Paphos je na kyperské poměry středně velké město na jihozápadě ostrova. Patří také na seznam UNESCO, hlavně díky velkému množství archeologických nalezišť. I vzdálenější okolí je plné historických lokalit, chrámů a vykopávek. Mé plány se tak začínají docela jasně rýsovat a další díl deníčku bude plný toulek po památkách. Jestli čekáte na další plážové review, tak vás bohužel zklamu.
První den je, jak už se stalo mým zvykem, čas na výlet, co nejdál od mého dočasného bydliště. Směrem do hor se z Paphosu táhne několik cest. Nezapomínejte, že Kypr je poměrně hornatý ostrov a nejvyšší hora Olympos má 1 952 metrů nad mořem. Já tak vysoko tedy nezamířil, zajel jsem se ale podívat na klášter Agios-Neophytos z dvanáctého století. Výhled z něj v podstatě není vůbec žádný, byť je docela vysoko. Prohlédl jsem si ale krásné malby na stropech původního chrámu a nakoukl i do zbytku kláštera, nebyl jsem ale zrovna nejvhodněji oblečený, a tak radši zmizím dřív, než by mě vyhmátl nějaký místní mnich.
Slunce rychle stoupá po obloze a mně začíná být pořádné horko. Je čas zamířit k vodě, jak jsem ale už nastínil v úvodu, koupání v moři to nebude. Po prašné, a hlavně kamenité cestě se proplétám přes kopečky do Adonisových lázní. Podle některých bájí je to právě tohle místo, kde se potkával Adonis s Afroditou a trávili zde společný čas. Narodila se jen pár desítek kilometrů odsud, takže to dává smysl, ne?
Cesta k těmto lázním je ale opravdu dost náročná, hlavně tedy pro auto, nemám žádný teréňák a trochu mi celá ta jízda připomíná mé toulky po Islandu, tam jsem se taky každou chvilku modlil, ať nás nepotká defekt. Bez děravé pneumatiky ale přijíždím na místo. Nejsou to žádné antické lázně v obrovském chrámu s několikametrovými sloupy, jak by možná někdo čekal. Jsou to zkrátka jen dvě jezírka a vodopád. A krásně čistá voda. Počet lidí se tady ale nijak nereguluje, a tak bylo jezírko poměrně plné už když jsem přišel. Chytře jsem se ale vydal na průzkum okolí a zjistil, že horní jezírko, odkud odtéká voda do vodopádu, je naprosto prázdné. Než jej stihli objevit další zvědavci, užil jsem si asi půl hodinky koupele v přírodních lázních skoro jako Adonis.
Zachovalé malby v klášteře 
Klášter Agios-Neophytos se ukrývá mezi kopci asi třicet kilometrů od Paphosu. 
Spodní jezero Adonisových lázní 
Horní jezírko, kde jsem nějakou chvilku byl jen já. 
Cesta k Adonisovým lázním není zrovna největší luxus.
Osvěžen a po chvilce vytlačen bandou britských turistů jsem vyrazil dolů z kopce, tak trochu po stopách Afrodity. Nejzápadnější cíp Kypru, poloostrov Akamas, je národním parkem, ale příroda není to jediné, co tohle místo nabízí. Jsou zde další lázně, těmhle se říká Lázně Afrodity, a další legenda říká, že tady se Afrodita koupávala pro změnu sama. Opět je to krásné přírodní jezírko. V tomhle se ale koupat nesmí, tak jsem ho jen omrkl a vydal se na menší procházku po národním parku. Porost tu není téměř žádný, a tak mi poctivé středomořské podnebí cestu nijak nezpříjemnilo. Ale i tak jsem si užil krásné výhledy a protáhnul si zakrnělé nohy.
