Milovník dobré kávy, ale především vynikajicí kytarista, který ve svém volném čase skládá metalovou hudbu. To je Daniel Putzlacher. Ve svých jedenadvaceti letech ušel kus cesty – nazvučil pár studentských filmů, rozloučil se se svou první kapelou sídlící v Polsku a díky své píli a talentu seskládal již druhou metalovou skupinu s netypickým názvem Edge of Illusion (EoI). Dle jeho názoru je klíčem k úspěšné kapely komunikace a upřímnost mezi hudebníky. A s tímto názorem mi nezbývá nic jiného než souhlasit.
Pamatuješ si tu první jiskřičku, kdy sis řekl, že se chceš věnovat hudbě? Jaké byly tvoje začátky?
Když mi bylo dvanáct, táta mi poprvé pustil Eddieho Van Halena. Byl to fenomenální kytarista a z jeho hraní sršela energie. V ten moment jsem si zamiloval tvrdší hudbu. Další impuls byl, když jsme jednou jeli někam autem a táta měl puštěné Iron Maiden. Hned tři vynikající kytaristé mě svými sóly natolik okouzlili, že jsem si řekl, že chci být rockový nebo metalový kytarista. Realita byla „krutější“, v té době jsem totiž hrál na klavír, a to pro mě nebylo tak cool. Každopádně v tom období se zrodila myšlenka, že jednou chci mít svou vlastní kapelu.
Jak už jsem se v úvodu zmínila, věnuješ se hudebnímu žánru, který má – dle mého názoru – svá nejlepší léta za sebou. Svého vrcholu dosáhl v osmdesátkách. Čím tě heavy metal oslovil a proč bys ho třeba nevyměnil za pop nebo jiný hudební žánr?
Oslovil mě hlavně svojí energií a upřímností. Vždycky mě dokázal nabudit, zlepšit mi náladu. Taky si mě získal dovednostmi metalových muzikantů. Kolik roků cvičení na nástroje museli obětovat, aby se dostali tam, kde jsou…? Za jiný žánr bych ho nevyměnil, protože mě hrát pop prostě nebaví. Rád se posouvám dál. Jinak proti popu nic nemám, ať si každý poslouchá to, co se mu líbí.
Metal má opravdu pestrou škálu odnoží (death metal, black metal, glam metal…). Držíš se striktně pouze jedné podstaty? A čím se liší?
To je pravda a těch subžánrů stále přibývá! Některé jsou opravdu hodně rozdílné, i když paradoxně všechny vychází z klasického heavy metalu. Liší se tématy, vokálními styly, rychlostí a tvrdostí. Je také hodně kapel, které kombinují více stylů dohromady. Co se týče mojí kapely Edge of Illusion, snažím se lámat zábrany, bořit iluze o metalové hudbě a kombinovat prvky z žánrů, které mám rád. Něco jako když Pejsek s Kočičkou vařili dort, jen naše songy nejsou tak nechutné (smích) – tedy aspoň doufám. Primárně hrajeme mix metalcoru a melodického death metalu, ale objevují se tam i prvky deathcoru, black metalu, trash metalu, klasického heavy metalu, symfonické prvky… Snažím se, aby si každý posluchač přišel na své.
Jsi otevřený i jiným hudebním žánrům, nebo tvoje srdce bije pouze rytmem metalu?
Samozřejmě metal je hudba mého srdce, ale co se týče poslechu, mám široký rozptyl. Od vážné hudby, přes filmovou a taneční, nepohrdnu jazzem ani blues, mám moc rád starší pop a miluji „osmdesátkový“ rock (Def Leppard, Van Halen, Bon Jovi, Guns’n’Roses).
Na gymnáziu jsi měl možnost nazvučit hned dva studentské filmy. Díky dobrému zvuku a písním, které si mimo jiné složil, daly filmům jinou dimenzi. Umíš si v budoucnu přestavit dělat práci zvukaře?
Když se na to teď zpětně koukám, ten zvuk byl celkem špatný. Ale díky! Práci zvukaře si dovedu představit, nikoli však filmového. Necelý rok jsem strávil na filmové škole ve Zlíně (obor zvukař), bohužel byl to krok vedle. Každopádně koncerty bych zvučil rád.
