Příběhy odvahy: Hrdinský čin obyvatel Horní Břízy

Jan Meichsner

Ve třetím pokračování naší pravidelné rubriky Příběhy odvahy vzpomeneme hrdinný čin obyvatel malé obce Horní Bříza. Jejíž občané na konci druhé světové války pomohli téměř 3000 vězňů z transportu smrti. Ústřední postavou byl přednosta železniční stanice Antonín Pavlíček, který pomoc pro vězně zorganizoval a vyjednal s velitelem transportu smrti.

Přednosta stanice Antonín Pavlíček

Druhá světová válka, nejstrašnější konflikt v dějinách, pomalu končí a hitlerovskému Německu začaly dějiny odpočítávat poslední dny hrůzné existence – válečná mašinérie namířená proti židovskému obyvatelstvu však jede na plné obrátky. Celou Českou republikou v té době projíždějí a procházejí transporty smrti. Jeden takový zastaví i v Horní Bříze nedaleko Plzně vlastně čistou náhodou. Hlavní tratě jsou bombardované a rozbité, a tak musí souprava jet po těch lokálních.

Ihned po zastavení vlaku si přednosta stanice Antonín Pavlíček všimne, že část pětačtyřicetivagónového transportu nemá střechu, a že se v těch vozech nacházejí hlavně ženy. Drážní zaměstnanec začne okamžitě jednat a nabídne veliteli transportu kryté vagóny, které stojí na vedlejší odstavné koleji. Německý důstojník souhlasí a v noci je část vězňů přesunuta do krytých vagónů. Ve vesnici se mezitím šíří zpráva o odstaveném transportu a k pomoci se začínají přidávat další obyvatelé v čele s hrdinným přednostou stanice, který organizuje rozsáhlou potravinovou pomoc. Do akce se nakonec zapojují téměř všichni obyvatelé Horní Břízy. Pekaři, řezníci, mlynáři a hospodští z celého okolí připravují potraviny a teplou stravu pro vězně. Strava je předávána od časných ranních hodin, a nakonec je rozdáno přes 5000 porcí chleba, vajec, uzenin a buchet. Pekařům se dokonce podaří do některých bochníků zapéct vzkazy se sdělením, že bude již brzy konec války.

Během dvou dnů, které transport v Horní Bříze stál, byli místními obyvateli objeveny i tři maminky, které se zrovna nacházely v šestinedělí. Zásluhou dam Benešové, Krahulíkové a Rothové byla těmto ženám dodána výbavička pro jejich miminka.

Takto na odvážný čin vzpomínala žena z transportu:

Celá obec nás pohostila, uvařili nám bramborovou polévku, prostě pravou českou bramboračku a k ní jsme dostali chleba, který jsme ani dojetím nemohli sníst,“ vypověděla jedna z přeživších transportu Elena Kelermanová.

Přečtěte si předchozí článek ze seriálu Příběhy odvahy o odvážném četníkovi Františkovi Žornovi.