Dobrý tipy na cesty: Barcelona a Málaga – dva odlišné obrazy Španělska

Gabriela Kokešová

Barcelona, jedno z nejvíce navštěvovaných měst v Evropě. Málaga, srdce známé španělské pláže Costa del Sol. Dvě města, z nichž každé leží v jiném autonomním společenství Španělského království, zobrazující stát pokaždé z jiné perspektivy. Zatímco Barcelona je skoro až přeplněná památkami, Málaga je klidné město lemované mořem, kde si člověk opravdu vyčistí hlavu.

V Barceloně jsem strávila celkem čtyři a k tomu asi půl dne, v Málaze jsem byla dny dva. A můžu říct, že právě Málaga je to, jak jsem si Španělsko představovala. Pouliční umělci, vůně moře smíchaná s vůní pomerančů a mandarinek, obrovské dokonale čisté pískovcové stavby, malé náměstí s desítkami drobných uliček, vůně kávy a ryb, pláž deset minut chůze. A hlavně teplo. Barcelona je krásné město, obrovské, ale až příliš hektické a trochu špinavé. Řidiči aut a motorek jsou netrpěliví a jízda mezi nimi na kole není ze začátku nic příjemného. Ale jsou tu památky, které opravdu stojí za to vidět. A taky za ty peníze. Takže nakonec je Barcelona město s obrovským kouzlem.

Ale teď už k tomu hlavnímu – tipům, co v těchto dvou městech určitě neminout!

Barcelona

Placa de Catalunya – hlavní barcelonské náměstí, které každého seznámí s kulturou města. Desítky lidí, snad polovina turistů, desítky holubů, ale klid a pohoda. Na náměstí se nachází hned několik zajímavostí – kašna, různé sochy, mapa instalovaná na dlažbu. A všude kolem obří domy. Velmi příjemná a hladká architektura s uklidňujícím tónem.

Za zhlédnutí stojí i obrovský Kolumbův památník, který se tyčí k nebi na cestě do přístavu. Památník je vysoký 60 metrů, váží kolem 200 tun a je vyroben ze železa. Socha samotného Kolumba je vysoká osm metrů a tvoří korunu celého památníku. Kryštof Kolumbus stojí k městu zády, protože ukazuje cestu z přístavu do Ameriky. Památník pokrývají alegorické sochy představující Katalánsko, Aragonii, Kastilii a León.

Další památkou, co by správný turista neměl minout, je samozřejmě Barcelonská katedrála. Opět jedna z do nebe se tyčících staveb, které jsou pro Španělsko typické. Katedrála je zvenčí krásná, a i přesto, že jsem vevnitř nebyla, jsem si jistá, že tam na každého čeká čistá nádhera. Ke katedrále se dá dostat Gotickou čtvrtí, která alespoň pro mě představovala kousek skandinávské architektury. Při pochůzce městem lze z ničeho nic narazit například na Vítězný oblouk. Podle mě mnohem hezčí a preciznější než pařížský.

Ve městě se nachází také mnoho vyhlídek, ze kterých je možné vidět město jako na dlani a ta krása je nepopsatelná. Jedním z těchto míst je budova Národního muzea umění Katalánie. Při stoupaní nahoru praští každého do očí Font Mágica, čtyři masivní pískovcové sloupy. Jedinou věcí, která mě jako Čecha opravdu zarazila, byly eskalátory, které vedly až nahoru k muzeu. Zvolila jsem klasické schody, a díky tomu jsem pak nepřišla ani o kousek výhledu, kousek květiny, keře či stromu, které schody nahoru lemovaly. Výhled od budovy muzea stojí opravdu za každičký schod.

Barcelona má přes 1,5 milionu obyvatel, takže se rovná 1,5 Praze, což je také vidět. Město je obrovské a rozsáhlé. Namačkané domy, na první pohled malé uličky, všude živo a tisíce lidí. Jednoduše velkoměsto. Další z desítek možných výhledů  se mi naskytl na kopci Parku Güell. Pohled na rozhlehlou Barcelonu pomalu končící v moři. Nádhera.

Pro milovníky fotbalu je přímo až povinností navštívit stadion FC Barcelony, tedy Camp Nou. Základní vstupné vyjde jednoho studenta na 23,50 €, ale musím říct, že na konci mi cena přišla adekvátní k tomu, co všechno jsem viděla. Procházela jsem se na místech, kde chodí Messi! Na stadionu jsem viděla všechno, co jsem chtěla. Seděla na místech komentátorů a na střídačce a zjistila jsem, že mají hráči v šatně vířivku.

