Léto je v plném proudu a děti mají prázdniny. K těm patří tábory, spaní v chatkách, opékání špekáčků, hraní her a diskotéky – takové prázdniny jsou tu i pro děti se zdravotním postižením, ať už tělesným, nebo mentálním. Integrovaných táborů se totiž mohou zúčastnit úplně všichni. Vznikne tak situace win-win, protože se zdravé děti naučí toleranci a ochotě pomáhat znevýhodněným vrstevníkům, který se potýkají například s poruchou autistického spektra (PAS) či dětskou mozkovou obrnou (DMO). Ti tak nepřijdou o léto takové, jaké zná každý, kdo kdy byl na letním táboře.
Měla jsem nečekanou možnost se jednoho takového tábora na pár dní zúčastnit. Vidět, jak to funguje. Ve své podstatě je to tábor jako každý jiný. Osobně mi však připadal velmi kouzelný svou specifickou atmosférou a rozmanitými lidmi, kteří se na ní podílí. V běžném životě si člověk tolik neuvědomí, kolik je na světě lidí, kteří se neobejdou bez druhých ochotných pomoci jim. Jak přirozené, a přesto vzácné je, že se takoví ochotní jedinci ve společnosti najdou.
Říká se, že úroveň a vyspělost společnosti se pozná podle přístupu ke slabším. Podle mých zkušeností je naše společnost na poměrně vysoké úrovni, i když se to občas nezdá. I děti se specifickými potřebami se mohou o prázdninách dobře bavit, poznat nové kamarády a prožívat letní lásky. Ve společnosti stále najdeme dostatek lidí, kteří jim to umožní.
Sledovat zdravé děti, jak mezi sebe berou ty znevýhodněné a společně hrají táborové hry, má něco do sebe. Osobně si z tohoto tábora odnáším vesměs pozitivní zážitek a pocit, že náš svět je v pořádku a nikoho nenechá ve štychu.
Přestože péče o děti s PAS, mentální retardací nebo DMO není jednoduchá, určitě je smysluplná a je všechno, jen ne nudná. Lidé, kteří pracují v sociálních službách, rodiče těchto dětí a všichni, kteří o ně pečují, si zaslouží úctu. Zastávají totiž práci, která je náročná jak psychicky, tak fyzicky. Musí dennodenně věnovat svou pozornost především druhým bez toho, aby očekávali nějaké ocenění nebo pozornost společnosti. Bez nich by se však svět mnoha lidí neobešel.
Autor: Iveta Zdařilová
Foto: zdrapo.cz
