Dobrovolníci na SummerJob pomáhali lidem po celé republice

Lukáš Kuřík

Měnit svět k lepšímu, a to konkrétní pomocí lidem, kteří na to sami nestačí. Kde starým lidem docházejí síly, nahradí je při práci mladí dobrovolníci. Tak by se dal ve stručnosti popsat cíl akce s jednoduchým názvem SummerJob. Tato myšlenka původem ze Slovinska už zakořenila i v českém prostředí a za jedenáct let své existence se stala už takřka tradicí. Přesto byl letošní ročník v některých věcech výjimečný. Sám jsem měl možnost se ho zúčastnit a na vlastní kůži si „zajobovat“.

Akce SummerJob si klade za cíl především pomáhat manuální prací potřebným, převážně starým lidem. „Ve většině případů jde o seniory, kteří například bydlí sami na vesnici bez dalších rodinných příslušníků a už jim ubývají síly. Přesto tu trávu potřebují posekat a to dříví potřebují naštípat,“ popisuje podstatu projektu jeden z organizátorů František Talíř.

Kořeny SummerJob sahají do zahraničí. Nápad se před lety zrodil ve Slovinsku, když se skupina mladých lidí z hnutí Fokoláre rozhodla uspořádat dobrovolnickou akci, která dnes nese neodmyslitelný název SummerJob. Před jedenácti lety se jejich myšlenkou i názvem poprvé inspirovali i členové stejného hnutí v Čechách.

Letošní pandemie koronaviru – k radosti pořadatelů – ke zrušení akce nevedla, vyžádala si však zásadní změny, například snížení celkového počtu zúčastněných ze 150 na 120. Předchozích deset ročníků bylo vždy na jednom konkrétním místě v pohraničí, zatímco letos se dobrovolníci rozdělili na deset nejrůznějších míst, aby jejich koncentrace nebyla tak vysoká. Každý si proto z letošního SummerJob odváží trochu jiné, vlastní a originální zážitky.

„Když jsem slyšel, že letošní Job bude na více místech, rozhodl jsem se přihlásit Jičín, protože tady v okolí nebyla žádná přihlášená skupina. Nejprve jsem vůbec netušil, jestli o to bude zájem a zda najdeme lidi, kteří budou potřebovat naši pomoc,“ popisuje Vojta Strašík, co předcházelo pracovnímu týdnu, na kterém se sešli dobrovolníci z celé republiky. „Nikoho z nich jsem zprvu neznal, až na mého kamaráda, se kterým jsem Job připravoval. Ale obavy jsem z toho neměl,“ doplňuje Strašík.

Podobný krok do neznámého prostředí udělal i Jan Král, který se též rozhodl pomáhat ve svém volném čase. „Já jsem si na to vzal dovolenou. Někdo by řekl, že jsem blázen, když dobrovolně pracuju o dovolené. Ale byl to skvěle a smysluplně naplněný čas,“ pověděl Honza a dodal, že je hlavně rád, že se na SummerJob vůbec dostal. „Obecně je dost těžké se na SummerJob dostat, během chvilky jsou všechna místa obsazená. Myslel jsem si, že letos SummerJob vůbec neproběhne. Nakonec se utvořilo několik míst, na kterých se pracovalo v menších skupinách. Navíc se v Jičíně sešla skvělá parta moc fajn lidí,“ vylíčil. 

Na tu čekalo v celém týdnu plno emotivních zážitků. „Hodně mě oslovila práce v bytě jedné mladé rodiny, kterou postihla těžká životní situace. Mladí manželé spolu čekali miminko, ale ještě než se narodilo, tak jeho otec, který je instruktor lezení, spadl ze skály a skončil na vozíku,“ popsal Honza silný zážitek.

Vojta i Honza potvrzují, že kromě fyzické práce je neméně důležité si s dotyčnými třeba jenom popovídat a vyslechnout je. Proto byl čas i na setkání s bezdomovcem. „Sešli jsme se s Fandou, klukem na okraji společnosti, a zašli jsme spolu do místní restaurace. Mě potěšilo, že tam měli tankovou plzeň, tak jsem na ni Fandu pozval. Vyprávěl nám o svém velmi těžkém životě. V devíti letech ztratil rodiče, poté byl často podváděn a využíván. Někdy prý přemýšlí, že by svůj život ukončil,“ vypráví Honza. „Když jsme se s ním rozloučili, říkal, že mu s námi bylo dobře a že má opět radost ze života,“ popisuje hluboký zážitek.

Nabitý týden čekal i na dobrovolníky ve Vápenné poblíž Jeseníku. „My jsme se vrátili na místo, kde předchozí tři roky SummerJob fungoval, takže jsme to měli daleko jednodušší než ostatní skupiny,“ řekla Máří Seidlová. „Podle původního plánu nás mělo jet do Vápenné patnáct, nakonec nás bylo devět. Ta malá, komorní sestava se dobře navzájem poznala.“ Job ve známém prostředí znamenal i návrat mezi přátelské místní obyvatele. „Byli jsme navštívit dvě paní z místní farnosti a obě dvě nám udělaly tolik buchet a chlebíčků, že jsme ani nebyli schopní to sníst. Bylo krásně vidět, že chtěly nějak vyjádřit svoji radost, že jsme k nim zase přijeli. To mě v tu chvíli hrozně potěšilo,“ popsala Amálka Nedbalová. „Od minulého Jobu si píšu dopisy s jednou místní paní, která teď prožívala těžké životní období, zemřel jí manžel a musí se sama starat o dům.“ Radost z návratu SummerJob do Vápenné byla vidět i na společném programu pro místní.

Na skvělé společenství lidí se mohl spolehnout i Job v Broumově. „Vytvořili jsme fajn partu lidí, protože jsme se dobře poznali a mohli jsme společně něco budovat. Náš program byl i hodně kulturně nabitý, měli jsme třeba prohlídku po Broumovském klášteře,“ popsala Kája Kosařová, která měla dobrovolníky v Broumově na starost. „Pracovali jsme na kostele v Ruprechticích, kde jsme štukovali a malovali. Taky jsme poblíž sekali trávu.“

Práci v historickém prostředí dokumentovala jeden den broumovský SummerJob i Česká televize. Díky její návštěvě se o projektu dozvědělo široké spektrum lidí. „Napsal mi můj spolužák, že je neuvěřitelné, když mladí lidé takto tráví prázdniny. Říkal, že před námi smeká,“ uzavřela svoje vzpomínky Kája.

Protože jsem měl možnost se letošního SummerJob zúčastnit osobně, mohu se přidat i se svými vlastními postřehy ze Zubčic poblíž Českého Krumlova, kde naše dvanáctičlenná skupina působila. Ihned mě zaujala myšlenka jít pomáhat úplně neznámým lidem spolu s ostatními dobrovolníky, kteří se spolu navzájem často vůbec neznají. Funguje to. Navíc mě úplně fascinovalo, že jsem po třech dnech měl pocit, že se všichni známe odjakživa. Pokud nám práce dává smysl, dokáže neuvěřitelně spojovat.

Pomoci seniorům a potřebným můžete i vy. Ptáte se jak? Prostřednictvím projektu Kafe s babi či Pivo s dědou. Seniorům tak dáte jedinečnou příležitost vyprávět své zážitky a prolamujete tak mezigenerační bariér.

Foto: SummerJob