O tom, že se chci během studia na vysoké škole vydat na Erasmus, jsem věděla už od střední školy. Jak velkým zážitkem a zkušeností pro mě erasmácký výlet nakonec bude, jsem ale mohla sotva tušit. I přesto, že celý semestr proběhl kvůli světové pandemii více než netradičně, moje dobrodružství nemohlo být lepší. Držte si klobouky, vyrážíme na čtyři měsíce do chladného a nezapomenutelného Vilniusu, hlavního města Litvy.
Nebudu lhát, současná situace není dobrá ani pro cestování, ani pro studium. Studování v zahraničí tak i do posledního dne před odjezdem vypadalo jako nedosažitelný sen a ten velký kufr v mém pokojíčku stále hrozil, že ho budu muset vybalit dřív, než vůbec překročí práh domu. Když jsem tedy na konci února stála v dešti na letišti ve Vilniusu, pořád mi to moc nedocházelo. Přesně tehdy ale začalo největší dobrodružství mého života.
Dlouho jsem přemýšlela, jaké slovo nejlépe vystihuje studium v zahraničí. Poznávání? Přátelé? Zábava? Cestování? Každý den během těch čtyř nezapomenutelných měsíců se něco dělo. Něco jsem se naučila, o sobě i o světě. Během celého pobytu jsem stále poznávala nové a nové lidi, kteří pocházeli se všech koutů světa, a nepřestávala se s nimi smát. A cestovala jsem svým způsobem každý den. Studování, cestování a erasmácký život v Litvě změnily můj malý svět.
Litevská alma mater
Ačkoliv každý dávno ví, že Erasmus je hlavně o kamarádech, cestování a zábavě, je to stále i studijní pobyt. A k mému překvapení nebylo studium na prestižní Vilnius University žádný med. Všechny univerzity v Litvě byly po celý semestr stejně jako u nás zavřené, distanční výuka ale takové ulehčení studentům nepřinesla. Akorát přibyly eseje, prezentace a seminárky, abychom se tedy jako neflákali s těmi vypnutými mikrofony a kamerami.
Jako studentka olomoucké žurnalistiky jsem přijela studovat na Fakultu komunikace, kde se mi k mojí radosti podařilo ukořistit několik skvělých předmětů. Mezi ně patřily předměty jako cestovní novinařina, deník z pobytu ve Vilniusu nebo předmět o filmech. Tím ale výběr těch zábavných a jednodušších skončil a já se tak musela trápit i nad reklamou a marketingem nebo zahraniční politikou USA.
Kurzy na Vilnius University pro mě byly těžké i proto, že se vedly v angličtině. Ačkoliv jsem se během svého krátkého litevského života hodně zlepšila, rodný jazyk je stále přeci jenom jednodušší. Dalším velkým rozdílem bylo, že na hodinách litevské univerzity se o problémech současného světa mluví trochu jinak, a na každou událost měli moji ruští, američtí nebo polští spolužáci zkrátka trochu jiný pohled.
Jazyková bariéra neexistuje
Ke konci Erasmu jsem začala snít a přemýšlet v angličtině To výrazné zlepšení v jazyce ale zdaleka nebyla jenom angličtina. Od kamarádů z Francie, Španělska nebo Německa jsem se naučila základní fráze a pozdrav nebo poděkování už pak v angličtině zazníval jenom málokdy. Když pominu svůj opravdu tragický francouzský přízvuk, umím teď poděkovat asi v deseti různých jazycích.
Samostatnou kapitolou byly slovanské jazyky, které se v naší velké erasmácké partě objevily snad všechny. Kromě učení se nových a trochu podobných slovíček jsme si pak i s oblibou dělali srandu ze svých jazyků navzájem. Pod kůži se mi za těch mnoho týdnů dostalo i trochu z litevštiny. Je ale fér přiznat, že se jedná hlavně o slovní zásobu z automatického hlasu v tramvaji a z litevské obdoby show Tvoje tvář má známý hlas.
Studium mimo univerzitu
Samotné studium na univerzitě v cizí zemi s sebou přináší zajímavé předměty, zlepšení v angličtině a pohled na světová témata očima celého světa. Musím ale zmínit, že studijní pobyt je o poznávání a vědění úplně celý. Každý den poznáváte nové lidi a učíte se novým věcem. Nezáleží na tom, jestli jste zrovna v univerzitním kampusu, nebo na pivu s kamarády.
Nejvíce jsem se toho ale během těch čtyř měsíců naučila o sobě. O tom, co dokážu, když jsem úplně sama a trucování v koutě nikoho kolem mě nezajímá. Naučila jsem se být samostatná, trpělivá a tolerantní. A už vím, že se o sebe musím postarat sama, protože nikdo jiný to za mě neudělá. Z Erasmu jsme odjížděla jako stejný člověk, ale s novým pohledem na svět.
Autor: Tereza Stará
Přečtěte si také náš rozhovor s mladou sociální pracovnicí Aničkou, která toho i přes svůj mladý věk stihla už opravdu hodně. V rámci svého studia na několik měsíců navštívila Norsko nebo Nepál a v současné době pracuje v psychiatrické léčebně.
Foto: Vilnius University, Tereza Stará
