I když je obloha bledě modrá a bez jediné bílé skvrny, začátkem října už i tak po třech hodinách venku leze mráz pod kůži. Nestěžujeme si ale. Lidé jsou bez výjimky milí a kasička, kterou brzy předáváme organizátorům, mi těžkne v rukách. Celorepubliková sbírka Bílá pastelka, jejíž výtěžek putuje k lidem se zrakovým postižením, letos slaví už dvacátý druhý ročník. V bílých tričkách, s krabičkou pastelek a plastovou nádobkou na peníze jsme u toho.
Informaci o tom, že mně dobře známá sbírka Bílá pastelka shání dobrovolníky, jsem našla na internetu. Až později jsem si uvědomila, že to odpoledne mám volné a se záchranou světa se musí začínat nejprve malými krůčky, třeba právě dobrovolnickou činností. Ačkoliv přispět se dá na více místech, včetně webových stránek sbírky, v ulicích vidím největší šanci, jak na problematiku zrakově postižených upozornit.
Celou sbírkovou akci Bílá pastelka má na svědomí Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, která lidem se zrakovým postižením pomáhá různými způsoby už od roku 1996. Bílou pastelku lidem začala poprvé prodávat v roce 2000 a datum sbírky se pak postupně ustálilo na polovině října. Patnáctý říjen totiž připadá na Den bílé hole. Letos si pak mohli lidé pastelku zakoupit mezi desátým a třináctým říjnem.
Nesmělé začátky dobrovolníků
Materiály potřebné ke sbírce si vyzvedáváme těsně po poledni. Základem je bílé tričko v univerzální velikosti XL a na něm viditelně připevněná plná moc, která nás opravňuje k vybírání peněz. Přes rameno si věším plastovou kasičku, teď ještě lehkou a prázdnou, a kolegyně přebírá krabičku bílých pastelek a papírové záložky. Perfektně připravené, ale trochu nesmělé nás tramvaj vysazuje v centru Olomouce a my marně tápeme po tom, jak vlastně začít.
„Dobrý den, přispějte na nevidomé!“ „Hezké odpoledne, podpořte Bílou pastelku!“
Prvních pár odmítnutí nás vyvede z míry. Když se ale první kolemjdoucí osmělí a pastelku si od nás koupí, mince začnou v kasičce pomalu cinkat jedna o druhou.
Pak už se jenom přistihnu, jak oslovuji cizí lidi kolem mě a krabička s pastelkami je čím dál tím prázdnější.
Základní cena jedné bílé pastelky je 30 korun, my se ale naučíme s radostí přijímat všechny částky. Několik lidí ostatně o pastelku ani nestojí, a když tedy zastavíme paní se dvěma dětmi, nenecháme je se dohadovat. Každá holčička si odnáší svoji vlastní pastelku a kasička na mém rameni zase o kus ztěžkne.
Síla pomoci, která putuje na správná místa
Peníze, které se nám a stovkám dalších dobrovolníků podaří za ty tři dny vybrat, putují na všechno možné. Jsou potřeba při tréninku chůze s bílou holí, výcviku vodících psů nebo například při výuce práce s počítačem. Část peněz putuje i na podporu zaměstnávání lidí se zrakovým postižením.
Abych byla upřímná, připravila jsem se na nejhorší. Čekala jsem protivné neochotné lidi, kteří mě budou mít za žebráka. S kolegyní jsme přemýšlely, co budeme dělat, až se vrátíme s prázdnou, jestli by nebylo lepší utéct.
Lidi jsou ale skvělí. Spousta z nich o Bílé pastelce už slyšela, někteří sami přijdou, aby přispěli. Ti ostatní se aspoň pousmějí: „Nezlobte se, děkuji,“ řeknou a rychle projdou kolem. Cítím sílu našeho úsměvu a chuti pomáhat. Protivný nebyl totiž za celé to odpoledne vůbec nikdo.
Zmrzlí, unavení a s vylepšenou karmou
Po třech hodinách stání na ulici, kdy jsme se, troufám si říct, moc nezastavily, si uvědomuji, že je mi hrozná zima. Konečky prstů začínají chytat fialkový odstín a dobrá polovina krabičky pastelek je pryč. Vlastním tělem bráním ztěžklou a cinkající plastovou kasičku a vyhřátá tramvaj nás odváží zpátky do sídla Tyfloservisu, dceřiné společnosti SONS ČR.
Dostáváme čaj a zbylé pastelky a naplněnou kasičku bezpečně předáváme zpátky organizátorům. Příští rok do ulic vyrazí další, zkušení i noví dobrovolníci, a to opět v půlce října. Pokud jste se letos nezúčastnili, tentokrát byste u toho rozhodně chybět neměli. Já odcházím domů spokojená se všemi těmi milými lidmi i sama se sebou a u srdce mě hřeje to velké bílé darované tričko.
Autor: Tereza Stará
Možnost vyít do ulic a pomoct nabízí více projektů v České republice. Jedním z nich je například vajglobraní, během kterého dobrovolníci vyrazili do ulic Ostravy uklidit. Přečtěte si inspirativní rozhovor s organizátorem akce.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: sons.cz, Tereza Stará
