Boží ruka! Toto slovní spojení se nejspíš vybaví většině lidí, když se nahlas vyřkne jméno Diega Armanda Maradony. A není divu. Kontroverzních gólů padlo ve fotbalové historii mnoho, ovšem tento byl skutečně unikátní a mluvit se o něm bude ještě dlouho od napsání tohoto vzpomínkového článku. Známé jsou také Diegovy problémy s návykovými látkami. Většina fotbalových fanoušků by si ho ale měla pamatovat zejména jako fotbalistu, který ve své době bavil miliony lidí na stadionech i u obrazovek svou naprosto geniální hrou.
Začátky
Maradona se narodil v chudinské čtvrti hlavního města Buenos Aires nazvané Villa Fiorito, kde také, jako v podstatě každý chlapec, začal kopat do míče. V devíti letech si ho všimli mládežničtí trenéři klubu Argentinos Juniors, kde také začal sbírat první opravdové zkušenosti. Díky své skvělé technice navíc o přestávkách zápasů mužského týmu předváděl své umění divákům.
Ve čtrnácti letech pomohl svému týmu vyhrát mládežnickou ligu a o rok později se definitivně přesunul do mužského fotbalu. První větší přestup pak přišel za dalších šest let, v roce 1981.
Tehdy jednadvacetiletý hráč přestoupil do argentinského velkoklubu Boca Juniors za milion liber. Zájem měl i River Plate, který v té době disponoval vyšším rozpočtem a také lepším kádrem. Maradona si ale vybral Bocu a jak vidno, nejspíš udělal dobře. Brzy se stal tahounem, pomohl týmu k titulu a za rok se mohl stěhovat na ještě mnohem exponovanější adresu, do španělské Barcelony. Nutno dodat, že se přestup tehdy konal za, do té doby nevídanou, částku pěti milionů liber.
Barcelona
V katalánské metropoli potom mohl naplno rozvinout svůj fotbalový potenciál. Během dvou let, které tam strávil, odehrál šestatřicet utkání a do sítí svých soupeřů nasázel dvaadvacet gólů. Zároveň zde také vyhrál Španělský pohár, Španělský ligový pohár a také Superpohár.
Za zmínku jistě stojí moment, ke kterému skutečně jen tak nedochází. Ve finále Španělského poháru proti největšímu rivalovi Barcelony, Realu Madrid, vstřelil nádherný gól, za který si vysloužil upřímný potlesk fanoušků Realu. Něco podobného se potom podařilo až v roce 2005 Brazilci Ronaldinhovi.
Diegův pobyt v katalánském klubu ale nakonec neskončil úplně šťastně. V zápase proti Bilbau totiž neudržel nervy na uzdě a rozpoutal bitku, do které se zapojili všichni hráči na hřišti. Vše se navíc odehrálo před očima tehdejšího španělského krále Juana Carlose I., který utkání sledoval osobně z tribuny. Barcelona se následně rozhodla Maradonu prodat.
Neapol
Hned po přestupu uvítalo Maradonu na stadionu 70 000 fanoušků. A on jim to vrátil měrou vrchovatou. Během sedmi let nastřílel 81 branek a nasměroval tým ke dvěma titulům, vítězství v Italskému poháru a také Superpoháru. V roce 1989 navíc získal tým z Kampánie pohár UEFA, když ve finále porazil německý Stuttgart. Diego v tomto zápase vyrovnával v 68. minutě gólem z penalty a o vítěznou branku se v 87. minutě postaral Brazilec Careca.
Reprezentace
V modro-bílých argentinských barvách se Maradona objevil na čtyřech světových šampionátech, z nichž se mu nejvíce podařily ty z let 1986 a 1990, když společně se svými spoluhráči získal nejdříve zlatou a pak i stříbrnou medaili.