Proč jsi nešel studovat konzervatoř? Nelituješ toho?
Primárně proto, že se tam nevyučuje elektrická kytara a na klasickou jsem nikdy moc nehrál, lámou se mi nehty. Také proto, že jsem spíše hudební nadšenec než teoretik. Když píšu skladbu, neřídím se teorií, ale skládám „podle sluchu“.
Pokud se nemýlím, jsi členem již druhé hudební kapely. Lidově se říká: „Něco špatného končí a něco krásného začíná.“ Proč ses rozhodl opustit svou první kapelu? Bylo to pro tebe těžké rozhodnutí?
Nemůžu říct, že by moje předchozí kapela byla špatná, dala mi toho opravdu hodně. Cítil jsem ale, že je čas se posunout dál. S minulou kapelou jsme hráli takový jednodušší rokec a mě to táhlo víc a víc k extrémnějším žánrům. Tak jsem se řídil srdcem a Demontaż opustil.
Momentálně jsi členem své druhé kapely. Jak ses k ní dostal?
Založil jsem si ji s Danem – bubeníkem, který nás každoročně doprovázel na koncertech v hudební škole. Takže jsme věděli o svých muzikantských schopnostech. Viděl můj příspěvek na instagramu o tom, že jsem skončil v předchozí kapele. Když jsme jednou na sebe narazili, tak se mě nenápadně zeptal: „Dane, ty teď nikde nehraješ, že?“ Tak jsem mu odpověděl: „Ty Dane, ty teď taky nikde nehraješ, že?“ A tak jsme se rozhodli spojit síly. A pokud se ti zdá, že dva Danové v jedné kapele jsou dobrá náhoda, tak jsme čtyři! Jenom basák se jmenuje Tom, a to asi proto, že je bubeníkův bratr.
Určitě není snadné založit si svou vlastní kapelu, co bylo pro vás nejtěžší?
Začali jsme ve třech. Dan, Tom a já. Poté se k nám připojil další Dan na druhou kytaru. Poté jsme hledali zpěváka. S prvním to nebylo ono, asi proto, že se nejmenoval Dan (smích), tak po půl roce k nám přišel Dan číslo čtyři. Nejtěžší bylo to, že jsme vznikli těsně před pandemií, takže jsme doteď neodehráli ani jeden koncert. Snad se to co nejdřív změní.
Je pro tebe těžké složit novou píseň? Máš nějaký vytyčený časový harmonogram, kdy se věnuješ pouze skládání hudby? A odkud bereš inspiraci?
Jak kdy, záleží na tom, jakou mám zrovna náladu. Někdy složím kostru skladby během hodiny a potom jen dodělávám detaily. Občas je to proces, který zabere několik týdnů. Inspiruji se mými oblíbenými kapelami, ale snažím se být originální, mít vlastní rukopis. Harmonogram nemám, když mě napadne nějaký riff (kytarová pasáž), nahraju si jej do PC a pak na něm stavím zbytek.
Kde skládáš hudbu? Píšeš si k ní i texty?
Většinou ve svém pokoji, který sdílím i se svým mladším bratrem. Texty má na starosti z 90 % Dan (bubeník) a jde mu to opravdu skvěle. V textech pojednáváme většinou o našem zklamání z celé společnosti, jedinců nebo o světových problémech. S kapelou chceme hrát pouze vlastní songy.
Čeho jste momentálně s kapelou dosáhli a co chystáte do budoucna?
V listopadu jsme na YouTube vydali náš první singl „Maniac“, který sklidil příjemné ohlasy. Je to temná skladba pojednávající o citovém vydírání. V lednu bychom chtěli vydat druhý singl, a tak nějak se postupně dostávat do podvědomí lidí. Až to bude možné, určitě bychom rádi začali aktivně koncertovat.
Kde se vidíš se svou kapelou za dvacet let?
Doufám, že na Wackenu, jednom z nejznámějších metalových festivalů na světě.
Autor: Izabela Waclawková
Americká metalová skupina Metallica během svého koncertu v roce 2019 finančně podpořila projekt zajišťující obědy pro děti z chudších rodin.
Foto: Radek Lugsch
