Máte pocit, že vás moderní doba předhání a chcete zpomalit? Zvažujete návrat „ke kořenům“, ale nejste si jistí, zda byste takový život doopravdy zvládli? Mezi horami ve španělské provincii León se nachází ekologická vesnička Matavenero, kde si můžete na deset dní vyzkoušet, jaké to je žít soběstačně a takřka nezávisle na technologiích. Zdejší komunita lidí, kteří se rozhodli opustit spěch a vymoženosti moderního světa, vás ráda přivítá, ovšem pod podmínkou dodržení jejich pravidel.
Ekovesnice byla spoluzaložena v roce 1989 Ulrichem Wuttkem, jenž byl okouzlen místní přírodou. První obyvatelé nové komunity žili nejprve v teepee a stanech, než se jim podařilo přestavět domy původních obyvatel, kteří vesničku opustili v 60. letech. Postupně vybudovali nové cesty a vykopali kanál, kterým je do vesnice přiváděna voda. Během let zde vzniklo až téměř pohádkové místo s nepravidelnými domky a pěšinami, linoucími se mezi kaštany.
Komunita přitahuje lidi z celé Evropy, ale nejen z ní. Mezi více než sedmdesáti obyvateli potkáte kromě Španělů i občany Německa, Rakouska, Polska, Dánska, Francie, či dokonce Brazílie. „Je mnoho různých důvodů, proč tito lidé opustili své staré životy a přišli začít nanovo. Některé sem zavála neschopnost vypořádat se s rychlým tempem moderní společnosti či touha po životě v přírodě. Jiní chtěli utéct před osobními problémy, anebo jen hledali klidné místo, kde by mohli pracovat na svých uměleckých projektech,“ píše na svém webu mania.com Kevin Faingnaert, který vesnici před šesti lety navštívil.
Respekt k sobě, respekt k přírodě
Všechny tyto lidi, kteří utekli od vymožeností moderního světa, však spojuje společná vize. Řídí se známým hippie heslem: „Make Love Not War (Milujte se, neválčete).“ Chtějí žít soběstačně, co nejvíc udržitelně, s respektem k sobě navzájem a v souladu s přírodou. Energii čerpají pouze z obnovitelných zdrojů a veškerý odpad se třídí a poté odnáší pryč. Většinu jídla si místní pěstují sami ať už na vlastních zahrádkách, nebo ve velké komunitní zahradě. Je-li potřeba nějakých dalších zásob, musí se vypravit do okolních vesnic či městeček. Všechno ale musí být dovezeno na hřbetech oslů, koní, na vozících či vlastních zádech – do Matavenera se totiž nedá dostat autem. Peněz jim stačí velmi málo, příjem mají z drobných prací v okolních usedlostech či z prodeje ručně vyrobených předmětů.
Život zde však neznamená jednu velkou hippie oslavu, jak by možná mohlo někoho napadnout. Za vším stojí spousta práce a k zajištění obživy je třeba dobrých znalostí půdy a farmaření. Počasí dokáže být velmi nehostinné, a tak se musí komunita o své plodiny pečlivě starat. Zima přináší vydatné deště, mrazy a někdy je celá vesnice kvůli sněhu úplně odříznutá. V létě zase hrozí riziko požárů.
Největší výzvou pro komunitu je však její rostoucí popularita. Zatímco někteří by svou filosofii rádi sdíleli s okolním světem, jiní by raději zůstali v izolaci. Pokud to ale bude nadále možné, vesnička za návštěvu určitě stojí. Pro Kevina Faingnaerta bude nejspíš navždy patřit k těm „nejsurrealističtějším věcem, které kdy v životě podnikl“.
Autor: Barbora Černošková
Farmaření se stává v posledních letech čím dál populárnějším, a to zejména díky snahám o udržitelný životní styl. V Praze vznikla Farmářská škola, která láká na praxe v oblasti ekologického zemědělství.
Zdroj: ekolist.cz, mania.com
Foto: permaculturewomen.com, Kevin Faingnaert
