Málokdo by přirovnal Českou republiku k Islandu. Naši geofyzici specializující se na zemětřesení (seismická činnost) by však něco málo namítli. Minulý rok v březnu na poloostrově Reykjanes vybuchla sopka Fagradalsfjall. Aktivně chrlila na povrch magma s občasnými přestávkami až do srpna letošního roku. Čeští vědci z Akademie věd ČR se velice angažují ve zkoumání okolí sopky Fagradalsfjall už několik let. Svým výzkumem nyní dokázali pozorovat dobu, kdy se probouzela k životu a popsat tak celý proces až k erupci. Důvodem jejich zájmu je nečekaná podobnost islandské a české seismické činnosti.
„Island pro nás byl zajímavý přítomností seismických rojů. Ty pozorujeme v západních Čechách a přesto, že jsou tato dvě místa tektonicky naprosto odlišná (rozbíhavé rozhraní dvou tektonických desek na Islandu a stabilní Český masiv u nás), projevují se podobnou seismicitou,“ vyjádřila se výzkumná pracovnice na seismickém oddělení Geofyzikálního ústavu AV ČR a členka týmu, který za výzkumem na Islandu stojí, Jana Doubravová.
Island se nachází přímo na průsečíku Euroasijské a Severoamerické tektonické desky. Tato hranice se nazývá Středoatlantský hřbet, a právě zde vystupuje z oceánu na souš. Pod povrchem dochází k jejich posunům a způsobují tak časté zemětřesení. Naštěstí jsou otřesy malé velikosti, ale i tak mezi nimi může být jenom pár hodin. Většinou na hranicích střetu tektonických desek dochází k bohaté vulkanické činnosti. Je to kvůli jejich posunům, které vytváří místo pro magma a tlak, a ty se poté derou na povrch. Nejznámějším výsledkem na Islandu jsou geotermální děje, jež se projevují jako horké prameny, gejzíry nebo fumaroly (výrony páry a sopečných plynů).
Co mají ale tyto dvě od sebe přes dva tisíce šest set kilometrů vzdálené země společného? Minulost české přírody je plná horotvorné činnosti, ale i sopečné a zemětřesné činnosti, které ji často doprovází. Mezi oblasti nejznámější a nejdůležitější pro svojí sopečnou minulost patří například okolí Chebu nebo Nízkého Jeseníku. Hlavně okolí Chebu je pro vědce důležité. Zde výzkumnými stanicemi poslouchají, co se děje pod povrchem a studují opakovanou zemětřesnou činnost. Celý projekt se nazývá WEBNET, který zahrnuje dvacet pět výzkumných stanic a pokrývá celý západní cíp Čech.
Čeští vědci i přes prvotní problémy dokázali postavit podobný projekt také na Islandu. Poloostrov Reykanes se nachází necelých šedesát kilometrů od hlavního města Reykjavík, což z něj dělá skvělou turistickou atrakci na pozorování pusté přírody. Při procházení celé oblasti můžete narazit na podivné aparáty: k zemi připevněnou tyč s fotovoltaikou a malou větrnou elektrárnu, a kousek vedle pod povrchem skrytý betonový pilíř. Na něm stojí seismometr, který neustále snímá své okolí. Po celé oblasti bychom jich nalezli patnáct. Ty dohromady vytváří právě síť REYKJANET, jež pokrývá oblast o velikosti šedesát na dvacet kilometrů. „Proto jsme po téměř třiceti letech studia zemětřesení na Chebsku postavili v roce 2013 síť seismických stanic na jihozápadě Islandu (poloostrov Reykjanes), abychom zkusili ty naše a islandské roje porovnat,“ uvedla Doubravová.
Proč ale takový zápal pro výzkum?
Odpovědí jsou takzvané zemětřesné roje. Energie Země se nedostaví v jediném velkém otřesu s potencionálními menšími dotřesy, ale jako shluk až tisíců menších jevů v průběhu několika dnů až měsíců. Jejich ohniska, skrz které se deformační energie uvolňuje, jsou velice blízko sebe. Většinu z nich my sami nijak nezaznamenáme, ale největší z nich jsou doprovázeny dunivými zvuky a ty nejsilnější můžou svými otřesy způsobit i poškození na budovách. Tento fenomén se dá pozorovat na území Islandu, Řecku, ale i v Čechách. Po roce 2000 v západních Čechách došlo k několika zemětřesným rojům, poslední významnější byl zaznamenán roku 2018.
Na Islandu se magma nachází v hloubce patnáct až dvacet kilometrů pod povrchem. Z toho se v minulosti zvedal oxid uhličitý, který stoupal puklinami vzhůru, až narazil na geotermální podzemní vodu, v níž se začal rozpouštět. Takto vznikající tlak poté v některých místech zvedl, a v jiných svou absencí naopak snížil povrch země. A právě takto putující tlak způsoboval proces zemětřesných rojů, které se několikrát opakovaly a Česko s Islandem pomyslně spojují. U nás se oxid uhličitý rozpouští v mineralizované vodě pod povrchem. Ten poté uniká na povrch především po tektonických zlomech a snižuje tak jejich pevnost, čímž umožňuje průběžné uvolňování deformační energie ve formě zemětřesných rojů.
Zatím jsou data z pozorování důležitá hlavně pro vědeckou komunitu, jsou totiž celosvětově unikátní a čeští vědci jimi přispívají do zahraničních časopisů a výzkumů. Pro nás jako obyčejné obyvatele mají zatím dva významy. Za prvé víme, že velké škody, které zemětřesení způsobují, pro nás nejsou z důvodu zemětřesných rojů nebezpečím. A za druhé jsou možnou předpovědí geotermální energie i na našem území. Geofyzikální ústav AV ČR spolupracuje s islandskými vědci na projektu Technologické agentury České republiky s názvem Přirozená seismicita jako nástroj pro vyhledávání zdrojů geotermální energie, jež má fungovat jako nástroj právě pro vyhledávání takovýchto zdrojů. U nás se zatím geotermální zdroje nachází příliš hluboko, aby se jejich využívání v současné době vyplatilo, v budoucnu se však může mnohé změnit. „V našich podmínkách se zatím ukazuje nadějné využití mělkých geotermálních vrtů pro lokální vytápění,“ uzavírá Doubravová.
Autor: Jonáš Maixner
Přečtěte si o Islandu více v jednom z našich dalších článků.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: avcr.cz, ig.cas.cz, gweb.cz
Foto: avcr.cz, ig.cas.cz
