Očekávaný životopisný snímek Michael, který vstoupil do světových kin 24. dubna 2026, sliboval definitivní pohled do duše jedné z největších, ale také nejrozporuplnějších ikon hudební historie. Režisér Antoine Fuqua, který již režíroval film Bohemian Rhapsody, přináší vizuálně uhrančivou podívanou, v níž v hlavní roli exceluje Jacksonův synovec Jaafar. Dokázal se ale film s dostatečným odstupem a objektivitou poprat s temnými stíny zpěvákova života, nebo jde ve stínu kontroverzí jen o pečlivě zrežírovaný pomník pod ostřížím zrakem Jacksonovy rodiny?
Filmový svět v posledních letech zažívá boom hudebních biografií, ale málokterý projekt budil takové vášně a očekávání jako Michael. Ztvárnit život Michaela Jacksona, člověka, jehož genialita změnila populární kulturu, ale jehož osobní život byl protkán tragédiemi, excentricitou a vážnými obviněními, je úkol hodný filmového kaskadéra. Jak se to tvůrcům povedlo?
Strhující herecké výkony
Největším triumfem filmu je bezesporu obsazení. Volba Jaafara Jacksona, Michaelova synovce, se ukázala jako geniální tah. Jaafar svého strýce neimituje; on jím na plátně je. Od specifické barvy hlasu, přes ikonické taneční pohyby až po onu plachou zranitelnost v civilních scénách – iluze je téměř dokonalá. Jaafar dokázal zachytit Jacksonovu dětskou naivitu i obrovský tlak, pod kterým žil.
Sekunduje mu famózní Colman Domingo v roli patriarchy Joea Jacksona. Domingo ztvárnil Joea jako tvrdého, ambiciózního a často krutého muže, aniž by z něj udělal jednorozměrnou karikaturu zla. Při pohledu na jeho pronikavé oči a výraz obličeje excelentně navozuje pocit strachu z otce, který Michael ve svém životě prožíval. Skvělá je i Nia Long jako Katherine Jackson, která zosobňuje tichý, ale pevný emocionální přístav v bouřlivém životě slavné rodiny.
Vizuál a kostýmní přesnost
Pokud jde o řemeslnou stránku, Michael je absolutní špičkou. Rekonstrukce slavných momentů – od vystoupení v Motown 25, kde poprvé předvedl Moonwalk, až po natáčení legendárních videoklipů jako Thriller nebo Smooth Criminal– vyvolávají husí kůži.
Kostýmní výtvarníci odvedli monumentální kus práce. Každý flitr na ikonické rukavičce, každá přezka na bundě z éry Bad i vojenská saka s epoletami jsou zrekonstruovány s puntičkářskou přesností. Kostýmy zde neslouží jen jako rekvizity, ale jako štíty, za které se Michael postupně schovával před okolním světem, a film s touto symbolikou skvěle pracuje.
Reálný život vs. filmová adekvátnost
Zatímco hudebně a vizuálně je film oslavou geniality, narativně naráží na své vlastní limity. Zde se dostáváme k zásadnímu bodu: nakolik je film adekvátním odrazem reality?
Skutečný život Michaela Jacksona byl plný traumat. Od zničeného dětství, přes boj s nemocí vitiligo a závislostí na lécích, až po postupnou izolaci v Neverlandu. Film tyto aspekty nevynechává. Velmi citlivě a autenticky ukazuje krutost bulváru a rasové bariéry, které musel Jackson v 80. letech bořit. Zmínky o Michaelových problémech s nespavostí, pití pomerančového džusu, jakožto indikátor jeho problému se stravováním, nebo spojení tanečních gangů za účelem vytvoření choreografie klipu Beat It ve filmu nechybí, jsou však zobrazeny velice ploše. Větší prostor těchto maličkostí ve snímku by napomohl větší autenticitě a nahlédnutí do více stinných koutů jeho života.
Dalším bodem, který zkresluje pohled obecenstva, je kapitola Michaelova plastického zákroku nosu. Je zde zobrazený s čistě estetickým záměrem, Michael si však během zkoušky nos zlomil a operace byla „nutná“. Co ale film zvládl na výbornou je vykreslení napětí mezi Michaelem a jeho otcem. Scény s domácím násilím nebo vykořisťováním vlastního dítěte diváka opravdu zasáhnou a tyto pocity se sním nesou celou podívanou. Zásadní problém a hlavní zdroj kontroverze však spočívá v tom, jak film (ne)řeší obvinění ze sexuálního zneužívání dětí. Nyní však byla oznámena druhá část filmu, která by už tyto kauzy zahrnovat mohla.
Kontroverze a stín Jackson Estate
Vzhledem k tomu, že na produkci se zásadně podílela společnost spravující Jacksonovu pozůstalost (Michael Jackson Estate) v čele s Johnem Brancou, výsledek podle očekávání nese stopy cenzury. Snímek musel být několikrát přetáčen a upravován v postprodukci, což je ve finále dost znát. Film se k obviněním, která rezonovala společností v 90. letech i na začátku milénia (a později znovu v dokumentu Leaving Neverland), sice staví čelem, ale striktně z pohledu obhajoby.
Jackson je zde vykreslen jako absolutní a naivní oběť chamtivých jedinců, kteří se chtěli obohatit na jeho důvěřivosti. I když to může být legitimní úhel pohledu, pro diváka hledajícího objektivní a komplexní psychologickou studii to působí poněkud ploše a „vyběleně“. Tvůrci se vyhýbají skutečně hlubokému ponoru do temnějších a bizarnějších koutů jeho psychiky. Film tak na mnoha místech působí spíše jako obří, drahá a krásně natočená PR kampaň než jako surově upřímná biografie, jakou byl například Walk the Line nebo nedávný Elvis.
Závěrečný verdikt
Michael je kinematografický zážitek, který vás donutí podupávat si nohou a u nějž možná ukápne i slza. Režisér Antoine Fuqua natočil milostný dopis hudební legendě a Jaafar Jackson si svým výkonem říká o filmové ceny.
Jako oslava Jacksona – umělce – je snímek naprosto bezchybný a adekvátní. Jako zkoumání Jacksona – člověka – je však limitován ochrannou rukou jeho dědiců. Přesto se jedná o filmovou událost roku 2026, kterou by si neměl nechat ujít žádný fanoušek popkultury. O to, kým Michael Jackson ve skutečnosti byl za zavřenými dveřmi, se však po zhlédnutí filmu budeme hádat dál.
Autorka: Ella Řeřuchová
Editorka: Soňa Lichtenbergová
A viděli jste Timothéeho Chalameta v roli Boba Dylana? My ano a i na tento snímek jsme napsali recenzi.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
foto: Glen Wilson-lionsgatep
