Dokument Moje nová tvář od režisérky Jarmily Štukové mohli diváci zhlédnout během mezinárodního filmového festivalu Jeden Svět. Příběh Martiny, kterou její přítel polil kyselinou, rozbouřil emoce nejednomu divákovi. Moje nová tvář vypráví příběh o lidské síle, naději a chuti žít. Vypráví příběh ženy, která se chopila své šance znovu žít.
Zvuk suchého zipu naplnil celé kino. Všichni upírali svůj pohled na plátno, kde si žena nasazovala masku, rukavice a vydala se s hůlkou na cestu ulicí. Zde se seznamujeme s Martinou, ženou, na kterou její přítel zaútočil kyselinou a obrátil jí tak život vzhůru nohama. Je až neuvěřitelné, čeho jsou lidé schopní, když se chtějí pomstít. To, že se s vámi někdo rozejde není důvod k tomu, abyste se ho pokusili zabít. V té chvíli mnou cloumal vztek. Napadlo mě klasické … co kdyby. Co kdyby tam Martina zrovna nebyla, co kdyby jí někdo přispěchal na pomoc dříve. Ale to jsou otázky, které v tomto příběhu nejsou důležité a stejně by nic nezměnily.
Martina v prvních minutách popisuje svou situaci. Jak ke svému zranění přišla a jaké to pro ni bylo probudit se v nemocnici. Popisuje bezmoc, jakou cítila, když se probudila slepá, vyděšená a zjistila, že vzhled, na kterém si vždy dávala tolik záležet je pryč. Po celou dobu byly mé emoce jako na horské dráze. Vidět Martinu, jak se snaží se svou situací vyrovnat bylo něco neuvěřitelného. Jeden z nejsilnějších momentů pro mě byl, když Martina začala bojovat sama se sebou. Když přijmula svou situaci a rozhodla se, že i se svým hendikepem může žít plnohodnotný život a vybudovat si novou identitu. Své nové já.
V dokumentu se střídají profesionální záběry se záběry, které Martina natočila na svou kameru. Martininy záběry jsou něco jako zpověď či forma video deníku. Říká nám zde své nahé pravdy, pocity a především starosti. Všechny záběry jsou plné upřímnosti. Martinu zde vidíme smát se, brečet i odevzdaně se smiřovat se svou situací.
Po propuštění z nemocnice Martina popisuje své pocity plné bezmoci, bolesti, ale zároveň nové chuti žít. Rozhodla se, že i jako slepá začne pracovat a věnovat se svým oblíbeným činnostem, kterým se věnovala před napadením. V dalších chvílích s Martinou prožíváme její pobyt ve středisku Dědina, kde pracují s nevidomými na jejich začlenění do každodenního života. Martina zde ukazuje, jak se učí orientovat v prostoru, zvládat každodenní situace a jak se připravuje na závěrečné zkoušky v masérském kurzu.
Prosadit se a být hlavní hrdinkou svého příběhu Martina opravu dokázala. Se svou kamarádkou založila platformu Burn Fighters, kde společně s dalšími lidmi vypráví svůj příběh a předává své zkušenosti. Za tuto platformu získala Cenu Olgy Havlové. V rámci plánované mezinárodní spolupráce a udržení kroku s dobou Martina odletěla i se svým vodícím psem Biancou na Maltu, aby zlepšila své komunikační dovednosti v angličtině. Když jsem uviděla, jak se Martina s Biancou prochází po pláži, měla jsem takový ten radostný pocit, že přes to všechno, čím si Martina musela projít, se dočkala svého pomyslného happy endu. Dokument zakončují záběry na Martinu a jejího snoubence před oltářem. Navzájem si vyměňují sliby a vstupují spolu do nového společného dobrodružství.
Moje nová tvář je dokument, který ve vás zanechá stopu. Po jeho konci zůstanete němě zírat na plátno s myšlenkou, že byste chtěli být jako Martina. Že byste chtěli být stejně silní a umět stejně odhodlaně bojovat se svým osudem. Člověk občas ze svých přání či nároků musí slevit, ovšem nikdy by se neměl vzdát bez boje a přesně to nám Martina v dokumentu ukázala.
Autor: Karolína Škodová
Zajímalo by vás, jak probíhal minulý ročník festivalu Jeden svět? Zavzpomínejte u našeho článku.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: jedensvetolomouc.cz
Foto: kinobox.cz, falcon.cz
