Varhany jsou označovány za královský nástroj, který nás zaujme na první pohled i poslech nejen svou majestátností. O významu a majestátnosti nástroje v chrámu u svatého Mořice v Olomouci dobře vypovídá i jejich označení „Královna moravských varhan“. Nejen 7 884 píšťal ze zdejšího kůru, ale i všechny ostatní mechanické a elektrické součástky čeká v následujících měsících generální oprava. O té jsem mluvil s místním hlavním varhaníkem Jiřím Stodůlkou. Tento teprve dvacetiletý mladý hudebník jejich píšťaly rozezníval pravidelně při mších i koncertech, a to až do října minulého roku, kdy dlouho plánovaná rekonstrukce začala.
Varhany u svatého Mořice jsou považovány za jednu z nejpozoruhodnějších kulturních památek v Olomouci, kdy ji posluchači zase uslyší?
Myslím si, že mořické varhany jsou považovány za jednu z nejpozoruhodnějších kulturních památek v Olomouci právem. A to především díky své historii. Jedná se o velmi unikátní nástroj, se kterým je spojen i Mezinárodní varhanní festival, jenž se tu každoročně koná už přes padesát let. Varhany tedy tvoří něco, co přitáhne lidi do kostela a díky čemu můžou prožít krásný a působivý kulturní zážitek. Nejsou však jenom kulturní památkou a koncertním nástrojem, ale až do zahájení rekonstrukce sloužily každodenně především při bohoslužbách. Současná oprava bude trvat zhruba rok a půl až dva. Podotýkám, že jde o hrubý odhad.
V jaké fázi je rekonstrukce nyní?
Varhany jsou už téměř kompletně demontované, výjimkou jsou pouze prospektové píšťaly, tedy ty, které jsou vidět v přední části varhan. Rekonstrukce se zpozdila z více důvodů. Nejviditelnějším z nich je pandemie koronaviru. Pro firmu ze Slovinska, která opravu provádí, to znamenalo zásadní komplikaci. Vše se zpozdilo i kvůli dlouhému výběrovému řízení, protože firma musela splnit opravdu náročné podmínky.
O mořických varhanách se mluví jako o největším českém nástroji a jednom z největších nástrojů ve střední Evropě. Jaký skvost tedy v Olomouci na kůru stojí?
Asi se skutečně jedná o jeden z největších nástrojů ve střední Evropě. Co se týče velikosti varhan, tak se při demontáži přepočítaly všechny píšťaly. Doposud se jejich počet nejspíš pouze odhadoval. Nástroj má tedy 5 manuálů (klaviatury pro hru rukama), 95 rejstříků (zvukových barev) a přesně 7 884 píšťal. Dříve se mylně uváděl značně vyšší počet píšťal, třeba až deset a půl tisíce. Restaurátorský posudek před lety toto číslo snížil zhruba na osm tisíc píšťal. Nyní ale konečně víme přesné číslo a můžeme říci, že varhany u svatého Mořice mají sice nejvíce rejstříků v republice, nejvíce píšťal ale je v Praze v kostele u svatého Jakuba. A které varhany jsou lepší? To už je subjektivní, každý by mohl říct jiný nástroj. O svatomořických varhanách určitě zdůrazním to, že jsou velmi zajímavým konceptem z šedesátých let, zároveň zachovalým barokním unikátem varhanáře Englera.
Samotné varhany mají velmi bohatou historii. Starý barokní nástroj byl v minulém století zásadně rozšířen.
Varhany byly původně postaveny Michaelem Englerem v roce 1745. Jednalo se na svou dobu o největší nástroj na Moravě, který měl tři manuály (tři klaviatury nad sebou, pozn. autora), zhruba 2 500 píšťal, 42 rejstříků (různých zvukových barev; pozn. autora). Výzdobu varhanní skříně obstarali místní olomoučtí sochaři. Díky velikosti a nádhernému zvuku se jim začalo přezdívat „Královna moravských varhan“. Opravou prošly i v 19. století, kdy je rekonstruoval varhanář z Vídně. Nejzásadnější změna přišla v šedesátých letech minulého století, kdy je opravila a podstatně rozšířila firma Rieger-Kloss z Krnova. O opravu se v té době zasloužil tehdejší svatomořický varhaník Antonín Schindler. Vznikl tak největší nástroj v Československu. Od roku 1969, tedy ještě před jeho dokončením opravy, se zde koná Mezinárodní varhanní festival.
