Sametově Dobrý Zprávy #1: Oslavovat svobodu a mít svobodu je svoboda

Gabriela Kokešová

Přesně za 14 dní to bude 30 let od sametové revoluce. Ode dne, který změnil mnoha lidem život. A možná že nezměnil, možná že jen jejich život vrátil do takové podoby, jaký byl. Možná že právě 17. listopad byl tím dnem, na který všichni čekali. A možná taky nebyl. Ať už tomu je, jak chce, buďme vděční. Máme svobodu. 

Za necelé dva měsíce mi bude 21 let. Celý život žiji ve svobodné zemi, kde si mohu říkat a myslet, co chci. Svoboda je pro mě nejdůležitější hodnota. Svoboda a láska. A respekt. K druhým, k sobě, k názoru. Je pro mě tedy skoro nepředstavitelné, že bych se probouzela s myšlenkou, že si vlastně vůbec nemohu dělat, co chci. Že nemůžu nosit, co chci. Že nemůžu poslouchat takovou hudbu, která se mi líbí. Že bych vlastně ani o polovině hudebních skupin nemusela vůbec vědět. Že nemůžu číst knížky, které se mi líbí. Které mi něco dají. Že nemůžu chodit na koncerty. Že se nemůžu jen tak sbalit a odjet. Nebo že bych nemohla studovat. Říkám si, co se životem? Řídit se samými zákazy a nemoct mít vlastní názor? To ani náhodou. Nedokážu si představit, že bych nežila ve svobodě. Že bych prakticky ani nevěděla, co svoboda je. Že bych celé dny přemýšlela nad tím, jaké možnosti mají mladí lidé v jiných zemích a jaké já nikdy mít nebudu. Nedokážu si představit, že bych nemohla být tím, kým se chci stát. Že bych neměla možnost vidět svět. Že bych neznala pravdu. Svoboda je pro mě nejdůležitější hodnota. Vážím si jí a chci o ni pečovat.

Křehká

Svoboda není samozřejmost. Je křehká a vždycky nás o ni může někdo připravit. Jako se to stalo již tolikrát v minulosti. Jako třeba Židům za druhé světové války. Kde byla spravedlnost a kam zmizela jejich svoboda? Ani je určitě nenapadlo, že by se mohlo něco jako holocaust přihodit. Jenže. Člověk vlastně nikdy neví. Přišel nacismus, přišel komunismus. Jedno temno za druhým. Tma a bolest. Strach. Dětství našich rodičů a život jejich rodičů. Porušování principů, zaměňování zájmu za povinnost. Pocity méněcennosti? Porušování hodnot. Odříkání. Slibování. Víra v lepší zítřky. Představy, co mohlo být. Možnosti, které byly vlastně prázdné. Žádná zářná budoucnost. Přijímání toho, co bylo. Nemožnost výběru. Neustálá kontrola. A opět strach. Lidé se vždy něčeho báli. A totalitní režimy jsou něco, co přeci musí vystrašit každého. Zajímejme se o minulost. O minulost našich rodičů a prarodičů. Žijeme v době, o které oni snad ani nesnili. Máme svobodu a můžeme cokoli. Buďme opatrní a važme si toho, co máme. Zajímejme se o dějiny 20. století, aby se už žádná temně tmavá doba nemusela opakovat. Prosím. Svoboda je to nejkrásnější, co si můžeme navzájem dát. Věnovat. Svobodu, lásku a respekt.

Neviditelná

Svoboda je něco, co nemůže nikdo z nás vidět. Nemůžeme ji ani cítit, ale přesto o ní víme a je pro nás důležitá. Svoboda je to, že můžu podepsat jakoukoli petici, kterou chci. A ničemu to nevadí. Nepůjdu do vězení, jako kdybych podepsala Chartu 77. Svoboda je to, že můžu nosit tričko s fotkou Václava Havla a veřejně prohlašovat, že jsem ráda, že byl. Svoboda je to, že si můžu přečíst 1984 od George Orwella a všem ji doporučit, protože si myslím, že by si ji měl každý přečíst. Svoboda je to, že můžu poslouchat české interprety, kteří vyjadřují svůj názor, že můžu poslouchat anglické, americké, španělské kapely a můžu je poslouchat nahlas. Svoboda je to, že můžu jít na demonstraci, aniž by mě někdo zbil obuškem. Svoboda je to, že si můžu koupit zlaté brýle, i když všichni mají černé. Že můžu mít vlasy, jaké chci já. Že jsem se mohla nechat tetovat. Že mám tři náušnice na každém uchu. Že můžu být taková, jaká chci být. Svoboda je to, že můžu jít volit a můžu dát hlas, komu chci. Že k volbám jít nemusím. Svoboda je to, že jsem mohla navštívit Španělsko, Německo, Švýcarsko nebo Francii. Že často chodím na koncerty. Svoboda je to, že jsem si sama mohla vybrat, kam chci jít studovat. Že to pak vůbec nemusím dělat. Že mám možnost učit se anglicky, španělsky a francouzsky. Svoboda je to, že si můžu myslet to, co chci, a že to můžu říkat. Že se nemusím bát, že za svůj názor už nikdy neuvidím slunce.

Důležitá 

Svoboda je to nejlepší, co jsme zatím dokázali. 17. listopad 1989 byl skvělý den. Nebyl skvělý v tom, co se stalo, že stovky studentů skončily zbitých. Byl skvělý v tom, co dokázal a ukázal. Ukázal, že lidem záleží na jejich názoru. A že mají právo na to mít právo. A to je svoboda. 17. listopad 1989 je den oslavy svobody. A oslavovat svobodu a mít svobodu je svoboda. Svoboda není samozřejmost. Pracujme na ní a važme si jí. Ať už žádný 17. listopad nemusí znovu měnit dějiny.

Foto: g.cz, zpravy.proglas.cz, voxeurop.eu