Někdo si z dlouhé chvíle čte, jiný sleduje sociální sítě a pak jsem tu já, která z dlouhé chvíle nakupuje letenky. Bylo to jednoho zářijového odpoledne, kdy jsem v práci marně čekala na davy zákazníků a pomalu začínala přemýšlet, co podniknu v následujícím volném týdnu. Původně jsme měli jet někam do skal, ale moje srdíčko zatoužilo po slané vodě a dobrodružství. Stačilo jen udělat pár kliknutí, ustát protest studentského účtu, a než bys řekl švec, seděli jsme v letadle do slunného Říma.
Jako každá správná dovolená, i ta naše musela začít nepříjemnostmi. Doletěli jsme krátce po půlnoci, a jak jsme vzápětí zjistili, jediná cesta z letiště byla předraženým vlakem nebo taxíkem, neboť autobusy tu jezdí až od páté hodiny ranní. Využili jsme tak raději volných laviček a zkusili se trochu prospat. Kolem páté ráno jsme se z velice nepohodlných provizorních postelí zvedli a začali jsme shánět lístky na autobus.
Po několika neúspěšných pokusech, kdy jsme si pokoušeli koupit lístky u nejlevnějšího dopravce, jsme se rozhodli pro autobus jiné společnosti, který měl letiště opouštět v šest hodin. Kvůli nepříliš funkčnímu serveru pro nákup jízdenek jsme nakonec měli čtyři lístky namísto dvou, autobus navíc odjel až po osmé hodině. Nakonec jsme se ale úspěšně dostali až do centra hlavního města!
Den první – horko, zmrzlina a ruch velkoměsta
Na přípravu promyšleného plánu jsme neměli mnoho času, i proto jsme se rozhodli pojmout první den velice volně. Namísto odškrtávání míst jsme se chtěli ve městě především zorientovat a v klidu si jej projít. Díky tomu jsme poznali spoustu krásných uliček, starých domů i zajímavých kostelů – ty jsou v Římě opravdu na každém rohu. Kolem oběda jsme dorazili do parku nedaleko Kolosea, kde jsme se pokusili dospat divokou noc. K odpoledni jsme se přesunuli do rušného centra, následně proběhli kolem Fontány di Trevi a úzkými uličkami jsme zamířili do nejbližší zmrzlinárny. Později se nám podařilo vymotat v části města plné krásných antických sloupů a vykopávek, odkud jsme se vydali na ohromující památník Viktora Emanuela II., z něhož je neopakovatelný výhled. Příjemným bonusem bylo ochlazení na zdejších mramorových schodech.
V rámci tréninku orientace jsme následně vyrazili do několika outdoorových obchůdků, kde jsme se pokoušeli sehnat plynovou bombu. Rozhodli jsme se totiž ušetřit, kde se dá, což obnášelo také to, že městskou dovolenou strávíme v kempu. S bombou za 6 euro se dá vykouzlit hned několik výborných těstovinových večeří, které nás vyjdou levněji než zmrzlina (o to víc jsme si jí pak dali).
Den druhý – učíme se trpělivosti
Jelikož jsme bydleli na poměrně vzdáleném předměstí, měli jsme v autobuse dost času na vytvoření o něco jasnějšího denního plánu. Začít jsme chtěli Koloseem, lístky se nám ovšem nepodařilo sehnat online, což znamenalo vystát si skoro hodinu a půl dlouhou frontu. Zvládli jsme se v ní nasnídat a poslechli jsme si část audioknihy. Na konci fronty na nás čekalo velice milé překvapení – pro studenty je vstup za tři eura. O tom se na internetu bohužel nedozvíte, a ani si tam tuto levnou vstupenku nekoupíte. Lístky se prodávají na určitou hodinu, vzniklo nám tak časové okénko, které jsme vyplnili obědem v parku a zmrzlinou. Vřele doporučuji při výběru zmrzlinárny popojít z úplného centra o pár desítek metrů dál, do nějaké boční ulice – cena jednoho kopečku je potom o několik eur nižší.
Kolem druhé hodiny se nám podařilo projít všemi kontrolami a ocitli jsme se v legendárním Koloseu. Konečně! Pokud se sem také někdy rozhodnete vypravit, doporučovala bych vám památkou procházet tak, abyste nešli stejnou rychlostí jako některá z komentovaných prohlídek. Ty totiž zpravidla dost překážejí a mohou vám zkazit zážitek z této úchvatné stavby. Co vám však může zážitek zpříjemnit, je poslech audioknih – nejenže se jím dobře krátí čas strávený ve frontách, zároveň si jeho prostřednictvím můžete prohloubit zážitek z římských památek. My jsme si stáhli audioknihu Já, Claudius, neboť vypráví historii římské císařské rodiny, která stojí za mnohými památkami, jež se dají v Římě navštívit. Obzvlášť se nám líbila kapitola o gladiátorských hrách, které jsme si díky tomu během návštěvy Kolosea, živě představovali.
Další zastávkou byl slavný Pantheon. Zde nás čekala další fronta, kterou jsem chtěla původně vzdát a spokojit se jen s pohledem zvenku. Pod příslibem zmrzliny jsem ale ve frontě nakonec vydržela a musím přiznat, že to za to opravdu stálo. Betonová kopule pantheonu je úžasně minimalistická a nadčasová. Vypadá, jako by jí navrhl dnešní architekt, a ne někdo před dvěma tisíci lety. Stejně jako u dalších pohanských památek, i zde nás fascinovalo, jak si křesťané místa osvojili a upravili k obrazu svému.
Kolem šesté hodiny večerní jsme se vydali na pahorek Palatine, kde byl podle pověsti založen Řím. Dnes se sem dostanete pouze se vstupenkou, která je součástí lístku do Kolosea. Přišli jsme tam chvíli před zavíračkou, což bylo příjemné. Byl zde klid a krásný výhled na město. Poté, co jsme našli pozůstatky domů postav vystupujících v audioknize, jsme na sebe nechali římské památky zlatě dýchat v zapadajícím slunci.
Autor: Viktoria Židlíková
Cestovat po Evropě s našimi redaktory můžete také ve spoustě dalších tematických článků – podívat se můžete kupříkladu do Tater, Valencie, Berlína nebo Amsterdamu.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: Řím do kapsy, cestujlevne.com
Foto: Viktoria Židlíková