Pojďme se ale věnovat šampionátu v roce 1986, kdy Argentina získala kov nejcennější i díky situaci, kterou jsme celý tento článek zahájili. Běžela 51. minuta čtvrtfinálového střetnutí s Anglií a stav byl bezgólový. Potom si ale Maradona vyskočil na odražený míč a mnohem vyššího gólmana Shiltona „přehlavičkoval“. Alespoň to tak ještě dlouhá léta tvrdil. „Ten gól dala trochu Diegova hlava a trochu boží ruka,“ tvrdil. O čtyři minuty později si pak svou reputaci alespoň trochu napravil, když předvedl nádherné sólo přes celé hřiště a zasadil zkoprnělým Angličanům druhý zásah. Snížení Gerryho Linekera devět minut před koncem už pak bylo jen kosmetickou úpravou.
Diego potom dlouho odmítal, že by gól vstřelil rukou. Svůj prohřešek pak veřejně uznal až o dlouhých šestnáct let později, ve své biografii z roku 2002.
„Teď cítím, že mohu říct, co jsem tehdy nemohl. V té době jsem tomu říkal Boží ruka. Blbost! Nebyla to Boží ruka, byla to Diegova ruka! Bylo to, jako bych Angličany okrádal,“ napsal. Angličanům se potom oficiálně omluvil až po dalších šesti letech.
Po kariéře
Svou bohatou karíéru ukončil Maradona po mistrovství světa 1994, na kterém vstřelil pouhý jeden gól v úvodním zápase do řecké sítě a jeho tým vypadl v osmifinále s Rumunskem.
Od té doby se snažil uchytit jako trenér. V žádném ze svých působišť ale bohužel nevydržel příliš dlouho. Mezi lety 2008 a 2010 zastával také roli hlavního kouče v argentinském nároďáku, ale po debaklu 4:0 od Němců ve čtvrtfinále Mistrovství světa v Jihoafrické republice skončil.
Potom už na světlo vycházely hlavně videa z jeho eskapád, při nichž byl často pod vlivem různých omamných látek. I přes to ale jeho odkaz (polo)boha vydržel až do dnešních dní. Něco o tom vypovídá i situace v Argentině, kde 25. listopadu, po zveřejnění informace o jeho smrti následkem infarktu myokardu, tamní prezident Alberto Fernandez vyhlásil třídenní státní smutek. Svůj státnický akt potom ještě doplnil prohlášením na twitteru, ve kterém stálo toto: „Vynesl jsi nás na vrchol světa. Udělal jsi nás neskonale šťastnými. Byl jsi největší ze všech. Díky, že jsi existoval. Navždy nám budeš chybět.“
„Dnes přišla smutná zpráva. Ztratil jsem milého kamaráda a svět přišel o legendu. Je toho spousta, co říct, ale prozatím jen – nechť Bůh dá jeho rodině sílu. Jednoho dne, doufám, si spolu zahrajeme fotbal v nebi,“ napsal na svůj instagram legendární Brazilec Pelé.
Pozadu nezůstala ani argentinská fotbalová megabar dnešních dní Lionel Messi. „Velmi smutná zpráva pro všechny Argentince a celý fotbal. Odešel, ale neopustil nás, protože Diego je věčný. Nezapomenu na krásné chvíle, které jsem díky němu zažil. Soustrast jeho rodině a přátelům,“ napsal.
Kromě všech těchto velikánů se k všeobecnému smutku přidali i fotbaloví fanoušci z celého světa. Například v Neapoli, kde Maradona strávil sedm let své kariéry, vytvořili před zápasem Evropské ligy proti Rijece několikasetmetrový průvod před stadionem, který doprovodili zažehnutými světlicemi a provoláváním Diegova jména.
Autor: David Kubatík
Pouhý jeden den před Maradonou nás opustila také česká osobnost Kamila Moučková, jejíž vzpomínkář si pro vás připravil náš redaktor Václav.
Foto: lidovky.cz, barcablaugranes.com, dreamstime.com, twitter.com
