OnlyFans je online platforma opředená mýty o snadném výdělku a instantní slávě za odhalení intimity. Avšak za explicitním obsahem se skrývá mnohem víc. Co vlastně znamená být „virtuální přítelkyní“? Režisérka Barbora Chalupová se po třech letech intenzivní práce navrátila do kin. Ve svém novém dokumentu nahlíží za obrazovku této platformy a skrze tři protagonistky zkoumá digitální vztahy vznikající z touhy po pozornosti i blízkosti. Vzniká tak citlivý film o práci na hranici intimity, performance a samoty.
Po úspěšném filmu V síti (2020), který Chalupová režírovala po boku Víta Klusáka, filmech jako Zákon lásky (2022) či Dětský hazard (2024) přichází dokumentaristka s dalším velkým projektem. Projektem, jenž otevírá citlivé téma, o němž se v českém prostoru často mluví s úšklebkem, předsudky nebo dramatizováním. OnlyFans je veřejností často redukován na obrázek rychlých peněz, exhibicionismu a jednoduché cesty k obživě. Virtuální přítelkyně (2025) však tyto stereotypy podrobuje tiché zkoušce reality. Neobsahuje moralizování, nesklouzává k senzaci. Místo toho sleduje, naslouchá a snaží se porozumět.
Protagonistky mezi obrazovkou a realitou
Snímek sleduje tři tvůrkyně platformy OnlyFans. Vystupují pod jmény Inked Dory, Tinix a Rosalinda. Jde o osobnosti s rozdílnými motivacemi i životními situacemi, což filmu dodává šíři a zabraňuje jakémukoli paušalizování. Namísto jednoho „typického“ příběhu sexworkingu nabízí dokument tři odlišné způsoby, jak k této práci lze přistupovat. Navíc otevírá téma, jaké potřeby či konflikt s sebou tohle zaměstnání nese.
Chalupová s protagonistkami natáčela celý rok a kamera se díky tomu postupně stává přirozenou součástí jejich domácností. Sledujeme nejen to, co dávají na internet pro fanoušky, ale i co se odehrává mimo obrazovku – přemýšlení nad tvorbou obsahu, vyjednávání hranic, dopad práce na partnerské vztahy či reakce širší rodiny. Tyto scény ukazují, že sexualita je v tomto kontextu nejen zdrojem příjmů, ale i performativní rolí, která vyžaduje psychologickou práci, sebereflexi i neustálé balancování.
„Jsem jako terapeutka, akorát jsem u toho nahá,“ tvrdí během filmu jedna z protagonistek. Zní to paradoxně, možná provokativně, ale postupně se ukazuje, že v této větě je nečekaně mnoho pravdy. Mnozí fanoušci nehledají pouze erotický obsah. Hledají pozornost, sdílení času, pocit, že někdo jejich existenci vnímá. Film nehodnotí, zda je to dobře, či špatně. Pouze ukazuje, že tito lidé existují a že digitální platformy jim nabízejí formu vztahu, která je předvídatelnější, méně komplikovaná a často citově „bezpečnější“ než realita.
Virtuální intimita a parasociální vztahy dnešní doby
Hlavním tématem Virtuální přítelkyně není sexualita, ale intimita, její inscenování, její prodej i její nenaplněná potřeba. Nejde jen o obsah, ale o vztahy, které se rodí za obrazovkou a které nejsou ani zcela skutečné, ani zcela smyšlené. Parasociální vazby jsou zde ukázány bez přikrášlení i bez ostrých soudů. Některé scény působí zvláštně, až nepatřičně, jiné překvapivě dojemně. Dokument tím připomíná, jak tekuté jsou hranice mezi profesionální přítomností a osobní blízkostí v digitální ekonomice.
Samota se vynořuje v příbězích všech tří žen, ale ne jako tragédie, spíše jako symptom dnešní doby. Samotu prožívají nejen klienti, ale i tvůrkyně. Práce na OnlyFans může přinést pocit kontroly a autonomie, ale zároveň i vyčerpání, tlak na výkon či pomalé posouvání hranic, které si původně stanovily. Chalupová tyto momenty nezveličuje, ale ani nebagatelizuje. Pozoruje je s odstupem, který není chladný, ale vědomý.
Kamera, střih a hudba: tichá rovnováha, která drží rytmus filmu
Jednou z velkých předností dokumentu je i jeho filmový jazyk. Kamera je nenápadná, ale citlivá – přibližuje se k protagonistům filmu natolik, aby zachytila drobné emoce, ale nikdy nepůsobí invazivně. Pečlivě volené detaily, originalita v záběrech, tiché statické záběry i práce se vzdáleností a úhly vytvářejí prostor, kde se ženy mohou projevit přirozeně a bez pocitu, že jsou pozorovaným objektem.
Střih udržuje trojí linii vyprávění v plynulém rytmu. Nepůsobí roztěkaně a rozpadle, naopak navozuje pocit organického proudění mezi jednotlivými životními rovinami. Díky tomu se příběhy navzájem doplňují, aniž by se vrstvily nebo soutěžily o pozornost. Hudba je pak přítomná přesně tam, kde je potřeba – nepřebíjí emoce, ale jemně podkresluje atmosféru. Diváka přímo nevede, ale udržuje ho v potřebné náladě. Její střídmost krásně zapadá do celkového civilního tónu dokumentu.
Citlivá sonda do vztahů, které vznikají za obrazovkou
Virtuální přítelkyně je dokument, který otevírá téma obvykle obklopené předsudky a povrchností. Chalupová nabízí jiný pohled – empatický, pozorný a vizuálně precizní. Nejde o obžalobu ani o oslavu aplikace OnlyFans. Jde o portrét tří žen, které hledají hranice vlastní intimity v prostoru, kde se blízkost stává komoditou. A zároveň o tichou úvahu nad tím, jak moc dokáže digitální svět proměnit naše vztahy, očekávání i pocity osamělosti.
Autorka: Anna Sládková
Editorka: Barbora Lahučká
Dobrý zprávy často nabízejí filmové recenze. Přečtěte si také recenzi českého filmu Pod parou.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroje: csfd.cz
Foto: aerofilms.cz, freepik.com