Pláže v hlavním městě Katalánska jsou nádherné. Dlouhé a písčité. Moře bylo studené, ale na smočení nohou vlastně tak nějak akorát. A za ten pocit, že jsem byla v moři, se to dalo vydržet. Celou pláž lemují letní restaurace hlavně s rybami. Všude to voní palmami, mořem, smaženou rybou a dobrým jídlem. Podél pláže místní vybudovali cestu, s různými úmyslnými překážkami, po které jezdí na kolečkových bruslích, na kolech, nebo na elektrických koloběžkách. Prostředí pláže upravili velmi dobře a příjemně, do moře vedou dlouhá betonová mola.

V souvislosti s mořem je snad až povinností zavítat na největší trh, tedy Mercado de La Boguería. Na tomto trhu jsem zjistila, že jsem vlastně v životě neviděla ovoce a zeleninu a ryby, protože jsem se nemohla přestat divit. Jedna jahoda jako naše čtyři, paprika jako naše tři papriky. Všechno krásně čerstvé a šťavnaté. Malé roztomilé brambory a vedle nich v kontrastu obrovské cibule. A pak ryby. Všude. Celým trhem se vznáší vůně mrtvých a čerstvých ryb a dalších plodů moře – langust, humrů, krevet, krabů.

Nejkrásnější a opravdovou pýchu Barcelony jsem si nechala na konec. A není jí nic jiného než Basilica de la Sagrada Família. Mohutná stavba Antonia Gaudího. A za mě nejkrásnější náboženská stavba, kterou jsem v životě viděla. Stavba započala v roce 1882 a v celé své kráse bude stát od roku 2026. Dostavbu architekti naplánovali na sté výročí smrti Antonia Gaudího. Sagrada Família je až nepochopitelně vysoká, a přitom nejvyšší věž ještě nestojí. Každá strana a každý portál má fasádu, která zobrazuje jinou část bible, jiné biblické postavy a má jiné poselství. Gaudí dokázal dát biblickým výjevům úplně jiný a nový směr. Vnitřek baziliky je ta nejnádhernější věc, kterou si nikdo nedokáže ani představit. Lehké tvary, mohutné sloupy, které ukazují svou lehkost a jemnost. Prostor je obrovský, v něčem prázdný, na druhou stranu ale plný. A pak vitrážová okna, kterými dovnitř pronikají pohlazující paprsky světla. Přiznám se, že jsem byla naprosto unešená. Vešla jsem dovnitř a začala plakat a po celou dobu jsem nebyla schopná pořádně mluvit. Bazilika mě opravdu zasáhla, a to jsem dost silná ateistka.

Rozhodně doporučuji půjčit si kolo. Je to skvělý způsob, jak poznat celé město a také celkem ušetřit. Místní dopravní systém je totiž naprosto skvělý. Cyklostezka vede napříč celým městem, a na kole zde jezdí snad třetina obyvatel.

Málaga

Kdybych si měla vybrat, kam bych se spíše vrátila, vybrala bych si asi Málagu. I když mám pocit, že jsem za dva dny prošla všechno důležité, chtěla bych zpátky za tou atmosférou klidu a pohody. Málaga je krásné město, dlážděné vyhlazenou žulou a mramorem, velmi čisté a voňavé. Což se o Barceloně úplně říct nedá.

A co navštívit tady? V první řadě určitě Picassovo muzeum. Pablo Picasso se narodil v Malaze, proto se zde nachází jak jeho muzeum, tak i jeho rodný byt. Muzeum je velmi elegantní, ceny jsou oproti Barceloně trochu směšné. Prohlídka návštěvníky seznamuje s celou umělcovou tvorbou, jeho životem a dalšími pikantnostmi. Muzeum sídlí blízko Katedrály.

Katedrála je nádherná a opět obrovská stavba, která sahá vysoko do nebes. Interiér katedrály je samozřejmě mohutný a velmi plný. Katedrála má 16 kaplí, mezi nimi jednu hlavní. Přičemž každá kaple je věnována jinému světci a zobrazuje jinou část bible. Katedrála je součástí hradeb celého města, na jejichž vrcholu stojí hrad Gibralfaro. Cesta nahoru vede přes pevnost Alcazabara a k ní přilehlé Románské divadlo. Obě pevnosti nabízí ohromující výhled na město. Gibralfaro je snad nejvyšším bodem města, takže je z jeho vyhlídek vidět opravdu všude.

Jednou z nádherných věcí je také pláž u města. Pláž Costa del Sol se táhne celým pobřežím. Na jedné straně  moře ohraničují velké betonové krychle, na druhé straně volně mizí za obzorem. Sednout si k moři a poslouchat šplouchání vln je zvuk, který se nikdy neomrzí, a je to přesně ten uklidňující prvek, který doslova krmí duši.

Zajímají vás i jiný Dobrý tipy na cesty? Přečtěte si o Tate Modern Art Gallery v Londýně.