Jeden svět je mimořádný festival pod záštitou Člověka v tísni, který se zaměřuje na problematiku lidských práv. Letos se po dvou letech opět vrací do kin a promítacích sálů a představí nám téma Cesty svobody. O tom, jak probíhá organizace festivalu, jak probíhaly ročníky během pandemie nebo jak se do programu zařadila současná situace na Ukrajině, si povídáme s Barborou Kurdzielovou a Kateřinou Maršíkovou, hlavními koordinátorkami festivalu v Olomouci.
Můžete krátce představit projekt Jeden Svět a říct, čím je speciální?
Barbora: Festival Jeden svět je festival dokumentárních filmů o lidských právech, který je jediný v České republice. Je to také největší festival lidských práv na světě. Myslím si, že naší specialitou je kromě toho tématu také Jeden svět pro všechny, což znamená, že se snažíme být přístupní úplně všem nehledě na handicap nebo speciální potřeby některých návštěvníků. Děláme projekce například s audio popisem pro nevidomé nebo se speciálními titulky pro neslyšící. Na některých projekcích máme tlumočníky do českého jazyka, máme relaxované projekce například pro osoby s epilepsií. Kromě našich specialit se snažíme v Olomouci zacílit i na mladé diváky bohatým doprovodným programem a školními projekcemi. Pro školy promítáme v dopoledních časech, stejně tak nabízíme projekci pro seniorské kluby.
Kateřina: Specialitou konkrétně tohoto ročníku je určitě to, že Jeden svět spadá pod Člověka v tísni, který letos slaví 30. výročí od založení, takže téma Jednoho světa jsme vybrali na počest Člověka v tísni.
Letošní téma je Cesty svobody. Co vás vedlo k tomuto tématu? Co může návštěvník očekávat?
Barbora: Téma se většinou vybírá centrálně, to znamená pro všechny centrální města v České republice, kterých je letos dvacet pět, půl roku dopředu. Chtěli jsme zpátky zaměřit svůj pohled na to, že ve světě nejsou lidská práva samozřejmostí. To je naše primární poslání. Přestože je tady teď dlouhou dobu pandemie a všichni jsme se trochu zahleděli do svých problémů, chceme poukázat na to, že ve světě problémy nezmizely, takže jsme přišli s tématem Cesty svobody. Nebo spíše cesty nesvobody. Zaměřujeme se na podmínky některých zemí, kde nepráva pokračují, například válku v Sýrii nebo omezování demokracie v Bělorusku, v Barmě a momentálně se k tomu připojil i nám nejbližší konflikt na Ukrajině.
Když už jsme u té současné situace, ovlivnila válka na Ukrajině na poslední chvíli váš program? Protože to je relativně čerstvá záležitost, která se ale určitě tematicky hodí do festivalu Jeden svět. Bude tam tato problematika zařazena?
Barbora: Je pravda, že jsme určitě nečekali, že se to téma takto předpoví, ale když se konflikt začal vyhrocovat, tak jsme do našeho programu přidali panelovou debatu, která bude na téma Rusko–Ukrajinská válka jako reálný globální konflikt. Máme tam pozvaných několik expertů z Univerzity Palackého a budeme se s nimi bavit o přesazích války, o tom, jak to postihne možná i každého z nás a jaké budou důsledky.
Jak Jeden svět ovlivnila pandemie v posledních dvou letech?
Barbora: V roce 2019 byl poslední ročník, který proběhl klasickou formou. V roce 2020, týden před začátkem festivalu, když už bylo všechno nachystané a uspořádané, vzešly v platnost první opatření proti koronaviru, pro nás naprosto nečekaně. Takže jsme všechno zabalili a na podzim jsme se pokusili festival uspořádat ještě jednou. To bohužel taky nedopadlo, protože se stala úplně stejná situace. Musím říct, že to pro nás všechny bylo hodně bolestivé, ale právě tehdy proběhl první ročník online. Později, v roce 2021, jsme se snažili přijít s nějakým alternativním programem, abychom mohli festival opět přinést divákům a aby se na něj nezapomnělo. Udělali jsme takzvané Festivalové dny, které probíhaly v průběhu léta. Byly to hodně „free“ akce v tom smyslu, že jsme pořádali koncerty, doprovodné akce a organizovali jsme promítání na Konviktu.
Odkdy se podílíte na koordinaci festivalu Jeden svět? Co vás k tomu přivedlo?
