„To nedělej, co by na to řekli lidi.“ „Nenos tyhle kalhoty, nesedí ti.“ „Narovnej se!“ „Přestaň být takový/á.“ A spoustu podobných vět, které jsme určitě alespoň jednou každý slyšeli od někoho z okolí, od rodičů nebo od učitelů. Právě tyhle výroky nám přetrhly vazbu k našemu pravému já.
Říkají nám vlastně, že – cokoliv děláme nebo jakkoli jednáme či se projevujeme podle sebe – je to špatně. Ve skutečnosti to není vůči nám myšleno zle, ale hlava to vnímá jinak. Proto jsme dostali strach, že jsme nedostateční. Není tedy divu, že spousta lidí trpí nízkým sebevědomím. Když jsme něco neudělali tak, jak bylo očekáváno, měli jsme strach, že nebudeme společností přijati. Chtěli jsme, aby nás všichni měli rádi, a tak jsme se všem snažili vyhovět. Souhlasili a kývali na vše a zároveň jsme tím naši skutečnou osobu pohřbívali. Tyhle věty v nás vytvořily pocit, že důležitější je to, jak nás vnímají ostatní, než my vnímáme sami sebe. A to je ve výsledku jeden z důvodů, proč je těžké být sám sebou.
Samozřejmě se nemůžeme projevovat a být sami sebou ve všech sférách života. Žijeme v určitém systému nadřazenosti a podřazenosti. Máme určité sociální role. Zejména v pracovním životě tu masku zkrátka musíme nasadit a hrát roli, která se od nás očekává. Jenže pokud masky nasazujeme i v osobním životě, nemůžeme nikdy žít spokojený život.
Určitě jsou mezi námi ti šťastlivci, kteří mohou nahlas říct, že jsou sami sebou. Jenže jsou tu i lidé, kteří to nedokáží, protože mají strach světu ukázat, kdo doopravdy jsou. A v těchto lidech probíhá vnitřní válka. A ta je vyčerpávající a zlá.
Jak tedy na to? Jak najít cestu k sobě a nemít vnitřní spory?
Odpověď na všechny otázky najdeme ve svém nitru. Stačí se jen poslechnout a chovat se a dělat rozhodnutí podle vlastního citu – tak jedině můžeme být autentičtí a skutečně sví. Věnovat čas svým myšlenkám, touhám, snům, hodnotám a prioritám. Skrze tyto aspekty zjistíme to, kdo doopravdy jsme, kam směřujeme, co chceme. Žádné jiné hlasy v našem nitru už nebudou tak důležité, protože si uvědomíme jednu věc. To, že ty ostatní hlasy nás skutečně šťastnými neudělají. Můžeme se přetvařovat, jak dlouho to sneseme, chovat se podle očekávání, ale k čemu to bude, když bude naše duše plná slz?
Pokud se budeme snažit více být sami sebou, ucítíme skutečné vnitřní souznění. Dostaví se respekt k sobě samému a také větší sebeuvědomění. Člověk si více věří, a díky tomu se i lépe pozná. Uvědomíme si spoustu věcí, a hlavně tu nejdůležitější z nich, že nikdy nebudeme doopravdy spokojení, když se budeme snažit naplnit očekávání a přání druhých. Člověk, který je sám sebou, se nebojí konfliktu se svými milovanými nebo se nebojí říct, co si skutečně myslí, protože si je vědomý toho, že ho ti dotyční mají rádi takového, jaký je.
Móda je skvělým skrytým jazykem sebevyjádření. Noste oblečení, ve kterém se cítíte sebevědomí a které jste vždycky chtěli nosit, ale strach z reakce okolí vás brzdil. Styl oblečení nemusí být in nebo v trendech. Pokud vás třeba baví nosit klobouky a ztotožňujete se s nimi, běžte do nich. Něco, co je neobvyklé, přitahuje pozornost a oči všech lidí. Budou vás obdivovat za odvážnost a kuráž. Co je dnes odlišné, to je obdivované.
Nebojte se ukázat svou originalitu a kreativní myšlenky. Častěji sdělujte své názory, protože tady neustále bude někdo, kdo s vámi nebude souhlasit A právě být s někým v rozporu je úplně skvělým příkladem k učení se být sám sebou. Nebát se, stát si za svým, obhájit si svůj názor, a hlavně překročit tu bariéru strachu.
Všichni jsme něčím zajímaví, osobití a jedineční, a proto bychom tu naši vnitřní zář měli světu ukázat. Lidé, kteří mají do našeho života patřit, nás budou akceptovat a milovat i tak. A když se objeví lidé, kteří nebudou vaši zář obdivovat a bude jim připadat nedostatečná, zkrátka do vašeho života nepatří. Takoví lidé vás nemají čím obohatit.
Autor: Nela Kadlečíková
Zdroj fotek: pixabay.com
