Novinářka, překladatelka, učitelka a umělecká ředitelka Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Ve čtvrtek 10. března nás opustila jedna z nejvýznamnějších představitelek české filmové žurnalistiky a kritiky Eva Zaoralová. Dnes na ni vzpomíná celý svět, zasedala v porotě mnoha mezinárodních festivalů, podepsala se na popularizaci italské a francouzské kinematografie, stala se vzorem nejen pro mladé i zkušené filmaře a žurnalisty.
Chladné dětství za první republiky
Eva Zaoralová se narodila 28. listopadu 1932 v Praze. Vyrůstala v chladném prostředí se svou matkou Marií Šebánkovou, která i když dominovala svým půvabem, nebyla přijata do vysoce postavené rodiny svého manžela, pražského architekta Jana Šebánka. Marie Šebánková se se svým osudem nikdy nesmířila, její psychické rozpoložení se bohužel podepsalo i na vztahu s její jedinou dcerou. Eva Zaoralová vyrůstala v prvorepublikové Praze, zařazovala se mezi děti z lepších rodin. Svoji absenci lásky ze strany rodičů si kompenzovala bohatým kulturním životem. Kino se stalo jejím druhým domovem, kde si vybudovala velmi pevný citový vztah k filmu. Její druhou vášní byla Itálie, ke které se dostala skrze svého dědečka Viktorina Šulce, byla to také první země, kam se v životě podívala – v souvislosti se svým prvním zaměstnáním – jako tlumočnice delegace Výboru československých žen.
Studentka nejprestižnějších českých škol
Eva se stala absolventkou prestižního pražského Akademického gymnázia ve Štěpánské ulici. Její alma mater se stala Filozofická (tehdy filologická) fakulta Univerzity Karlovy v Praze, kde vystudovala francouzštinu a češtinu, avšak s italštinou začínala už jako samouk na gymnáziu. Díky její znalosti francouzštiny a italštiny během studia absolvovala jazykovou stáž, kde jí byl také přiznán titul PhDr. Cestování do kapitalistické ciziny bylo v druhé polovině 50. let neobvyklé, výjimka zde ovšem byla právě pro univerzitní studenty se znalostí italštiny a francouzštiny – a to nejen v temné době 50. let, ale i později, za komunistické normalizace. Díky možnosti odcestovat také skrze žurnalistické profese se Eva Zaoralová měla šanci seznámit s významnými tvůrci a být součástí odborné komise na festivalech v Sanremu, Bergamu, Benátkách či Cannes.
(Ne)šťastný milostný život
Eva se provdala již na gymnáziu za Jana Königa, jejich manželství však vydrželo bohužel pouhé tři roky. Následně se v roce 1954 seznámila s pohledným Ivem Hepnerem, který zásadním způsobem ovlivnil Evin vhled do filmového světa a umožnil jí chodit na legendární promítání pro studenty FAMU, kde studoval filmovou vědu. „Pravidelné projekce tehdy organizoval a vedl profesor A. M. Brousil, který uměl své žáky nadchnout zvláště pro italský film. A tehdy se zajímal zřejmě hlavně o neorealismus,“ vzpomíná Zaoralová.
Díky svému manželovi Ivovi Hepnerovi, se kterým uzavřela sňatek v roce 1955, začala psát do novin. Velké slávě se těšil článek o tanečních hodinách, který v roce 1960 plně odstartoval její kariéru publicistky a kritičky. V roce 1965 se páru narodila dcera Klaudie, která bohužel také nebyla vychovávána v poklidném prostředí. Evin manžel Ivo propadl psychické labilitě a alkoholismu a v roce 1975 spáchal sebevraždu. V té době už Eva sdílela svůj soukromý život s jiným mužem, a to o třináct let mladším publicistou, scenáristou a režisérem Zdenkem Zaoralem. Na rozdíl od profesní kariéry se Evě v milostném životě příliš nedařilo, její třetí manželství skončilo v roce 1984 opět rozvodem. Dle všech informací také Zdenek Zaoral měl problémy s alkoholem.
„Tady někde začalo moje psaní a snaha prosadit se jako překladatelka, což předcházelo o řadu let můj profesionální zájem o film,“ vzpomíná Zaoralová.
V roce 1968 se stala redaktorkou renomovaného filmového měsíčníku Film a doba. Tento časopis byl v 60. letech špičkou československé kulturní scény a tato příležitost v Evě zazdila jakékoliv myšlenky na emigraci. V nelehké době normalizace přebrala místo šéfredaktorky po Antonínu Novákovi a právě její zásluhou Film a doba, jako jediná klasická filmová tiskovina, přetrvává dodnes.
Tahounka MFF Karlovy Vary a pravá ruka Jiřího Bartošky
Ačkoli Eva dospěla do důchodového věku, byla stále aktivní a plná elánu. Od počátku 90. let působila jako česká korespondentka mezinárodní filmové ročenky International Film Guide. V roce 1994 se spojila s Jiřím Bartoškou ve snaze povznést a udržet prestiž Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. O rok později se stala dokonce jeho uměleckou ředitelkou.
„Vždy jsme s Evou rádi vtipkovali, že náš vztah byl jakýmsi povoleným druhým manželstvím. Trvalo to skoro třicet let. Když s někým strávíte tolik času vytvářením něčeho, je těžké smířit se s tím, že ten druhý už není, že konec je definitivní,“ říká Jiří Bartoška.
Eva Zaoralová měla za cíl proměnit původně nezajímavý program na atraktivní a progresivní „Cannes východní Evropy“, což se jí bezesporu povedlo. V dnešní době navštěvují MFF Karlovy Vary tisíce lidí sjíždějících se z celého světa.
„Nikdy mě nenapadlo, že se ze mě jednou stane v jistém smyslu „celebrita“: už několik let mě občas cizí lidé osloví na ulici nebo v tramvaji a všichni, vždy zdvořile a mile, mi třeba jen pár slovy děkují za to, co jsem udělala pro festival. Nemohu předstírat, že mě to netěší, ale na druhé straně se trochu stydím, protože na tom, že Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary je dnes stavěn v České republice i v zahraničí opravdu vysoko, nemám zásluhy jen já, ale celý náš tým,“ vyjadřovala se Zaoralová
Významná ocenění
Evě Zaoralové během života bylo předáno pár významných ocenění. V roce 2002 jí francouzská vláda udělila titul Rytíře Řádu umění a literatury. O sedm let později ji Ministerstvo kultury České republiky odměnilo cenou za zásluhy o propagaci české kultury a v roce 2010 jí prezident České republiky udělil Státní vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti kultury. V červenci roku 2012 převzala Rytířský kříž Řádu za zásluhy Polské republiky, který jí udělil polský prezident jako uznání za výjimečný přínos v rozvíjení polsko-českého kulturního dialogu.
Autor: Izabela Waclawková
Největším filmovým svátkem posledních dní bylo bezesporu předávání Českých lvů. Přečtěte si, jak celý večer probíhal a který film získal nejvíce ocenění.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Zdroj: alenaprokopova.blogspot.com, kviff.com, twitter.com
Foto: alenaprokopova.blogspot.com, kviff.com, novinky.cz, blesk.cz
