Antoine de Saint-Exupéry: velký Francouz, který dal světu Malého prince

Aneta Luksová

Před 120 lety se ve Francii narodil muž, který miloval létání a psaní víc než cokoli jiného na světě. Dokázal tyto dvě vášně spojit a získat si tak srdce lidí po celém světě. Byl odhodlaný pomáhat, bojovat za svou vlast a zároveň předávat své myšlenky a příběhy do knih, které jsou dnes nejčtenějšími na světě a které nám svou nadčasovostí dokáží stále něco předat. Řeč je o Antoinu de Saint-Exupérym známém především díky knize Malý princ nebo Citadela. Pojďme si připomenout, kdo to vlastně byl a jaký život prožil.

Antoine Marie Jean-Baptiste Roger de Saint-Exupéry se narodil 29. června 1900 v Lyonu ve Francii matce Marii a otci Jeanovi. Již tehdy už měl dvě sestry a o dva roky později k němu a sestrám přibyl ještě bratr. Když byly děti ještě malé, jejich otec náhle zemřel. Matka se tak snažila o to, aby měly i přesto krásné dětství, a často je brávala na zámek k  prarodičům nebo na zámek Saint-Maurice-de-Rémens, kde žila její prateta. Na tyto chvíle Antoine rád vzpomínal celý svůj život. Jeho matka pro něj byla velkým vzorem a útočištěm.

Po jejím boku a boku svých sourozenců si užíval privilegovaného a bezstarostného života a ve svých dvanácti letech již měl tu možnost vyzkoušet si, jaké to je letět letadlem. Tento zážitek odstartoval jeho nekonečnou vášeň k létání. Začal studovat na gymnáziu a jeho největším koníčkem se stalo „vynalézání“, letectví, a dokonce psal i básně.

Začátkem první světové války byl i s bratrem povolán na internátní školu do Švýcarska, kde složili maturitu a odkud se po skončení války vrátili zpět do Francie. Antoine se dále snažil dostat na námořnickou školu. To mu však nevyšlo, a tak začal studovat architekturu, kterou nedokončil. V té době se seznámil s Louisou Vilmorinovou, se kterou se později zasnoubil.

Když roku 1921 nastoupil na povinnou vojenskou službu ve Štrasburku, na vlastní žádost byl přidělen k letectvu, u kterého se vyučil leteckým mechanikem. Dokonce se mu podařilo získat i diplom civilního a vojenského pilota. A tím odstartovala jeho letecká kariéra.

Antoinovo srdce patřilo především letectví a psaní

Antoine konečně začal dělat to, co opravdu miloval. Netrvalo však dlouho a byl těžce zraněn při nehodě, kvůli které musel letectví na nějakou dobu opustit a stal se tak obchodním zástupcem automobilky. Na letectví však nepřestával myslet, chtěl se k němu vrátit, ale to se nelíbilo jak jeho rodině, tak snoubence Louise, se kterou se proto rozešel.

V roce 1926 úspěšně debutoval svou první povídkou Letec a vrátil se zpátky do letecké společnosti, ve které začal létat na lince Toulouse–Dakar. Již o rok později byl díky svým diplomatickým schopnostem a velkorysé povaze jmenován velitelem stanice Juba na západním pobřeží Afriky. O této zkušenosti napsal knihu Kurýr na jih.

Není pochyb o tom, že byl opravdu výjimečným člověkem a na co sáhl, to mu šlo. Právě své zkušenosti a zážitky z letectví rád promítal do svých knih. Například kniha Noční let vyzdvihuje lidského ducha a popisuje Antoinovy zkušenosti při hledání kamaráda Guillaumeta, který se ztratil při přeletu And. Roku 1931, kdy Noční let vyšel, byl taktéž jmenován rytířem Čestné legie a oženil se s Consuelou Suncin de Sandoval.

„Zemi nedědíme po předcích, nýbrž si ji jen vypůjčujeme od našich dětí.“ – Antoine de Saint-Exupéry

Antoine nebyl jen skvělým letcem a člověkem. Díky svému talentu dokázal prorazit i v literatuře a ve své době byl ve Francii velice oblíbeným spisovatelem. Stal se uznávaným členem literárních kruhů. I tak však čelil finančním problémům, proto si začal přivydělávat reportážemi o svých cestách, létat však nepřestával.

Právě dálkový let New York – Ohňová země, mu přinesl další vážná zranění, jelikož letadlo v Guatemale havarovalo, a tak Antoine na nějakou dobu opět přestal létat a sepsal knihu Země lidí, za kterou dostal Velkou literární cenu za román francouzské Akademie. K letectví se však chtěl vrátit, a to se mu za druhé světové války opět podařilo. I přes všechna prohlášení lékařů o jeho neschopnosti létat se dokázal prosadit a stal se kapitánem na letišti v Toulouse. Jeho kamarádi ho považovali za odhodlaného a s velkým nasazením bez ohledu na riziko.

Antoine se svou manželkou Consuelou

Antoine však svou „slávu“ nesl velice těžce, a i když hrdinství svých kamarádů v letectví rád popisoval v knihách, byl označen za zrádce ideálů, a to především po vydání knihy Válečný pilot. Navíc Antoine nesouhlasil s Charlesem de Gaullem, což byl francouzský státník, voják a velitel tankové divize, čímž si proti sobě poštval většinu Francouzů, a rozhlasovým projevem „Francie především“ i Francouze v emigraci.

V roce 1943 vydal Dopis rukojmímu o duchovních hodnotách lidstva a předsudcích proti rasismu. Toho roku taktéž vyšlo jeho současně nejznámější dílo, dětská bajka pro dospělé, Malý princ, poetický a mystický příběh pilota uvíznuvšího v poušti a jeho rozhovor s malým princem z jiné planety, který dokonce sám ilustroval. Zajímavostí je, že Malý princ byl ve Francii publikován až po autorově smrti, jelikož bylo toto Exupéryho dílo do konce války ve Francii zakázáno.

I přestože překročil třiačtyřicetiletou věkovou hranici válečného pilota, získal několik dalších povolení létat, a to ho nakonec stálo i život. Jelikož měl problémy s francouzským vedením, dostal všechna povolení od amerického generála. Ten mu povolil pět akcí, zúčastnil se však devíti.

Dne 31. července 1944 Antoine vzlétl z Korsiky k letu nad Francií, ze kterého se již nevrátil živý. Svůj život tak odevzdal při něčem, co miloval celým svým srdcem a co jej naplňovalo celý život. O jeho smrti se až do dneška vedou debaty a spekulace. Nejznámější je přiznání bývalého stíhače německé Luftwaffe Horsta Ripperta, který se doznal, že Antoinovo letadlo nejspíše sestřelil. Toto tvrzení však nikdy nebylo prokázáno. Většina lidí se kloní k tomu, že šlo o technickou závadu letounu, nebo nedostatek pohonných hmot.

Jeho posledním dílem je kniha Citadela o básnických meditacích, filozofických úvahách a fiktivních rozhovorech o smyslu života a světa, kterou Antoine nestihl dokončit. Jeho manželka Consuela de Saint Exupéry po jeho smrti napsala vzpomínku Příběh růže, ve které odvyprávěla jejich společný život.

Foto: blog.obitel-minsk.com, biography.com, newyorker.com

Zdroj: biography.com