S ohledem na potřeby a pohodlí cestujících obměňují dopravní podniky svůj vozový park. S nákupem nových vozů ovšem zároveň vyřazují ty, které už nepotřebují. Jejich další osud je různý – skončí na šrotišti, jsou využity jako zdroj náhradních dílů, zrekonstruují se a vystaví jako muzejní exponáty, nebo se prodají na východ.
V posledních letech podniky napadl další způsob, jak prodloužit starým vozům život. Jelikož se mezi lidmi nachází spousta dopravních nadšenců, objevila se také poptávka po zakoupení vyřazených autobusů nebo tramvají. A zájemců není málo – jejich počet dokonce dlouhodobě stoupá. Během zbavování se dopravních prostředků tak některé dopravní podniky vyzkoušely na svých webových stránkách stanovit ceník za jednotlivé vozy.
Tento nápad se opravdu uchytil a staré dopravní prostředky takřka okamžitě putovaly za svými novými majiteli do všech možných koutů republiky. Pochopitelně to není úplná novinka, už v minulosti využívali lidé staré vlečné vozy jako zahradní domky, v současnosti jsou ale osudy vyřazených vozů mnohem pestřejší.
Bistro na bývalé točně
V pražské části Břevnov se jen kousek od strahovského stadionu nachází tramvajové obratiště Dlabačov. Tramvaje se tu dnes již neotáčejí, neboť pokračují dále na Bílou Horu, místo tak bylo opuštěné a spíše se sem stahovali lidé bez domova. Pověst smyčky Dlabačov se rozhodli napravit Jan Řídký a Ondřej Kužílek. Z Dopravního podniku hlavního města Prahy si zakoupili vyřazenou tramvaj T3SUCS s evidenčním číslem 7275 a udělali z ní bistro s pestrou nabídkou. V tramvaji, která v Praze vozila cestující mezi lety 1990 a 2021, mohou návštěvníci zahnat žízeň kávou, pivem nebo proseccem, v nabídce jsou také hranolky s různými přílohami. Zakoupené jídlo a pití si pak mohou vychutnat venku u stolku, na dece na trávě, anebo posunout tento zážitek ještě o úroveň výše a sednout si přímo do upravené tramvaje.
Během realizace svého nápadu se oba autoři radili například se studenty, kteří jim pomohli vymyslet vizualizaci celého prostoru točny. „Sešli jsme se tu se studenty z celého světa a dostávali jsme od nich otázky, které jsme si do té doby nekladli. Ptali se například, jak by se tu lidé ideálně měli cítit. Tak jsme jim řekli, že bychom z točny rádi udělali malý Berlín,“ přibližuje Jan Řídký. Bylo potřeba opravit lávku, která se v točně nachází, což zajistilo samo město. Rekonstrukce tramvaje ovšem zůstala na samotných autorech projektu.
Tato činnost pro ně byla něčím vskutku netradičním. „Byli jsme zvyklí na svou sedavou kancelářskou práci, a najednou jsme lezli po čtyřech a snažili se k podlaze přišroubovat sedadla. Honza je naštěstí o poznání šikovnější,“ chválí Ondřej svého parťáka. „Nejdřív jsem musel půlku podlahy odmontovat, abych vůbec zjistil, kde se co dá přivrtat. Jednou jsem dokonce musel zalézt dolů mezi kola tramvaje, což popravdě vůbec nebylo příjemné,“ přiznává Jan. Po zahájení provozu si Bistro Točna rychle našlo své zákazníky a příběh podniku byl hojně medializován, což zesílilo popularitu Dlabačova.
První tramvaj ve Zlínském kraji
Ve Zlíně ani v jiných městech Zlínského kraje tramvaje aktuálně nejezdí a nic by se na tom nemělo v budoucnu měnit. Vilém Bystroň, podnikatel a sběratel z Podlesí u Valašského Meziříčí, který veterány sbírá už několik let, se v roce 2016 rozhodl rozšířit svoji sbírku o dva netradiční kusy. Podobně jako v Praze, zbavoval se i Ostravský dopravní podnik tramvají typu T3SUCS, které v krajském městě Moravskoslezského kraje brázdily ulice v letech 1983 až 2015. Cena byla stanovena na sto tisíc za kus a Pan Bystroň si koupil rovnou dvě. Bílo-modré tramvaje jsou nyní k vidění v areálu Restaurace a Veterán Muzea ve Valašském Meziříčí, kde bylo připraveno 15 metrů speciálně zakoupeného kolejiště a vznikla tak symbolická zastávka. Do jednoho z vozů mohou návštěvníci vstoupit a usadit se buď do prostoru pro cestující, nebo do kabiny řidiče.
