V úterý 26. ledna skončil život jedné z legend československého fotbalu, asistenta trenéra u zlatých hochů z Bělehradu 1976, o čtyři roky později hlavního kouče bronzového týmu a prvního zahraničního trenéra působícího v nejvyšší anglické soutěži. Ve věku nedožitých pětaosmdesáti let zemřel Jozef Vengloš, který se tak možná konečně znovu setká se svým dlouholetým trenérským kolegou Václavem Ježkem.
Jozef se narodil 18. února 1936 v Ružomberoku, kde také udělal své první fotbalové krůčky. Jeho aktivní hráčská kariéra však patřila jedinému týmu, a tím byl bratislavský Slovan. V dresu „Belasých“ strávil dvanáct sezón a připsal si na své konto i jeden československý titul z roku 1955, ke kterému svůj tým dotáhl na pozici kapitána. Mimo to navíc v šedesátých letech působil jako odborný asistent na katedře tělesné výchovy bratislavské SVŠT.
Mnohem zajímavější je však jeho trenérská kariéra. Mezi lety 1967 a 1969 působil v australském poloprofesionálním týmu českých přistěhovalců s názvem Sydney FC Prague, kde krátkou chvíli strávil i u australské reprezentace.
V sedmdesátých letech se pak vrátil domů, kde nejdříve vedl celek Košic. Na východě republiky strávil dvě sezóny a dovedl tým nejdříve k druhému a pak i k třetímu místu v nejvyšší soutěži. V té době už také působil u reprezentace do třiadvaceti let, se kterou v roce 1972 dokráčel k titulu mistrů Evropy.
Rok po tomto úspěchu se už posunul k seniorské reprezentaci jako asistent a také do klubu, se kterým byl dříve spjat jako hráč – ke Slovanu Bratislava.
Na klubové úrovni získal se Slovanem během tří let dva ligové tituly, jedno druhé místo a také československý pohár. Na to nejlepší si však musel počkat do roku 1976, kdy se odehrálo mistrovství Evropy konané v Jugoslávii.
Panenkův dloubák a „Majstri Európy“
Na turnaj se československé mužstvo dostalo přes kvalifikaci, v níž se střetlo s Anglií, Portugalskem a Kyprem a ve čtvrtfinále si pak poradilo se Sovětský svazem. Závěrečného turnaje v Bělehradě a Záhřebu se pak zúčastnily čtyři nejlepší. Kromě Čechoslováků ještě západní Němci, Nizozemci a domácí Jugoslávci.
Naši reprezentanti si nejdříve poradili s Nizozemci s výsledkem 3:1 po prodloužení, aby ve finále svedli nervy drásající boj se šťastným koncem proti Němcům. Po devadesáti minutách skončil zápas 2:2, v prodloužení gól nepadl, a tak se šlo na penalty. V prvních čtyřech sériích kralovali střelci a stav byl tedy 4:4. V té páté však německá hvězda Ulrich „Uli“ Hoeness gól nedal a všechno bylo na Antonínu Panenkovi. Ten se rozběhl a předvedl svůj dodnes světoznámý dloubák, po kterém míč zapadl za brankovou čáru a rozjásal nejen celý národ, ale i komentátora Karola Poláka, jehož výkřik „Sme majstri Európy“ je znám i dnes.
Po Bělehradě
O čtyři roky později si v reprezentaci vyměnil místo se svým kolegou Václavem Ježkem a na mistrovství Evropy, které už se konalo celé v jedné zemi, v tomto případě v Itálii, dovedl tým k velice slušným bronzovým medailím. Po úvodní prohře s Německem následovala porážka Řecka a remíza s Nizozemskem, což stačilo na druhé místo v tabulce a souboj o bronz proti domácímu celku. Souboj dospěl znovu až do penalt, které rozhodla až devátá série. V té selhal Fulvio Collovati a rozhodl Jozef Barmoš. Ve finále si pak zlato zajistili po porážce Belgie Němci.
V osmdesátých letech se Vengloš dostal znovu za hranice Československa. V sezóně 1983/1984 usedl jako hlavní kouč na lavičku portugalského Sportingu Lisabon, kde dosáhl na třetí místo v lize a semifinále portugalského poháru. Poté se na dvě sezóny přemístil do hlavního města Malajsie Kuala Lumpur. Tam dosáhl na ligový titul i vítězství v tamním ligovém poháru. V sezóně 1986/1987 byl také trenérem tamní reprezentace.
Po návratu domů se znovu připojil k reprezentaci československé, se kterou se přes kvalifikaci probojoval na Mistrovství světa v Itálii v roce 1990. Na něm Čechoslováci s nově nabytou svobodou v zádech nejdříve deklasovali USA 5:1, Rakousko porazili 1:0 a s domácí Itálií prohráli 2:0. V následném osmifinále si pak poradili s Kostarikou bez větších problémů 4:1 a postoupili do čtvrtfinále, ve kterém narazili na pozdější mistry světa z Německa, s nimiž prohráli 0:1.
90. léta
Devadesátá léta začala pro Jozefa Vengloše skvěle. Hned v roce 1990 se totiž jako první zahraniční trenér dostal na lavičku týmu anglické Premier League (tehdy ještě Football League First Division). V Aston Ville strávil jednu sezónu a dovedl mužstvo k udržení se v soutěži. Následovaly dva roky v istanbulském Fenerbahce a dva roky u slovenské reprezentace. Následovala další zahraniční štace, tentokrát u národního týmu Ománu a ve slavném Celticu Glasgow, který dovedl ke druhému místu v lize.
Svou kariéru zakončil v roce 2002 v Japonsku u ičiharského týmu JEF United.
Další funkce
Mimo trénování byl Vengloš také do června 2013 prezidentem Unie evropských fotbalových trenérů, předsedou komise UEFA pro technický pokrok, technickým poradcem FIFA, členem výkonného výboru Slovenského fotbalového svazu a také oficiálním poradcem slovenského prezidenta a ministra školství.
Po jeho náhlém úmrtí na něj vzpomínaly i mnohé další osobnosti československého fotbalu. „Byl jedním z nejlepších trenérů, které jsem v kariéře potkal. Odborník, kliďas a mimořádný psycholog, jenž i složité lidské situace řešil s nadhledem a po dobrém,“ vyjádřil se například bývalý útočník Zdeněk Nehoda.
Pozadu nezůstal ani autor již výše vzpomínaného slavného dloubáku Antonín Panenka: „Pan Vengloš byl kultivovaný, vzdělaný a spravedlivý pán. Fotbalu rozuměl, fotbalem žil.“
Nakonec oba své bývalé spoluhráče ještě doplnil Ján Švehlík, který řekl: „Formoval mě jako hráče i člověka. Nejdřív mi našel stabilní místo ve Slovanu Bratislava a v Bělehradě mě prosadil do zlatého finále. A já pak dal Němcům první gól.“
Autor: David Kubatík
Ve stejný den jako Jozefu Venglošovi vyhasl život také české herečce Haně Maciuchové. I na ni si s naší redakcí můžete zavzpomínat.
Foto: sport.aktuality.sk, repre.fotbal.cz, isport.blesk.cz, repre.fotbal.cz, sport.cz
