Příběh Alexandera Hamiltona, jednoho z méně známých Otců zakladatelů Spojených států amerických, se dočkal velmi aktuálního muzikálového zpracování v podobě fúze hip-hopu, jazzu a R&B. Jde o reflexi jednoho z nejdůležitějších období amerických dějin z pohledu dnešního pozorovatele. Muzikálový fenomén posledních let dokazuje, že vysoká hodnota díla nemusí stát v cestě mimořádnému komerčnímu úspěchu.
Zažít Hamiltona, představení s podtitulem Americký muzikál, z pera Lin-Manuela Mirandy je pro muzikálového fanouška bezesporu zážitek na celý život. Dílo v provedení londýnského Victoria Palace Theatre ověnčené prestižními cenami předčilo má nemalá očekávání po všech stránkách. Samotný muzikál premiéroval v roce 2015 na newyorském Broadwayi a během několika měsíců dohnal dvacetiletý náskok dnes již kultovních děl, jako je Lví král, Wicked nebo Fantom opery, a to jak na domácí broadwayské scéně, tak na londýnském West Endu. Nasbíral mnohá ocenění – předně jedenáct cen Tony, Grammy a Pulitzerovu cenu, čímž proměnil nominace ve všech předních kategoriích muzikálového žánru. Troufám si tvrdit, že právem. Hudebně-literární mistrovství Lin-Manuela Mirandy je zde neoddiskutovatelné.
Předlohou pro muzikál, libreto i knihu stejného jména byla biografická kniha, není tedy divu, že je Hamilton historicky do značné míry věrný. Námětů ze života prvního amerického ministra financí je mnoho – od houževnaté nátury migrantů v Americe, přes budování moderních USA až po to, co bychom mohli označit za první sexuální skandál v politice. Hamiltonův život však předčasně ukončil jeho souputník Aaron Burr, který má v muzikálu funkci vypravěče. Podobně jako třeba v případě Jidáše v Jesus Christ Superstar vypráví příběh ten, který přežil hlavního hrdinu, antagonista. Unikátnost muzikálu spočívá ve využití myšlenky operních recitativů – příběhově hutných, téměř recitovaných čísel – které Miranda mistrně zasadil do rapovaných úseků. Díky tomu se v muzikálu téměř neobjevuje klasické mluvené slovo a přitom zůstává informačně nabitý. Hamiltonova smrt je navíc žánrově pojata téměř jako slam poetry.
Prožít Hamiltona vyžaduje notnou dávku ostražitosti. Nenechá vás spočinout ani na chvíli. Jednotlivá čísla na sebe přímo navazují, a vydechnout je tak možné až o přestávce. Od ústřední My Shot až po překvapivě subtilní finále Who Lives, Who Dies, Who Tells Your Story plyne muzikál svižným tempem. Nápadná koncentrace se projevuje také z hlediska jazykového. V Hamiltonovi uslyšíte během bezmála tří hodin na 20 tisíc slov v celkem 46 skladbách. Objevují se zde citace z reálných historických pramenů nebo hra s přízvuky evropských imigrantů. V textu se objevuje široká škála jazykových prvků. Najdeme zde notnou dávku hovorových výrazů i vzletných literárních elementů. Například angličtina George Washingtona odráží jeho status o generaci staršího, respektovaného státníka. Král Jiří III., známý pro své „šílenství“, se v muzikále dočkal poněkud satirického ztvárnění, což by na pódiu divadla vzdáleného dvacet minut svižné chůze od Buckinghamského paláce mohlo na někoho působit až provokativně. Ne však na mě.
Za zmínku stojí i samotné divadlo Victoria Palace Theatre, které před londýnskou premiérou v roce 2017 prošlo nákladnou přestavbou. Pódium, nepříliš megalomansky, avšak velmi chytře zařízené, skvěle podtrhuje hamiltonovskou atmosféru. Tvůrcům se podařilo naplno využít potenciálu otočného jeviště a v kombinaci se světelnou hrou vytvořili efektní prostor, který přišel vhod například pro nezvykle provedené zpomalené záběry.
Po celou dobu jsem si kladla otázku, zda muzikanti na West Endu musejí vedle pracovní smlouvy podepsat také smlouvu s ďáblem, protože bych skoro přísahala, že takové hraní prostě nemůže být skutečné. Každý takt byl po všech stránkách zkrátka dokonalý. Z pěveckých výkonů všech zúčastněných mi zcela bez nadsázky běhal mráz po zádech. I ta nejnáročnější čísla jako sesterské trio The Schuyler Sisters, končící tříhlasou pasáží, která by mohla velmi snadno skončit intonační turistikou, dopadla na výbornou. Svůj podíl na tom má v nejlepším slova smyslu i fakt, že drtivá většina herců nebyla bílé pleti, což je neobvyklé jak na Brodwayi, tak na West Endu. Mimořádný byl i takzvaný „show choir“, tedy sbor, který je současně tanečním souborem a obojí ovládá na profesionální úrovni ve stejný moment.
V osobě Lin-Manuela Mirandy se pojí vášeň pro hudební divadlo s perfektně zvládnutou rapovou technikou a výjimečným talentem pro hru se slovy. V Hamiltonovi spojuje zdánlivě neslučitelné světy a ukazuje, že i mimořádně úspěšný, rekordy prodejnosti trhající muzikál může být kvalitním a aktuálním hudebně-literárním dílem. Zažít Hamiltona znamená okusit atmosféru obamovské Ameriky, která dává na odiv to nejlepší ze své historie, povahy a řeči.
Autor: Simona Stejskalová
Pokud jste nejen muzikáloví, ale i filmoví nadšenci, přečtěte si také, jak dopadlo letošní udělování Oscarů.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: slate.com
Foto: westendtheatre.com