Svérázný plán v Krkonoších
Ostravské tramvaje kromě „Valmezu“ zamířily také do Rokytnice nad Jizerou, kde s nimi měli o něco ambicióznější plány. Na místní nádraží si je totiž v roce 2021 nechal dovézt spolek Krkonošské metro, který zamýšlel provoz vozů na trati z Rokytnice do Martinic nad Jizerou. Zvláštností měl být provoz tramvají na plynový pohon, protože v daném úseku není trať elektrifikována. Záměr však narazil na vážný problém – i když mají tramvaje a vlaky stejný rozchod kolejí, v České republice není možný jejich provoz na společných kolejích. Tzv. systém vlakotramvají v zahraničí již existuje, u nás ale doposud nemá legislativní zakotvení. Autoři projektu přitom chtěli svým záměrem představit budoucnost kolejové dopravy a do budoucna prodloužit koleje až pod lanovky místního skiareálu. Turistická atrakce byla tak byla užitečná i v zimních měsících, kdy se na hory vydává mnoho vyznavačů zimních sportů.
Tramvaj na střeše, nebo jako připomínka zaniklého úseku
Tramvaj T3 s evidenčním číslem 166 se pro město Olomouc stala zbytečnou v roce 2018 a po pravidelném provozu se stěhovala k soukromníkovi do Jihlavy. Zde vzbuzovala zájem nejen mezi místními, ale také u médií. Člen ze sdružení za záchranu autobusů a trolejbusů v Jihlavě si totiž dal „té trojku“ na střechu garáže, a tak byla všem kolemjdoucím na očích. Na její umístění muselo být vydáno povolení statika, který po souhlasu tramvaj na garáž umístil. Nyní slouží jako spolková klubovna.
Milovník železnice z Poděbrad Pavel Kašpar si splnil sen, když mu na koleje připravené na zahradě z jeřábu přistála bývalá ostravská tramvaj 968. Ta se stala ve městě, kde tramvaje nejezdí, velkou atrakcí a měla mít dokonce příslib exkurze dětí z jedné mateřské školy. Tramvaj je dosud plně funkční a zvoní, což je pro malé děti lákavé.
Z Hrabové-Ščučí do centra Ostravy jezdily tramvaje v letech 1948 až 1975. Zmiňovaný úsek vedl přes pozemek pana Jana Kohoutka. Ten chtěl tuto skutečnost fyzicky co nejvěrohodněji připomenout, na trati však tehdy jezdily staré vozy s dřevěným obložením, jejichž shánění je dnes již téměř nadlidským úkolem. Pan Kohoutek po usilovném hledání našel v Polance nad Odrou jednu z těchto tramvají ve velmi zbídačeném stavu a nechal si přivézt na pozemek. Ihned se pustil do náročné renovace, se kterou mu pomáhali jeho kamarádi, od stolaře až po svářeče. Pan Kohoutek má zkušenosti z renovováním automobilů, tudíž nešel do zcela neznámých vod. Do obnovy historické tramvaje investoval okolo 200 000 korun, díky padesátitisícovému příspěvku od zastupitelů městského obvodu Hrabová se mu alespoň část z této nemalé částky vrátila. Náročnou renovaci, kterou započal v roce 2018, dokončil v květnu roku 2022. Po neuvěřitelném množství hodin, které u práce strávil, tak konečně mohl tramvaj představit veřejnosti a doplnit ji také označníkem pro původní zastávku.
Autor: Petr Martínek
Pokud by vás zajímaly další perličky ze světa městské hromadné dopravy, můžete si přečíst například článek o nízkoemisních autobusech, které již dva roky brázdí ulice Ostravy. Připomenout si můžete také pražskou snahu o zefektivnění dopravy pomocí sdílených kol.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: aktualne.cz, bistro-tocna.cz, idnes.cz, turistika.cz, zdopravy.cz, ct24.cz, olomouckydenik.cz, moravskoslezskydenik.cz, ceskyrozhlasostrava.cz
Foto: citybee.cz, seznam-autobusu.cz, zdopravy.cz, olomouckydenik.cz, hrabovainfo.cz, x (twitter) tramvaje v České republice