Po vycházce sedám do auta splavený a nasáklý potem. Opravdu nic příjemného. Řešení je jen jedno – radujte se, pláž nakonec bude. Po cestě jsem si udělal krátkou zastávku na pláži Coral Bay. Pláž plná lehátek, ale lidí už dost málo, takhle v podvečer už po mně ani nikdo nechtěl peníze za lehátko, a tak jsem si mohl nerušeně zaplavat v opět krásně čisté vodě, přečíst pár kapitol nové knížky a se západem slunce se vydat zpátky na ubytování.
Afroditina koupelna, velmi hezké místečko. Umí si vybrat, holka jedna. 
Poloostrov Akamas nabízí krásné výhledy. Tento je ze stezky vedoucí od Afroditiných lázní. 
Pláž Coral Bay je odpoledne docela vylidněná.
Druhý paphoský den už je historie v plné kráse. Hned z rána vyrážím do Hrobek králů. Žádní králové tu pohřbení nejsou ani nebyli, hrobky jsou ale tak rozsáhlé, že se dlouho mělo za to, že zde museli být pohřbíváni významní lidé. Jde ale o hrobky kdekoho. Ty nejstarší z nich se datují ke čtvrtému století před Kristem. Některé jsou ale i z dob antiky. Ve středověku pak hrobky obývali bezdomovci a podivíni. Nyní je toto místo na seznamu UNESCO a opravdu je, na co se dívat. Některé hrobky jsou jako chrám pod zemí. Další vykopávky jsou pak opodál, v centru města. Pěšky mi to zabralo asi čtyřicet minut a půl litru vody. To horko je vážně extrém.
Další zastávka na mé procházce je Archeologický park v Paphosu. Jedná se zejména o chrámy a domy bohatých. Najít se zde dá také amfiteátr a zbytky nemocnice. Asi nejzajímavější jsou podlažní mozaiky v domě Dionýsa.
Jedna z hrobek a výjimečně i stín 
Archeologický areál v Paphosu je plný vykopávek, někde se zachovaly i původní mozaiky.
Po řeckém obědě, který se tady už stal pro mě tradicí, zbývají už jen dvě místa. Ještě předtím ale musím vyzdvihnout jednu kyperskou specialitu. Masové kuličky, kterým se říká Keftedes. To je něco, co jsem ochutnal poprvé v motorestu Fytos Grill House, a právě tam jsem se do těch úžasných kuliček zamiloval. V žádné další restauraci už je nebyli schopni udělat tak dobře jako tam, ale i tak jsem si je od té doby s radostí dával pokaždé, když přišel čas na oběd nebo večeři. Konec jídelní vsuvky.
Poblíž archeologického parku je ještě Paphoský hrad, kromě hezké vyhlídky ale moc jiného nenabízí. Po chvilce toulání městem přišel čas na pomyslnou tečku za druhou etapou mého výletu na Kypru, ještě předtím, než odjedu do Larnaky, jsem se rozhodl navštívit místní aquapark. Původně jsem si říkal, že to oželím, protože o samotě to nemůže být žádná zábava, vyzývavé prudké skluzavky mě ale nalákaly. Aquapark v Paphosu stojí za to. Nejvíc času jsem strávil v líné řece. Nefalšovaný relax a naprosto vyčištěná hlava. Překvapivě tu ani nebylo plno lidí, mohl jsem si tak v klidu dát drink, zkouknout na mobilu kvalifikaci Formule 1 a k večeru ulehnout do postele. Poslední den v Paphosu pro mě skončil.
Zítra mířím do Larnaky. Není to hlavní město, ale pro turisty v podstatě ano. Právě sem přilétá drtivá většina letů, včetně toho mého. Dva poslední dny strávím právě zde.
Autor: Jakub Jílek
První díl Kubova Kyperského deníčku si můžete přečíst TADY.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: Jakub Jílek
Amfiteátr s troskami nemocnice v pozadí. Proč byly zrovna tyto budovy vedle sebe? Herectví bylo zřejmě rizikovým povoláním. Nebo divadlo nemocných? 
Toto je moje ubytování. Velmi klidná lokalita a palmy jako v LA. 
Liduprázdný aquapark byl milým překvapením na konec.
