Symbios – MUNI nabízí sdílené bydlení pro mladé dospělé z dětských domovů

Jakub Jílek

Psal se rok 2015 a v Brně na Masarykově univerzitě se začal rodit nápad na projekt sdíleného bydlení, ve kterém spolu budou mít možnost žít vysokoškoláci a lidé kteří do dospělého života vstupují bez rodičů, tedy z dětských domovů nebo náhradní rodinné péče. Jak celý tento nápad vznikl a jak se projektu Symbios daří nyní, mi prozradil vedoucí katedry environmentálních studií na Fakultě sociálních studií MU v Brně doc. Mgr. Bohuslav Binka, Ph.D.

V současné době Symbios v Brně běží velmi úspěšně a bez komplikací. Jedinou neznámou, kolem které se točí celý projekt jsou sami lidé, kteří se projektu účastní. Byť by se na první pohled mohlo zdát, že je všechno krásně jednoduché, že se zkrátka studenti s lidmi z dětských domovů zabydlí, sblíží a každý si rozjede nový život, bohužel to mají v realitě mladí lidé bez rodin velmi obtížné.

Sdílené bydlení pochopitelně není nápad, který se zrodil v Brně. Je to už dlouho známý koncept, který mimo jiné využívají, byť krátkodobě, cestovatelé po celém světě, těm sdílenou střechu nad hlavou nabízí obyvatelé turistických destinací. Se zajímavým projektem se v roce 2012 seznámili členové Fakulty sociálních studií ve Vídni.

Tamní projekt VinziRast využíval myšlenku sdíleného bydlení a sdružoval studenty dvou vídeňských vysokých škol s lidmi, kteří se pokoušeli o návrat do běžného života z bezdomovectví. „Projekt se nám líbil jak konceptem, tak atmosférou a úspěšnými výsledky a někdy kolem roku 2015 jsme si na třech katedrách Masarykovy univerzity řekli, že něco takového chceme i v Brně. Jediné, co jsme podstatně upravili je cílová skupina. Český stát totiž v oblasti přechodu mladých lidí do dospělého samostatného života dlouhodobě selhává. V podstatě jim říká: běžte, ahoj. Samozřejmě některé dětské domovy se snaží nad rámec svých povinností pomoci, ale jako systém to nefunguje. Proto jsou naší cílovou skupinou mladí lidé z dětských domovů, ale i náhradní rodinné péče, kteří vstupují do samostatného života,“ říká Bohuslav Binka.

Po návštěvě Vídně se v roce 2015 vytvořil tým, a začalo se pracovat na projektu, který je v Česku unikátem. Začátky prý nebyly jednoduché. Jedná se o poměrně velký projekt zahrnující mnoho lidí a úředních úkonů. Hlavně však bylo potřeba vytvořit odpovídající zázemí. Tým projektu Symbios měl po celou dobu ze všech stran zelenou. „… jak městská část Brno-střed, tak velký magistrát v Brně, a především Masarykova univerzita nám vyšly v mnoha ohledech velkoryse vstříc. Důležité také bylo mít v týmu lidi, kterým jsem po celou dobu mohl věřit jak po odborné, tak pracovní stránce. Mentorky Alice Tichá a Eliška Kučerová a vedoucí zázemí projektu Markéta Mikuličáková tohle splňují na sto procent,“ pochvaluje si Bohuslav Binka podmínky, za kterých se Symbios vyvíjel.

Lidé do Symbiosu často vstupují ze života, který byl zvnějšku strukturovaný a najednou mají dělat vlastní rozhodnutí ohledně práce, zařizovat si bydlení, udržovat si vztahy s novými lidmi a tak dále. „To není lehká situace pro nikoho, sám jsem to neměl po odchodu z domova jednoduché jako někdo, kdo nezažil nic jiného než strukturu, dohled a hodnocení. Ale vidím na tom všem něco velmi přitažlivého. A to je zážitek, ve kterém si svoji odpovědnost a svůj život berou mladí dospělí (ať už studenti nebo lidé z domovů) do svých rukou a na výhrách i prohrách si zkoušejí co zvládnou. A že toho zvládnou hodně!“ nabízí Binka pozitivní náhled na tuhle problematiku.

A co budoucnost projektu? Autoři projektu teď čekají na výsledky. A jak sám Bohuslav Binka říká, pokud se za čtyři roky uvidí, že se z účastníků projektu vyvinuli zejména samostatní a spokojení mladí dospělí, bude možné považovat Symbios za úspěšný. Pro projekt by to mohlo znamenat pokračování nejen na brněnské půdě ale i možnou expanzi po republice.

Foto: facebook.com