Jak oprava stav varhan změní? Jaké úkony oprava zahrnuje?
Nástroj byl po padesáti letech bez větších oprav na pokraji své funkčnosti. Bude se proto dělat generální oprava varhan. Rozeberou se veškeré jejich součástky, které se poté vyčistí. Opraví se traktura (převážně dřevěná táhla) starého hracího stolu a elektrická traktura (soustava kabelů) by se měla dělat z velké části nová. Opraví se též intonace píšťal.
Varhany opravuje firma ze Slovinska, proč právě z této země? Nemohla opravu provést nějaká česká firma?
Tato společnost je největší varhanářskou firmou na světě. Je otázkou, jestli by nějaká česká firma dokázala opravit tak velký nástroj v tak krátkém čase. Spolupracuje s ní ale olomoucká varhanářská dílna, která se převážně podílí na demontáži.
Na zdejší varhany si zahrálo mnoho slavných varhaníků z celého světa, a to díky Mezinárodnímu varhannímu festivalu. Jaký má festival pro kulturní život v Olomouci význam a jak probíhá během oprav?
Dramaturgem festivalu byl až do své smrti jeho zakladatel pan Antonín Schindler. V roli dramaturga ho nahradil Karel Martínek. Kulturní přínos festivalu je pro Olomouc veliký, protože přijíždí koncertovat doslova světové špičky. V posledních letech to byl například varhaník katedrály Notre-Dame v Paříži Olivier Latry, Philippe Lefebvre, Thomas Ospital nebo naposledy v loňském roce Vincenc Dubois či Bernhard Klapprott. Festival dlouhodobě představuje nejlepší varhaníky z celého světa.
V loňském roce se ale musel přemístit do jiných prostor.
Už v roce 2019 se dva koncerty z pěti uskutečnily mimo kostel sv. Mořice z důvodu plánované opravy varhan. Loni na podzim probíhal už celý festival mimo kostel. Čtyři koncerty tehdy proběhly v katedrále sv. Václava, kde jsou nádherné romantické varhany, a jeden byl v kostele Panny Marie Sněžné, kde stojí hezký barokní nástroj.
Pro mě osobně bylo zlomové, když mě můj profesor z konzervatoře Karel Martínek oslovil, jestli bych mohl dělat hostujícím varhaníkům při festivalu asistenta. Tuto roli jsem s velkým potěšením přijal. Je to odpovědnost, ale i příležitost, jak se osobně setkat s mnoha světovými varhaníky.
Co se s probíhající opravou změnilo pro tebe jako pro varhaníka?
Změnilo se toho hodně, především ale kvůli pandemii. Na začátku minulého roku jsem zde založil pěveckou scholu a začal jsem pravidelně jednou až dvakrát do měsíce dělat Mořické varhanní matiné, tedy krátké koncerty. Toto všechno ale pandemie přerušila. V září po prázdninách se toto opět vrátilo k normálu, ovšem jen na krátko, od října se omezil počet lidí na mších a zároveň byl zakázán zpěv. Začátek října byl zároveň startem plánované rekonstrukce, která pro mě znamenala rozloučení se s varhanami. Ani plánovaný koncert před jejich opravou se nakonec nemohl uskutečnit…
Neznamená to však, že by bylo při bohoslužbách ticho. V kostele máme ještě krásný historický pozitiv (malé varhany, pozn. autora) Antonína Schacka z roku 1716. Navíc tu jsou právě kvůli rekonstrukci i digitální varhany.
Autor: Lukáš Kuřík
Je jí 106 let a ve svém úctyhodném věku by mohla jít příkladem spoustě lidí. Na svém kontě má již šesté klavírní album. To je Francouzka Colette Maze.
Foto: archiv Jiřího Stodůlky