Kateřina: Já jsem do festivalové produkce Jednoho světa přišla v roce 2020, což byl můj první ročník, na kterém jsem byla na pozici koordinátora doprovodného programu, kde jsem měla zaštiťovat veškeré mimofilmové veselí. To byl ale samozřejmě rok, kdy nás zasáhla pandemie, takže se festival nekonal v původní formě, jak bylo zamýšleno. V posledních dvou letech mi byla nabídnuta pozice hlavního koordinátora. Tím podnětem, proč jsem chtěla být součástí tohoto festivalu, byl zájem něco změnit v oblasti lidských práv. A také mi to zapadalo do mé studijní kariéry.
Barbora: Já se podílím na festivalu letos čtvrtým rokem. Jeden svět mi byl vždy blízký tím, že jsem ve své kariéře chtěla skloubit umění s nějakou činností s přesahem, což si myslím, že lidskoprávní festival splňuje.
Jak probíhá taková organizace z vaší strany? Podílíte se také na výběru programu?
Kateřina: Ano, na festivalu zastáváme veškeré funkce, od dramaturgie, přes počáteční fázi, kdy žádáme o finance, sháníme dobrovolníky, sestavujeme tým koordinátorů, jelikož se to často obměňuje, tím že pracujeme se studenty. To je nejdůležitější předprodukční fáze. V průběhu festivalu pak zařizujeme komunikaci s médii a propagaci. A po festivalu se věnujeme hlavně účtování (smích). Jinak s návrhem tématu a s počátečními fázemi vždy přijde Praha, festivalová centrála. Například ročník 2021 s tématem Vypadáváš bylo ale téma vymyšlené především kvůli koroně.
Co se týče letošního programu, z kolika snímků se vybírala finální sestava filmů, která se dostala na program?
Barbora: Letos byl snížený základní balíček filmů. Vybírali jsme z padesáti snímků a vybrali jsme dvacet pět z nich, které budeme uvádět v Olomouci.
Festival si zakládá na tom, že je přístupný pro všechny, dokážete ale říct, která věková skupina má o festival největší zájem?
Barbora: Je pravda, že polovinu našich diváků tvoří děti, které přijdou na dopolední projekce. Bohužel se to ale špatně odhaduje vzhledem k tomu, že festival poslední roky neproběhl klasickou formou. Ale do roku 2019 na naše projekce chodili především mladí dospělí lidé okolo dvaceti až třiceti let. Rádi bychom nalákali více studentů než v předchozích letech.
Dokázaly byste vypíchnout jeden ročník, který pro vás byl něčím speciální nebo se vás tematicky dotkl a proč?
Kateřina: Já to mám velmi jednoduché, mě se nejvíce dotklo téma Až naprší a uschne z roku 2020, což byl ročník, který se tehdy nekonal. Ale co se týče organizace, tak vzhledem k tomu, že to je moje teprve třetí účast na festivalu, tak nejvíce jsem si užila minulý rok, což bylo téma Vypadáváš. To se mě nedotklo ani tak tematicky, jako spíše nadšením, že si konečně můžu festival zkusit zrealizovat v pozici koordinátora.
Barbora: Já to mám podobně. Pro mě srdcové téma bylo Až naprší a uschne. Bylo to téma zaměřené na ekologii a klimatickou změnu. Myslím si, že i když jsme museli tenkrát odtrhnout naši pozornost od tohoto tématu, ten samotný problém nezmizel. Myslím, že jsme ten rok měli skvěle připravený program se spoustou tematických akcí a na to téma samotné jsme měli skvělou zpětnou vazbu. Ale momentálně žiji tématem Cesty svobody a neskutečně se na něj těším. Těším se, že se budeme znovu moct bavit v kinech.
Je nějaké téma, které byste v budoucnu chtěly, aby festival uvedl? Nějaká konkrétní problematika, která by si zasloužila více pozornosti?
Barbora: Já si myslím, že bychom se ještě někdy měli vrátit ke klimatické změně. Toto téma je pořád aktuální a stejně jako problematika lidských práv nezmizí jenom proto, že se naše pozornost na chvíli zaměří na něco jiného. Doufám, že se právě toto téma ještě vrátí v plné parádě.
Kateřina: Za mě by bylo momentálně nejaktuálnější a nejzajímavější téma dezinformace a propaganda. Je to téma, které často řeším i se svými blízkými, a byla bych ráda, kdyby se mu konečně dostalo nějaké osvěty.
Autor: Tereza Bartusková
Pozvánku na festival Jeden svět si můžete i s veškerými důležitými informacemi přečíst zde. Těšíme se, až se s vámi na festivalu setkáme!
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Zdroj foto: jedensvetolomouc.cz
