že jste sám k nám pro jídlo docházel a předával.

                Vím dobře, že všechno, co jste pro mě a ostatní zavřená děvčata udělal, bylo spojené s velkým nebezpečím a námahou, a proto jen tím více oceňuji Vaši snahu nám pomoci a věc ulehčiti.

                Děkuji Vám za sebe i za své rodiče ještě jednou a zůstávám se srdečným pozdravem,

Marie Mušková Plzeň 10 – Hlubková 12

Přečtěte si předchozí článek ze seriálu Příběhy odvahy o neohroženém skautovi Janu Janků. 

Zdroj: Kniha Za dráty, Státní oblastní archiv Plzeň

Kresba: Dorota Nekolová