Můj Erasmus v Litvě #1

Tereza Stará 31. 5. 2021

O tom, že se chci během studia na vysoké škole vydat na Erasmus, jsem věděla už od střední školy. Jak velkým zážitkem a zkušeností pro mě erasmácký výlet nakonec bude, jsem ale mohla sotva tušit. I přesto, že celý semestr proběhl kvůli světové pandemii více než netradičně, moje dobrodružství nemohlo být lepší. Držte si klobouky, vyrážíme na čtyři měsíce do chladného a nezapomenutelného Vilniusu, hlavního města Litvy.

Hlavní budova Vilnius University, která je oblíbená i mezi turisty

Nebudu lhát, současná situace není dobrá ani pro cestování, ani pro studium. Studování v zahraničí tak i do posledního dne před odjezdem vypadalo jako nedosažitelný sen a ten velký kufr v mém pokojíčku stále hrozil, že ho budu muset vybalit dřív, než vůbec překročí práh domu. Když jsem tedy na konci února stála v dešti na letišti ve Vilniusu, pořád mi to moc nedocházelo. Přesně tehdy ale začalo největší dobrodružství mého života.

Dlouho jsem přemýšlela, jaké slovo nejlépe vystihuje studium v zahraničí. Poznávání? Přátelé? Zábava? Cestování? Každý den během těch čtyř nezapomenutelných měsíců se něco dělo. Něco jsem se naučila, o sobě i o světě. Během celého pobytu jsem stále poznávala nové a nové lidi, kteří pocházeli se všech koutů světa, a nepřestávala se s nimi smát. A cestovala jsem svým způsobem každý den. Studování, cestování a erasmácký život v Litvě změnily můj malý svět.

Litevská alma mater

Ačkoliv každý dávno ví, že Erasmus je hlavně o kamarádech, cestování a zábavě, je to stále i studijní pobyt. A k mému překvapení nebylo studium na prestižní Vilnius University žádný med. Všechny univerzity v Litvě byly po celý semestr stejně jako u nás zavřené, distanční výuka ale takové ulehčení studentům nepřinesla. Akorát přibyly eseje, prezentace a seminárky, abychom se tedy jako neflákali s těmi vypnutými mikrofony a kamerami.

Jako studentka olomoucké žurnalistiky jsem přijela studovat na Fakultu komunikace, kde se mi k mojí radosti podařilo ukořistit několik skvělých předmětů. Mezi ně patřily předměty jako cestovní novinařina, deník z pobytu ve Vilniusu nebo předmět o filmech. Tím ale výběr těch zábavných a jednodušších skončil a já se tak musela trápit i nad reklamou a marketingem nebo zahraniční politikou USA.

Kurzy na Vilnius University pro mě byly těžké i proto, že se vedly v angličtině. Ačkoliv jsem se během svého krátkého litevského života hodně zlepšila, rodný jazyk je stále přeci jenom jednodušší. Dalším velkým rozdílem bylo, že na hodinách litevské univerzity se o problémech současného světa mluví trochu jinak, a na každou událost měli moji ruští, američtí nebo polští spolužáci zkrátka trochu jiný pohled.

Litevská národní knihovna, kde je snad více obrazů než knih

Jazyková bariéra neexistuje

Ke konci Erasmu jsem začala snít a přemýšlet v angličtině To výrazné zlepšení v jazyce ale zdaleka nebyla jenom angličtina. Od kamarádů z Francie, Španělska nebo Německa jsem se naučila základní fráze a pozdrav nebo poděkování už pak v angličtině zazníval jenom málokdy. Když pominu svůj opravdu tragický francouzský přízvuk, umím teď poděkovat asi v deseti různých jazycích.

Samostatnou kapitolou byly slovanské jazyky, které se v naší velké erasmácké partě objevily snad všechny. Kromě učení se nových a trochu podobných slovíček jsme si pak i s oblibou dělali srandu ze svých jazyků navzájem. Pod kůži se mi za těch mnoho týdnů dostalo i trochu z litevštiny. Je ale fér přiznat, že se jedná hlavně o slovní zásobu z automatického hlasu v tramvaji a z litevské obdoby show Tvoje tvář má známý hlas.

Studium mimo univerzitu

Samotné studium na univerzitě v cizí zemi s sebou přináší zajímavé předměty, zlepšení v angličtině a pohled na světová témata očima celého světa. Musím ale zmínit, že studijní pobyt je o poznávání a vědění úplně celý. Každý den poznáváte nové lidi a učíte se novým věcem. Nezáleží na tom, jestli jste zrovna v univerzitním kampusu, nebo na pivu s kamarády.

Nejvíce jsem se toho ale během těch čtyř měsíců naučila o sobě. O tom, co dokážu, když jsem úplně sama a trucování v koutě nikoho kolem mě nezajímá. Naučila jsem se být samostatná, trpělivá a tolerantní. A už vím, že se o sebe musím postarat sama, protože nikdo jiný to za mě neudělá. Z Erasmu jsme odjížděla jako stejný člověk, ale s novým pohledem na svět.

Autor: Tereza Stará


Přečtěte si také náš rozhovor s mladou sociální pracovnicí Aničkou, která toho i přes svůj mladý věk stihla už opravdu hodně. V rámci svého studia na několik měsíců navštívila Norsko nebo Nepál a v současné době pracuje v psychiatrické léčebně.


Foto: Vilnius University, Tereza Stará